Antibiotikům je teprve 65 let
Bylo to necelý rok poté, co titíž vědci účinnost penicilinu prokázali na pokusných myších, dvanáct let poté, co penicilinovou plíseň poprvé pozoroval Alexander Fleming, a dva roky předtím, než se podařilo zahájit sériovou výrobu tohoto antibiotika. Pro policistu Alexandra ještě dostatek účinné látky k dispozici nebyl, a tak po přerušení léčby po čtyřech týdnech zemřel. Fleming, Florey a Chain za své výzkumy obdrželi v roce 1945 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu, Fleming s Floreyem byli dokonce povýšeni do šlechtického stavu. Historii objevu penicilinu lze tedy ve stručnosti charakterizovat jako cestu od Fleminga (1928–9) přes Chaina a Floreyho (1938–40) k zahájení průmyslové velkovýroby (1941). Alexander Fleming navázal svou snahou o nalezení účinné látky proti mikrobům na již existující četné, avšak roztroušené poznatky o antibióze. Během 1. světové války se setkal s drastickými projevy infekce, na kterou vojáci rychle umírali a která byla horší než nepřátelské letectvo. Fleming cítil, že zde musí být něco, co by mohlo s infekcí úspěšně bojovat, co by ji zastavilo. Nejprve objevil lysosom, který sice měl přírodní antibakteriální efekt, ale na silnou infekci nestačil. Pak mu přihrála náhoda, která „přeje připraveným“ – tzv. „serendipity“. Při svém pracovním nadšení a tempu neměl vždy tolik času, aby jím mohl „plýtvat“ na udržování pořádku a čistoty v laboratoři. Když se tedy v září roku 1928 vrátil z dovolené, našel haldu neumytých Petriho misek, ve kterých pěstoval bakterie Staphylococcus aureus. Na jedné z nich si všiml plísně, která bakteriální kulturu likvidovala. Odebral její vzorek a zjistil, že patří do rodu Penicillium (později označena jako Penicillium notatum).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2006, strana 14
Zdroj: