Antirevmatika při bolestech pohybového aparátu

Antirevmatika (lokální či celková) nebo analgetika můžeme použít krátkodobě jako samoléčbu, nebo jako součást léčení na doporučení lékaře. Vždy musíme dodržovat určitá pravidla. Samoléčba je především vhodná v rámci lokálního použití antirevmatik, při bolestech svalů, šlach, kloubů, zad, po větší neobvyklé zátěži, při mírných bolestech a mírném omezení funkce. Při zarudnutí kůže, otoku, zduření, které se zvětšuje, při teplotách a větším omezení funkce a velké bolesti při zátěži, při bolestech klidových a nočních je nutné navštívit lékaře.

Lokální použití antirevmatik

Antirevmatika ve formě mastí, gelů, krémů, spreje můžeme použít na lokální bolestivé stavy šlach, svalstva nebo kloubů nebo při bolestech zad.

Nejčastějším typem bolestí svalstva jsou bolesti po větší námaze, zátěži, delší neobvyklé práci, po přetížení, při menším poranění svalů, mohou se projevit i jako úponové bolesti (entezopatie) nebo neinfekční postižení šlach – tenosynovialitida. Tyto bolesti ustoupí většinou spontánně během několika dnů. Jejich ústup je možné urychlit lokálním antirevmatikem, obvyklé schéma použití je vetření do bolestivé oblasti třikrát až čtyřikrát denně, po dobu jednoho až dvou týdnů.

Menší poranění kloubů (kontuze, distorze) nebo svalů – distenze, kontuze, parciální rupturu – léčíme funkční léčbou, bandáží, lokálními antirevmatiky, protahováním a cvičením v nebolestivém rozsahu pohybu (ne do krajních poloh), omezením zátěže po dobu potíží – 3 až 6 týdnů.

Součástí léčení všech uvedených diagnóz je chlazení – používání Priessnitzových obkladů – kapesník nebo ručník namočený do studené vody vyždímáme a obalíme jím bolestivé místo na 10 až 30 minut, opakovaně 3‑ až 5krát během dne, pokud dochází k úlevě. Ledování s gelovými či jinými pomůckami je nutné přes suchý ručník nebo oděv, na krátkou dobu, opakovaně, jinak hrozí nebezpečí omrzlin. Podobně můžeme používat lokálně antirevmatika po operacích, po sejmutí sádrové fixace při konzervativní léčbě, vždy spolu s rehabilitací – kdy rozcvičujeme postupně pohyb v kloubech a postupně posilujeme svaly. Plnou zátěž dovolíme po rozcvičení pohybu, posílení svalstva, ústupu bolestí a otoku.

Celkové použití antirevmatik

K zahájení léčení bolestivých stavů je vhodný paracetamol, jeho doporučené dávkování je jednou až třikrát denně 500 mg, maximální jednotlivá dávka 1 g a maximální denní dávka je 4 g, při krátkodobém použití. Chronické podávání může mít významné nežádoucí účinky – postižení jater a ledvin, k předávkování paracetamolem může dojít už při překročení trojnásobku doporučené denní dávky. Pokud paracetamol nedostačuje, můžeme k němu přidat klasická antirevmatika – vždy jen jedno. Ibuprofen je možné použít jednou až čtyřikrát denně nejčastěji 400 mg, maximální denní dávka je 2,4 g, má nejméně nežádoucích účinků (teprve čtyřicetinásobek doporučené denní dávky je považován za předávkování s toxickými účinky). Diklofenak podáváme obvykle jednou až třikrát denně 50 mg do denní dávky 150 mg, kontraindikován je u poruch krvetvorby. Ibuprofen nebo diklofenak podáváme jako lék první volby, pokud není aktivní peptický vřed nebo alergie na účinnou látku. Období užívání by mělo být krátké, omezené na zvládnutí akutní bolesti – ve dnech až dvou týdnech. Pokud bolesti přetrvávají delší dobu nebo se zhoršují, je nutné vyhledat lékaře.

Kontraindikací lokálního i celkového použití antirevmatik jsou alergie na účinnou látku, kyselinu acetylsalicylovou, nesteroidní antirevmatika, s projevy alergického astmatu, rhinitidy, kožní alergické reakce (např. urtika), poruchy koagulace a krvetvorby, jaterní poruchy, aktivní vředová nemoc gastroduodena. Není vhodné vystavovat lokálně ošetřené plochy slunečnímu záření. U lokálně aplikovaného ketoprofenu je dávkování jednou nebo dvakrát denně a plochy je nutné chránit před sluncem během aplikace a ještě dva týdny po skončení aplikace.

Kombinované použití antirevmatik

Lokální i celkové použití je možné po dobu několika dnů, jako samoléčba – při ní musíme myslet na možnost snadného předávkování –, nebo na doporučení lékaře na přechodnou dobu. Je indikováno při bolestech svalů, kloubů i zad. Bolesti krčního a zádového svalstva jsou většinou funkčního charakteru.

Dispozici k funkčním potížím si vytváříme od dětství sedavým stylem života – sezením ve škole, při učení a relativním nebo absolutním nedostatkem pohybových aktivit. V dospělosti se sedavý styl života většinou prohlubuje, ubývá sportovních činností i aktivit, oslabují se břišní svaly a extenzory končetin, zkracují zádové svaly a především flexory dolních končetin – nejčastěji mluvíme o vadném držení a svalové dysbalanci. Současně s nedostatkem pohybové aktivity dochází ke zvyšování hmotnosti a změně biomechanických poměrů. Zpočátku jsou funkční změny reversibilní, cvičením a změnou životního stylu může dojít k nápravě držení a stavu svalstva. V dalším vývoji dochází k dalšímu oslabování svalstva, vzniku kontraktur, páteř tuhne v nefyziologickém postavení, což dále negativně ovlivňuje stav svalstva i páteře a kloubů a zvyšuje se energie, nutná k pohybu, aktivitám, zhoršuje se biomechanika, kdy k přetížení pohybového aparátu nebo jeho poškození stačí menší zátěž a násilí, než při normálních biomechanických poměrech a dobrém stavu svalstva a správném držení. Potíže mohou nastat i u mladých zdravých jedinců po přetížení sportem nebo zvedání břemen, švihovými pohyby, skoky, běhy, opakováním pohybu s použitím síly, kombinovanými pohyby s rotací.

Pokud jsou bolesti zad klidové, noční, vyzařují do horních nebo dolních končetin, do prstů, jsou spojeny s poruchou cítivosti, pohyblivosti a síly horních končetin, nebo s postižením sfinkterových funkcí, je nutné ihned vyhledat lékaře.

Nápravou funkčních změn je cvičení, izometrie, protahování a posilování svalstva horních a dolních končetin, izometrie a posilování břišního a zádového svalstva. Důležité je dbát na správné držení, nutný je trvalý aktivní, střídavý režim. Vhodné je cvičení na míči, využívání nestabilních ploch, gumových tahů. Cvičení je ideální denně, trvale, k tomu je nutné připojit aerobní aktivity – chůzi minimálně 30 minut denně, rotoped nebo kolo, plavání. Vhodné jsou rekreační sporty letní i zimní. Nutná je trvalá úprava pohybového režimu, včetně ergonomických opatření v práci i při domácích činnostech. Obecně platí, že cvičení by mělo být bezbolestné, zátěž a počet opakování cviků je nutné zvyšovat postupně, při bolestech zad je cvičení do bolesti, vždy individuální. Nejdůležitější je prevence od dětství – každý člověk by měl od mládí denně cvičit, vybrat si vhodné rekreační sporty a cvičení zabudovat do denního režimu.

Závěr

Optimální je vést aktivní život se sportovními aktivitami a antirevmatika jak lokálně, tak celkově nepoužívat vůbec, nebo jen minimálně.

Typické bolesti vhodné pro krátkodobé použití antirevmatik lokálních i celkových jsou bolesti při a po zátěži. Při bolestech klidových i nočních je vždy nutné brzo vyhledat lékaře a vyloučit zánětlivé nebo nádorové postižení. Rovněž při teplotách, zhoršování bolestí, otoku, poruše funkce končetin je nutné rychlé lékařské vyšetření. Bezprostřední lékařské vyšetření je nutné při náhlé poruše nervových funkcí – u paréz horních a dolních končetin, sfinkterových poruch.

Medical Tribune     Doc. MUDr. Richard Chaloupka, CSc.,
přednosta Ortopedické kliniky FN Brno a LF MU Brno

Zdroj: Medical Tribune