Ani ve vědě není nutné jet vždy rychlíkem
Můžete stručně popsat, čím konkrétně se ve své práci zabýváte?
V naší laboratoři studujeme netradiční mechanismy vzniku a rozvoje kardiovaskulárních komplikací u pacientů s onemocněním ledvin, především oxidační stres, mikrozánět a metaloproteinázy. Zaměřujeme se na produkty pokročilé glykace (AGEs), jejich receptor (RAGE) a jeho solubilní formu (sRAGE), glyoxalázu, enzym, který degraduje prekursory AGEs, a metaloproteinázy – PAPP-A (pregnancy-associated plasma protein A, s těhotenstvím asociovaný protein) a matrix-metaloproteinázy 2 a 9. Zabýváme se také polymorfismy vybraných genů (RAGE, glyoxaláza). Zajímá nás souvislost těchto markerů s klinickým stavem a jejich význam v prognóze nemocných.
Co se ve vědě počítá, jsou výsledky, a to platí jak pro muže, tak pro ženy. Má v tomto kontextu podle vás diskuse o postavení žen ve vědě smysl, nebo je to stejně irelevantní, jako bychom se bavili například o postavení hnědookých lidí?
Ano, samozřejmě, rozhodující jsou výsledky. Žena má ovšem k jejich dosažení stíženější podmínky, pokud se současně stará o rodinu. A role matky ženě přece odedávna přísluší.
Vy sama jste absolvovala celou řadu stáží v zahraničí. Máte pocit, že se nějak liší situace žen ve vědě v Česku a v jiných vyspělých zemích?
V České republice stále není obvyklé vracet se do práce hned po šestinedělí nebo po třech měsících po porodu. Delší mateřská u nás sice může znamenat pracovní výpadek, ale je neocenitelná pro rodinu.
Mnoho lékařek řeší otázku, na kterou není dobrá odpověď – mít dítě hned po promoci, před atestací, po pořízení vlastní praxe? Cítí, že jejich biologické hodiny tikají, ale bojí se na delší dobu z rozjetého vlaku vystoupit. Kdy podle vás je pro ženu, která intenzivně pracuje v konkurenčním prostředí, nejlepší čas na založení rodiny?
Myslím si, že ne vše se dá na sto procent naplánovat. Je výhodou mít před založením rodiny určité zázemí v soukromí i profesním životě. Lze také volit pomalejší jízdu – osobní vlak místo rychlíku.
Dá se podle vás najít téma, na kterém by šlo pracovat jen na půl úvazku a zbytek času věnovat rodině, nebo je špičková věda vždy zaměstnání na více než osm a půl hodiny denně?
Každá práce, kterou chce člověk dělat dobře a na určité úrovni, je časově náročná. Sladění zaměstnání a rodiny je na každém, já to považuji za prioritu.
Někdy schopné ženy narážejí na tvrzení, že až na výjimky skutečné špičkové intelektuální výkony jsou výsadou mužů – že ženy prostě netvoří filosofické systémy, neposouvají dále matematiku či fyziku a neskládají symfonie. Čím byste například vysvětlila, že tak málo žen je mezi laureáty Nobelovy ceny?
Myslíte nejspíš Nobelovu cenu za vědecké objevy, protože cenu za mír či literaturu obdržela řada žen. Podle mého to souvisí se vším již řečeným – role ženy ve společnosti.
Říkala jste si někdy ve svém profesionálním životě: “Být chlap, tak tohle by se mi nestalo?”
Spolupracuji s lidmi, kteří jsou nad věcí a pro které je tato otázka irelevantní.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2008, strana A14
Zdroj: