Avastin neprodlužuje život pacientů s nově diagnostikovaným glioblastomem

Bevacizumab (Avastin) byl ve Spojených státech schválen jako součást léčby pro rekurentní glioblastom. Jde o monoklonální protilátku proti růstovému faktoru VEGF‑A, který sehrává významnou roli při angiogenezi provázející vznik glioblastomu.

Nyní proběhla v USA třetí fáze klinických zkoušek, které měly za cíl ověřit, zda by Avastin nebylo možné využít jako léčbu u nově diagnostikovaných glioblastomů. Do studie bylo zapojeno 637 pacientů s glioblastomem. Ti se v několika centrech podrobili buď standardní léčbě doprovázené podáváním placeba, nebo standardní léčbě kombinované s podáváním Avastinu. U pacientů, kteří po chirurgickém zákroku podstoupili standardní radioterapii a chemoterapii temozolomidem a k tomu užívali Avastin, zjistil tým vedený Mineshem Mehtou z University of Maryland School of Medicine určité opoždění v progresi onemocnění (10,7 měsíce vs. 7,3 měsíce). Doba, po kterou pacienti žili bez progrese, se ale neprodloužila natolik, aby byla splněna kritéria stanovená před zahájením klinických zkoušek pro uznání pozitivního efektu. Medián doby přežití byl u pacientů užívajících Avastin 15,7 měsíce, u pacientů léčených tradičně dosahoval 16,1 měsíce. Kromě toho, že nebyly shledány dostatečné argumenty ve prospěch léčby glioblastomu Avastinem opírající se prodloužení období bez progrese onemocnění, pozorovali lékaři i zhoršení nežádoucích účinků při léčbě doplněné o užívání monoklonální protilátky. U pacientů léčených navíc Avastinem byl pozorován rychlejší pokles kognitivních funkcí, těžší příznaky onemocnění, výraznější pokles kvality života. Po Avastinu byl také častější výskyt hypertenze, proteinurie a krvácení.

Minesh Mehta je přesvědčen, že rychlejší pokles kognitivních funkcí může souviset s neurotoxicitou Avastinu. Antiangiogenní léčba dosáhla významných úspěchů u některých typů nádorů, ale studie publikovaná Mehtovým týmem v New England Journal of Medicine prokázala, že to zdaleka neplatí pro všechna nádorová onemocnění.

„Látky s antiangiogenními účinky nejsou lékem na všechny typy karcinomu,“ říká Mehta. „Mají zřejmě významný efekt u některých typů nádorů, ale u jiných nejsou účinné.“

Zdroj: Medical Tribune