Bevacizumab zlepšuje výsledky u glioblastomu
Gliomy jsou difuzní infiltrující tumory, které nejsou vyléčitelné chirurgicky a pro nemocného představují fatální prognózu. Nejagresivnějším a nejběžnějším subtypem jsou glioblastomy, které mají medián přežití v průměru 12 měsíců navzdory agresivním chirurgickým zákrokům i agresivní radioterapii a chemoterapii. Nejběžnější terapeutickou strategií pro nově diagnostikovaný glioblastom je maximální chirurgická resekce následovaná souběžnou radioterapií a chemoterapií temozolomidem (obchodní název Temodar).
Výzkumný tým z Duke University Medical Center v čele s Jamesem Vredenburghem, specialistou na mozkové karcinomy, provedl pilotní studii, kdy vůbec poprvé testovali bevacizumab (Avastin), který se nyní používá k terapii kolorektálního karcinomu a karcinomu plic, u mozkového tumoru. Pacienti s rekurentními maligními gliomy (stupně III–IV dle WHO) byli v rámci studie léčeni kombinací bevacizumabu s irinotecanem (inhibitorem topoizomerázy 1) ve fázi II prospektivního klinického testu. Lékaři sledovali celkem 32 pacientů, z toho 9 s gliomem stupně III (7 s anaplastickým astrocytomem, 2 s anaplastickým oligodendrogliomem) a 23 pacientů s gliomem stupně IV (multiformní glioblastom). Adekvátní léčebná odpověď (alespoň 50% pokles zaznamenaný kontrastním MRI) byla pozorována u 63 % pacientů. Mediánová doba přežití bez progrese byla 23 týdnů u glioblastomu a 30 týdnů u anaplastických gliomů.
Efektivita nové terapie dvojnásobně vyšší
Výsledky fáze II uvedené studie ukázaly, že terapie s bevacizumabem je efektivnější než kterákoli jiná v současné době dostupná léčba. Většina chemoterapeutických procedur určených pro terapii rekurentního glioblastomu je v současné době spojena s tzv. response rate – mírou léčebné odpovědi – 20 % nebo méně, zatímco u předmětné studie autoři uváděli 61% míru odpovědi (počet pacientů s léčebnou odpovědí proti celkovému počtu nemocných). Dalším běžně používaným ukazatelem je šestiměsíční období bez progrese onemocnění definované jako procento pacientů, u kterých tumor nevykazuje známky růstu po šest měsíců od startu terapie. Zatímco u komparativních terapií bylo u pacientů s glioblastomem zaznamenáno šestiměsíční období bez progrese onemocnění v 15 %, v provedené pilotní studii měl tento ukazatel hodnotu 30 %, což opět znamená dvakrát vyšší efektivitu experimentální terapie.
„Není však zcela jasné, zda šlo skutečně o zachycení ústupu tumoru daného deteriorací tumorových buněk, nebo zda šlo o maskující vliv selhání hematoencefalické bariéry. Je známo, že například kontrast může při zobrazování magnetickou rezonancí dramaticky ustoupit po nasazení kortikosteroidů, aniž by reálně došlo k signifikantním změnám tumoru. Je možné, že bevacizumab mohl mít stejný efekt, i když autoři snesli silné argumenty proti této eventualitě,“ komentoval výsledky studie Andrew B. Lassman, neurolog z Memorial SloanKettering Cancer Center. Podle něj také není jasné, zda irinotecan signifikantně přispěl k uvedené léčebné odpovědi nebo zda by bylo stejných výsledků dosaženo izolovaným nasazením bevacizumabu. „Je třeba provést větší multicentrickou studii, jež by výsledky pilotní studie potvrdila,“ dodal Lassman. Tato velká studie již v současné době probíhá.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2007, strana A7
Zdroj: