ASCO: zaostřeno na karcinom prostaty

DNA testy ušetří mnoho pacientů před biopsií   

Prostřednictvím DNA methylace bude zřejmě možné zlepšit detekci karcinomu prostaty a v některých případech zabránit opakovaným bioptickým vyšetřením.

Testy methylačního markeru v iniciálně negativních bioptických vzorcích u mužů s vysokým rizikem vzniku karcinomu prostaty predikovaly výsledky opakovaných biopsií s 95% senzitivitou a s nízkou, jen čtyřprocentní falešnou negativitou. To je závěr prospektivní studie, kterou  na symposiu American Society of Clinical Oncology prezentoval Bruce J. Trock a jeho kolegové z Johns Hopkins Hospital.

„V případě validity výsledků by se tak mohlo až 30 % mužů vyhnout opakovaným biopsiím,“ uvedl B. J. Trock. Podle něj tyto testy mohou potenciálně snížit počet každoročně prováděných biopsií (odhaduje se, že jich je více než 600 000) o 20 000 až 40 000 zákroků. „Mnoho pacientů tak bude uchráněno před negativními emocemi a bolestí,“ poznamenal B. J. Trock.

Jeho tým studoval dva markery – GSTP1 a APC, které jsou příslibem pro zefektivnění histologických vyšetření. Do studie bylo ve třech centrech zahrnuto 86 mužů s negativním bioptickým vyšetřením prostaty, u nichž byla do dvou let provedena opakovaná biopsie. Všichni tito pacienti se vyznačovali vysokými rizikovými faktory pro karcinom prostaty, jako jsou například prostatický specifický antigen (PSA) v koncentraci 8,0 ng/ml nebo vyšší, vysoký stupeň prostatické intraepiteliální neoplazie nebo buněčné atypie.

Z uvedené dvojice markerů byl APC lepším prediktorem. Jeho celková negativní prediktivní hodnota činila 0,96 ve srovnání s hodnotou 0,76 téhož ukazatele u iniciální biopsie. Falešná negativita byla nulová u pacientů s vysokou koncentrací PSA nebo u vysokého stupně prostatické intraepiteliální neoplazie a činila 20 % u pacientů s atypiemi. Kombinace obou uvedených markerů nepředčila efektivitu použití samotného markeru APC.

Senzitivita a specificita při vyloučení atypie činila u APC markeru 100 %, resp. 45 procent.

Dle další studie přednesené na symposiu Joshim Alumkalem z Oregon Health and Science University je DNA methylace také dobrým prediktorem rizika rekurentního karcinomu prostaty. J. Alumkal stejně jako B. J. Trock na závěr poznamenal, že k provádění methylačních testů postačuje již komerčně dostupná laboratorní technika, nicméně před jejich klinickým použitím je třeba provést další validizaci.

Radikální terapie pro karcinom prostaty mnohdy není nutná

Vyčkávací taktika může být bezpečná pro mnoho starších mužů s počátečním stadiem karcinomu prostaty. To je názor Grace Lu-Yao z americké University of Medicine and Dentistry of New Jersey a jejích kolegů, kteří jej prezentovali na nedávném symposiu American Society of Clinical Oncology.

Podle nich byla 10letá mortalita u mužů starších 65 let, u nichž bylo zjištěno časné stadium karcinomu prostaty, pouze v šesti až 12 procentech. V případě jejich velké populačně založené kohortové studie se riziko mortality ukázalo být významně nižší než u starších studií, jež byly provedeny ještě před zavedením testu na PSA. „Tato zjištění podporují využití aktivní surveillance u pacientů s tumorem prostaty se stupněm diferenciace 6, popřípadě 7 podle gleasonského skóre,“ komentoval vystoupení svých kolegů Howard M. Sander z University of Michigan. Podle něj se již nyní mnoho onkologů domnívá, že v řadě případů je aktivní terapie přeceňována. Proto je třeba usilovat o identifikaci pacientů, kteří by byli bez signifikantního rizika vhodnými kandidáty pro aktivní surveillance. Těmito kandidáty ovšem nebudou nemocní, u nichž je přítomen časný karcinom prostaty vyššího stadia, a to i v případě předpokládané relativně krátké průměrné délky života.  

Investigátoři analyzovali dokumentaci 9 018 mužů s diagnostikovaným karcinomem prostaty stadia T1/T2 v období let 1992 až 2002, kterým nebyla aplikována iniciální lokální terapie nebo androgenní deprivace po dobu šesti měsíců po stanovení diagnózy. U většiny těchto mužů (64 %) bylo přítomno stadium T1 a více než 5 000 z nich bylo starších 75 let.

Zatímco 10letá mortalita činila u mužů s nízkým stupněm karcinomu prostaty ve studii provedené v éře před zavedením testů PSA dvě procenta, v analýze Lu-Yao klesl tento mortalitní ukazatel až pod tuto hodnotu. Jestliže u středního stadia karcinomu prostaty činil tento mortalitní ukazatel ve studii před érou PSA 20 %, ve studii Lu-Yao činil již jen pět procent. U vysokého stadia karcinomu prostaty byl tento ukazatel dle analýzy Lu-Yao již méně než poloviční (45% versus 20%).

Z toho vyplývá, že více než 80 % pacientů ve věku 66 až 85 let a starších přežívalo bez komplikací nebo zemřeli na jiné diagnózy až po uplynutí 10 let.

Nižší mortalitní data lékaře nepřekvapila. „Víme, že PSA testy detekují karcinom prostaty přibližně o pět až 13 let dříve, než se projeví klinicky,“ vysvětlila Lu-Yao.

Statiny a aspirin redukují mortalitu pacientů s Ca prostaty

Retrospektivní observační studie CaPSURE (Cancer of the Prostate Strategic Urologic Research Endeavor) podpořila poznatek o signifikantním benefitu podání statinů a dalších léků, projevujícím se ve snížení specifické mortality na karcinom prostaty. Analýza dat z amerického státního registru pro karcinom prostaty ukázala, že většina úmrtí mužů v období do čtyř let od diagnózy karcinomu prostaty je zapříčiněna jinými diagnózami.

V rámci studie CaPSURE analyzovali výzkumníci data 7 042 mužů, kteří prodělali radikální prostatektomii nebo radioterapii.

Aplikace statinů a NSA v prvním roce po terapii karcinomu prostaty byla spojena s komorbiditami, jako jsou srdeční onemocnění, hypertenze, diabetes, obezita a plicní onemocnění (P < 0,01). V některých případech pacienti léčení přípravky ze skupiny NSA prodělali v minulosti iktus (P < 0,05).

„Muži po terapii pro karcinom prostaty, kteří byli léčeni statiny, vykázali o 41 až o 65 % nižší riziko smrti z jakýchkoli příčin,“ uvedl Matthew S. Katz z Saints Medical Center v americkém městě Lowell. Podle něj také byla aplikace nesteroidních antirevmatik spojena s rizikem úmrtí nižším o 53 až 61 procent. „Strach a úzkost vyvolané oznámením onkologické diagnózy odsouvají pozornost pacientů k dalším zdravotním problémům, avšak lékař nesmí těmto dalším zdravotním potížím věnovat sníženou pozornost,“ míní Katz. Předchozí observační studie naznačily, že statiny a NSA nejen redukují riziko vzniku karcinomu prostaty, ale i výskyt biochemické rekurence a vzdálených metastáz po provedení radiační terapie.

Čtyřletá všeobecná mortalita napříč různými skupinami studie byla nízká, od jednoho k 11 procentům. Ale úmrtí na karcinom prostaty bylo neobvyklou příčinou smrti. „Byli jsme překvapeni, jak málo mužů zemřelo na tuto malignitu v období během čtyř let po specifické terapii,“ uzavřel M. S. Katz.

Zdroj: