Anketa kardiologie
V průběhu konání výročního sjezdu České kardiologické společnosti jsme některým z jeho účastníků položili dvě anketní otázky:
1) Na kterou otázku z kardiologie byste chtěl v nejbližší době znát odpověď a proč?
2) Na jakou otázku byste naopak nerad odpovídal?
Prof. MUDr. Roman Čerbák, CSc.,
Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, Brno
1) Podle zahraničních guidelines je doporučován u akutních koronárních syndromů clopidogrel jako lék první volby po dobu jednoho roku. V České republice je v současné době u pacientů s NSTEMI hrazen pouze po dobu šesti měsíců (dále hradí tento lék nemalou částkou nemocný). Rád bych věděl, zda problém budeme řešit změnou politiky zdravotního pojištění, nebo změnou guidelines pro české potřeby.
2) Nerad bych odpovídal na otázku: Jak byste koncipoval reformu zdravotnictví, která je bezesporu nezbytně potřebná, aby byla pro většinu populace akceptovatelná a nevzbuzovala ani stín pochybností o čistotě zvoleného řešení.
Prof. MUDr. Petr Widimský, DrSc.,
III. interní – kardiologická klinika FNKV, Praha
1) Dílčích otázek je mnoho, těžko vybírat jednu zásadní. Pravda je, že kardiologie je jedním z nejúspěšnějších oborů medicíny. Úspěchy kardiologického výzkumu posledních 20 let jsou tak významné, že je čím dále obtížnější vymyslet projekt či klinickou studii, které by významným způsobem posunuly kardiologii dopředu. Studie, které se prováděly před deseti lety, končily většinou s významně pozitivním výsledkem a přispívaly k zavedení nových léčebných postupů do praxe. Dnes je naopak mnoho výsledků současných studií interpretováno jako neutrálních, nebo jsou dokonce považovány za negativní. Patrně je to dokladem, že již narážíme na hranice našich možností. Proto by mě zajímalo, kam lze kardiologii ještě dále zlepšovat.
2) V této souvislosti mě napadá pouze jedna osobní otázka. Už nemám chuť odpovídat na to, jak to bylo s volbami na post předsedy Evropské kardiologické společnosti.
Prof. MUDr. Jindřich Špinar, CSc.,
Interní kardiologická klinika FN Brno
1) Rád bych dostal jasnou odpověď na otázku, jaké jsou cílové hodnoty arteriálního tlaku, lipidových parametrů a glykémie, popř. glykovaného hemoglobinu v sekundární prevenci. Tabulky SCORE, na které se tak často odvoláváme a které v praxi využíváme, jsou totiž určeny pro primární prevenci s tím, že u pacientů po infarktu myokardu a iktu neplatí. V poslední době se ukazuje, že u těchto nemocných ne každé snižování tlaku, cholesterolu a glykémie vede současně ke zlepšení prognózy. Pro striktní aplikaci doporučení typu „čím níže, tím lépe“ u nemocných v sekundární kardiovaskulární prevenci nemáme dostatek dat. V této souvislosti se domnívám, že přenášení výsledků epidemiologických a primárně preventivních studií na léčbu nemocných v sekundární prevenci může vést k terapeutickým chybám. Proto se například nesnažím snižovat krevní tlak pod 140/90 mm Hg u pacientů s ICHS, přitom podle doporučení Evropské kardiologické společnosti bychom měli usilovat o dosažení tlaku 130/80 mm Hg.
2) Myslím, že velmi obtížné je odpovídat na otázku, kterým směrem se bude kardiologie do budoucna ubírat. Nevím, zde to bude například cestou implantace kardioverteru/defibrilátoru v hodnotě takřka milionu korun nebo aplikace potahovaných stentů 80letým až 90letým polymorbidním nemocným. Budou kardiologové v rámci své specializace stále více vidět pouze izolovaný nález z jednoho vyšetření, například zúžení na koronárních arteriích, které je indikováno k revaskularizaci, nebo při terapeutických rozvahách zvítězí komplexnější pohled na nemocného se všemi jeho komorbiditami? V této souvislosti je však potřeba si uvědomit, že rozhodování o tom, kdy máme již právo odmítnout polymorbidního seniora indikovat k implantaci ICD nebo revaskularizaci, přestože jeho kardiologický nález je k uvedeným indikacím vhodný, není pouze problémem odborným, ale také etickým.
Zdroj: