Antihypertenziva a riziko maligních nádorů

V průběhu historie byla víceméně všechna antihypertenziva podezírána z potenciálního kancerogenního efektu.

Již v roce 1974 se objevují data o pozitivní asociaci užívání reserpinu a karcinomu mammy, potvrzená metaanalýzou E. Grossmana publikovanou v roce 2001 v European Heart Journal. Podobný osud stihl i diuretika, kde naopak byla nalezena spojitost s jejich užíváním a vznikem karcinomu ledviny. Toto riziko je však pravděpodobně dáno z větší části jen skutečností, že samotná hypertenze zvyšuje pravděpodobnost vzniku karcinomu ledviny asi o 60 procent.

Nicméně velké metaanalýzy nevylučují, že ženy jsou při užívání diuretik ohroženy více. Podezření nezůstaly ušetřeny ani blokátory kalciových kanálů – v roce 1997 otiskl Lancet analýzu ukazující až na 27% zvýšení malignit. Poněkud podivné však bylo, že vůbec nezáleželo na délce jejich podávání. Není proto ani moc překvapující, že jiní autoři toto riziko nenašli, nebo jej byli schopni prokázat v daleko menší míře. Poslední metaanalýza Bangaloreho uveřejněná v Lancet Oncology v roce 2010 naznačila mírné zvýšení rizika asi o 6 % s hraniční statistickou významností tohoto pozorování.

Pravděpodobně největší rozruch stran různých podezření na onkogenitu antihypertenziv však vyvolala metaanalýza Sipahiho a spolupracovníků, rovněž uveřejněná v roce 2010 v Lancet Oncology, naznačující 11% nárůst rizika malignit při použití sartanů, zejména pak telmisartanu.

Hlavním tumorem odpovědným za tento jev byl karcinom plic a největší riziko bylo přítomno při léčbě kombinací sartanu s inhibitorem ACE. Tato metaanalýza byla však hrubě nekompletní a vyvolala řadu reakcí a také nových analýz. Jednou z nich je již zmíněná analýza Bangaloreho, která zkoumala i interakce mezi antihypertenzivy a zahrnula i studie s jinými léky než pouze se sartany. Celkem byla analyzována data od 324 168 nemocných.

Bangalore došel k závěrům zcela opačným – žádné riziko malignit s monoterapií sartany neprokázal (OR 0,98, 95% CI 0,93 až 1,03). Nicméně ani on nevyloučil, že by tento vliv mohla mít kombinace sartanů s inhibitory ACE (OR 1,14, 95% CI 1,04 až 1,24).

Jako odpověď na obě zmíněné analýzy je pak v letošním roce zveřejněna v Journal of Hypertension studie signovaná ARB trialists collaboration, která zahrnuje 90 % všech dat z klinických studií provedených se sartany, což představuje 138 769 pacientů – tedy až o 75 000 nemocných více než shromáždil pro svoji provokativní publikaci Sipahi.

Poměr rizik vzniku malignity nalezený touto soubornou a velmi kompletní analýzou je 1,0 (95% CI 0,95 až 1,04). Tento výsledek hovoří jednoznačně proti klinicky významné možnosti indukce malignity při podávání sartanů jako skupiny. Z analýzy nevyplynulo takové podezření ani při srovnání s referenční léčbou inhibitory ACE, ani ve srovnání s podáváním placeba.

Ještě překvapivěji tato analýza nepotvrzuje ani pozorování o asociaci nádorů s kombinací sartanů s inhibitory ACE (OR 1,01, 95% CI 0,94 až 1,10). Závěrem je třeba konstatovat, že i přesto, že se naštěstí léčba sartany i jinými antihypertenzivy ukazuje jako bezpečná z hlediska indukce malignit, je nutno mít na paměti, že tyto léky nejsou bez potenciálních vedlejších účinků. Z toho vyplývá, že mají být použity jen tehdy, když jejich příznivé ovlivnění kardiovaskulárního rizika přesáhne jednoznačně možná nebezpečí s nimi spojená.

Zdroj: Sjezdové noviny XIX. výročního sjezdu ČKS