Angažmá ve zdravotnictví vydělalo Agelu půl miliardy

Finanční skupina Agel hospodařila v minulém roce s hrubým ziskem 622 milionů korun. Zatímco Třineckým železárnám, které Tomáš Chrenek spoluvlastní, se příjmy rapidně snižují, oblast zdravotnictví je pro Chrenka mnohem perspektivnější.

Skupina Agel je největším soukromým poskytovatelem zdravotní péče ve střední Evropě. Provozuje patnáct lůžkových zařízení, sedm poliklinik. Ročně vyšetří přes 3,5 milionu lidí a zaměstnává přes 9 200 lidí. Agel ovládl kromě jedenácti nemocnic také desítky ordinací lékařů, síť lékáren a vlastní firmu, která dodává zdravotnický materiál. Chrenkova finanční skupina si tak udržuje kontrolu prakticky nad celým tokem peněz ve zdravotnictví.

Čím si Agel vysvětluje, že dokáže generovat zisky právě ve zdravotnictví, když je celý tento resort v hluboké hospodářské krizi? „To je celá řada důvodů. Sledování trendů ve zdravotnictví, jednání se zdravotními pojišťovnami, efektivita řízení jednotlivých nemocnic, úspory z rozsahu. Toto téma by bylo spíše na rozhovor s generálním ředitelem naší společnosti,“ odpověděla mluvčí společnosti Hana Szotkowská a dodala: „Chtěla bych ale upozornit na dvě důležité věci. Zaprvé, zisk 622 milionů je před zdaněním. Zadruhé je potřeba zmínit mohutné investice společnosti Agel. Do modernizace nemocnic a provozu dalších zdravotnických zařízení jsme investovali 650 milionů,“ doplnila mluvčí společnosti.

Klíč k úspěchu? Na nic si nestěžovat a jednat

O skvělých ekonomických výsledcích společnosti Agel přinesly minulý týden článek Hospodářské noviny. „Chrenkův model snese srovnání jedině se státem – a právě v tom je cenný. Ve chvíli, kdy krajské či fakultní nemocnice hrozí krachem a lékaři spolu s opozicí napadají rozdělování peněz u Ústavního soudu, privátní vlastník ukazuje, že péči lze organizovat i jinak,“ píší Hospodářské noviny. Ředitel skupiny Agel pro HN sdělil, v čem tkví hospodářské výsledky jeho společnosti: „Základ je, že nikdy nemůžete čekat, co vám kdo nabídne. Naši ředitelé vyjednávají o tom, kolik lidí ošetří a kolik za to dostanou téměř každý týden,“ přibližuje strategii skupiny šéf Filip Horák.

Finanční skupinu Agel pochválil pro Hospodářské noviny také Aleš Zbožínek, ředitel krajské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny v Ostravě. „Jsou to manažeři, kteří si na nic nestěžují, na všechno mají analýzy a chtějí, aby to bylo win‑win.“

Propojení s pojišťovnou

V souvislosti s rostoucím vlivem Chrenkova impéria se mluví také o propojení skupiny s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou (ČPZP). Agel i pojišťovna tvrdí, že jde o dvě nezávislé organizace. Ve skutečnosti má Agel k průmyslové pojišťovně velmi specifický vztah. ČPZP vznikla spojením Zdravotní pojišťovny Agel ocelářského magnáta Tomáše Chrenka s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Současný generální ředitel ČPZP Petr Vaněk odešel do pojišťovny přímo z Agelu, kde působil jako generální ředitel a předseda představenstva společnosti Agel. Ve správní radě pojišťovny mají silný vliv lidé spojení se společnostmi Tomáše Chrenka. Loni došlo k výraznému posílení České průmyslové zdravotní pojišťovny, když převzala pojišťovnu Metal‑Aliance.

V souvislosti se zveřejněním hospodářských výsledků finanční skupiny Agel požádala redakce MT o komentář doc. MUDr. Romana Šmuclera, který ve zdravotnictví také úspěšně podniká, a stínového ministra zdravotnictví prof. MUDr. Jana Žaloudíka (viz samostatný komentář).

Šmucler: Duopol VZP‑Agel je nebezpečný

Tak hlavně je to ukázka toho, že medicína je druhem byznysu. Tedy pokud se organizuje efektivně, má i efektivní výsledky. Agel je v pozici lokálního oligopolu. Poučením i řešením by bylo vytvoření trhu několika podobně velkých subjektů privatizací s nutností regulace jako u všech oligopolů (nezávislé pojišťovny nejlépe – úřad jen v nejhorším případě). To vyřeší hned několik problémů najednou – financování nemocnic, korupci, šedou ekonomiku atd.

Agel se umí dokonale pohybovat v našem zdravotním byznysu se vším, co k tomu patří. Za to nemůže Agel, ale stát. Principem pojišťovnického systému je kontrola poskytovatelů péče pojišťovnami ve jménu pacienta. Pokud je jeden subjekt poskytovatelem služeb, pojišťovnou a někdy i zaměstnavatelem, má pacient poměrně těžkou úlohu. Zatím to není tak vidět, neboť státní nemocnice jsou také stát ve státě, kde není lehké se něčeho dovolat. Leč pacienti potřebují mít pojišťovnu na své straně, neboť se namnoze v problematice vůbec neorientují.

Pojišťovnický systém má smysl, pokud je v něm konkurence nabídek pojišťoven. To u nás bezmála chybí. Pokud se pojišťovny shluknou do dvou bloků – státní vedený VZP a proti němu zaměstnanecké vedené Agelem –, mají nezávislí hráči smůlu. Musejí přistoupit na vlastně jakékoli podmínky. Jednu chvíli to vypadalo na tři bloky – třetím byla OZP. Pro stabilitu je jich ale potřeba více a musejí mít rozdílné zdravotně pojistné plány vycházející z potřeb specifických pojištěnců. Nebo si přestaňme hrát na pojišťovny a udělejme národní zdravotní systém s tím, že stát vysoutěží poskytovatele především podle ceny. Osobně jsem pro funkční pojišťovnický.

Zdroj: Medical Tribune