Alzheimerova choroba – „třetí typ“ diabetu?

Před časem přišli odborníci z vědeckého týmu v Northwestern University s výsledky vlastního výzkumu, podle kterých za ztrátu paměti u pacientů s Alzheimerovou chorobou jsou odpovědné toxicky působící proteiny (Amyloid β-derived diffusible ligands, dále jen ADDLs), jež se hromadí v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou. Další výzkumy prof. W. L. Kleina z Northwestern´s Cognitive Neurology and Alzheimer´s Disease Center prokázaly, že ADDLs atakují neuron v místě synapse (zejména v oblasti dendritů), čímž zde brání navázání inzulinových receptorů na povrchovou membránu neuronu. Receptory se namísto toho hromadí uvnitř buňky, v blízkosti jádra. Inzulin se pak nemůže na tyto receptory navázat, a neurony se tím stávají na inzulin rezistentní. Na svět tedy přišla odvážná myšlenka, že Alzhemeirova choroba by mohla být jakýmsi novým, třetím typem diabetu. U pacientů s Alzheimerovou chorobou bylo totiž prokázáno, že koncentrace inzulinu a jeho receptorů je v jejich mozku nižší. Vědci také změřili odezvu neuronů na působení inzulinu a zjistili, že byla významně inhibována vlivem ADDLs. Odstranění inzulinové rezistence, vzniklé působením ADDLs, by tedy mohlo být významným přínosem v terapii Alzheimerovy choroby. Profesor Klein poukazuje na možnost propojení dvou oblastí medicíny, diabetu a Alzheimerovy choroby. Cílem snah vědeckých pracovníků bude tedy najít způsob, jakým by se inzulinové receptory staly odolnými k působení proteinů ADDLs, a tím předcházet ztrátě paměti.

Inzulin a jeho receptory v mozku jsou nezbytné pro vytváření paměti. Objev ADDLs prvně publikovali W. L. Klein, Grant A. Krafft a Caleb E. Finch již v roce 1998. Další výzkumy, jejichž výsledky byly publikovány minulý týden v Proceedings of the National Academy of Sciences, potvrzují zjištění prof. Kleina ve smyslu protekce neuronů díky podávání inzulinu. Tento účinek byl při podávání nízkých dávek inzulinu potencován perorálně podávaným antidiabetikem rosiglitazonem. Poškození neuronů bílkovinami ADDLs po jejich navázání v místě synapse spočívá v působení volných radikálů, jejichž vlivem dojde k porušení struktur rozhodujících pro správné funkce mozku včetně inzulinových receptorů. To má za následek poruchy paměti a další příznaky Alzheimerovy choroby. Citlivost vůči inzulinu klesá se zvyšujícím se věkem, který prof. Klein prezentuje jako nový rizikový faktor pro vznik Alzheimerovy choroby. Protektivní účinek inzulinu spočívá ve snížení množství navázaných ADDLs na synapse. Proto by terapeuticky vyvolané zvýšení citlivosti nervových buněk vůči inzulinu mohlo přinést nové možnosti léčby, která by modifikovala průběh Alzheimerovy choroby.

Výsledky nadějné, nikoli však nové

„Uvedená problematika se zdá být na první pohled nečekanou zprávou. Ale nejde o úplně nečekaný objev. Lze to komentovat z několika hledisek,“ komentuje poslední práce k tomuto tématu uveřejněné v Proceedings of the National Academy of Sciences prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA, přednosta III. interní kliniky VFN v Praze.

„Za prvé se léta v diabetologických učebnicích traduje, že glukóza se do mozku dostává bez inzulinu. Zároveň je známo, že označený inzulin se váže v mozku tak, že celý mozek na snímku na detektoru záření svítí. Mozková inzulinová rezistence vyvolává celkem typický metabolický syndrom s dyslipidémií, obezitou a sterilitou, jak bylo prokázáno na tzv. NIRKO myších (Neuron Insulin Receptor Knock-Out mice). Předpokládá se, že inzulin může mít anorektický efekt – viz dávný článek ‚Staying slim having insulin in mind‘. Nová práce tedy docela zapadá do výzkumu efektů inzulinu na mozkovou tkáň. Dále je nutné poznamenat, že v poslední době se vyrojily články o uplatnění kardiovaskulárních faktorů při detekci rizika Alzheimerovy choroby. Rizikovým faktorem této nemoci není diabetes ani hypertenze, ale je to především kombinace lehkého diabetu s hypertenzí a inzulinorezistencí. Víme tedy, že riziko nějak s nedostatkem inzulinu souvisí. Rovněž je delší dobu známo, že léčba nitrendipinem, jedním z antihypertenziv, snižuje riziko Alzheimerovy choroby,“ říká prof. Svačina a dodává: „V poslední době se v experimentu potvrdilo, že kognitivní funkce u zvířat pozitivně ovlivňují tzv. inkretinová analoga. Podávání jednoho z nich, exenatidu, zvířatům od narození, významně prodlužuje jejich život, a i když k aplikaci u člověka je ještě daleko, Rudolf II. by měl jistě radost, že se přiblížila existence elixíru mládí. Efekt inkretinových mimetik nepochybně centrální je, protože se v mozku skutečně vážou.

Efekty inzulinu a inzulinu příbuzných inkretinů mohou tedy v prevenci i léčbě Alzheimerovy choroby přinést ještě mnohá překvapení.“

Zdroj: