Amantadin v léčbě demence

Do studie byli zařazeni všichni hospitalizovaní na neuropsychiatrické nebo gerontopsychiatrické oddělení v Johns Hopkins Hospital (v letech 2000 až 2001), kteří byli empiricky léčeni amantadinem pro syndrom exekutivní dysfunkce. Z 30 posouzených pacientů bylo 17 (57 %) přinejmenším „velmi zlepšeno“ (podle hodnocení sedmibodovou škálou Clinical Global Impression – CGI).

Většina pacientů byla propuštěna s pokračující medikací amantadinu, nejčastěji v denní dávce 200 mg. To naznačuje, že ošetřující lékaři se domnívali, že pacientům užívání amantadinu prospělo. Lék byl dobře tolerován, pouze u 10 % nemocných (3 ze 30) se vyskytly halucinace, nespavost a zácpa. Tyto nežádoucí účinky však nebyly tak závažné, aby si vyžádaly přerušení léčby. Většina pacientů užívala jedno nebo více psychofarmak (nejčastěji dvě) jako komedikaci, což mohlo přispět k pozitivním výsledkům. Byly to konkrétně benzodiazepiny (19 %), neuroleptika (53 %), antidepresiva (56 %), thymoprofylaktika (47 %) či inhibitory cholinesterázy (9 %). Navzdory omezením tato studie nabízí předběžné údaje k podpoře kontrolované zkoušky amantadinu u pacientů se syndromem exekutivní dysfunkce.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2007, strana A7

Zdroj: