Alergologové a pneumologové mají k dispozici novou inhalační fixní kombinaci

Léčba respiračních onemocnění patří mezi tradiční oblasti, kterým se společnost GSK dlouhodobě věnuje. Z výzkumných laboratoří tohoto výrobce pochází např. první inhalační kortikosteroid nebo třeba první fixní kombinace pro léčbu astmatu. Koncem ledna byl odborné veřejnosti představen další lék z vývojových laboratoří společnosti GSK, kombinovaný přípravek určený pro terapii astmatu a CHOPN. Jeho pomyslnými kmotry se stali významní čeští a slovenští pneumologové a alergologové, kteří o přednostech jak samotného kombinovaného přípravku, tak i nového inhalačního systému hovořili na sympoziu konaném současně v Praze a v Olomouci.

Na prezentaci cílů moderní péče o astma a představení výhod, které pacientům s tímto onemocněním přináší nová inhalační fixní kombinace, se v prvním sdělení zaměřil prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc., předseda České společnosti dětské pneumologie ČLS JEP. „Dalo by se říci, že oblast péče o astmatiky se v posledních letech příliš nezměnila. Čas od času se objeví nová molekula nebo nový inhalátor, nicméně nezažíváme příliš velký vývoj. Proto jsem rád, že mohu být u toho, když se na trhu objevuje nový lék, který může přinášet další přidanou hodnotu pro naše pacienty,“ uvedl svou prezentaci prof. Pohunek.

O cílech v léčbě astmatu se hovoří od roku 1995, kdy se radikálně změnil přístup k péči o astma. První léčebné cíle směřovaly k tomu, aby pacient vůbec přežil. Dnes se lékaři snaží, aby astmatik měl co nejlepší kontrolu nad svou nemocí, neměl akutní exacerbace, aby mu dlouhodobě neklesala funkce plic, neměl zbytečně akcelerovaný úbytek plicních funkcí, ale toho všeho by mělo být dosahováno léčbou s minimem nežádoucích účinků. Díky možnostem moderní terapie je tak dnes již snaha o dosahování plné kompenzace nemoci s vysokou kvalitou života. Podle aktuální verze Globální strategie péče o astma (GINA 2014) by se lékaři měli snažit o dobrou kontrolu nad příznaky, ale i o dobrou kontrolu nad vlastním onemocněním, což podle prof. Pohunka není úplně to samé. Kontrola nad onemocněním v sobě zahrnuje i ovlivňování rizikových faktorů a dlouhodobou prognózu. Lékaři by měli zvažovat, co čeká pacienta v budoucnosti, zda nemá zrychlený úbytek funkce plic, zda není ohrožen fixovanou obstrukcí a pochopitelně ani nežádoucími účinky léčby. Kontrolu nad příznaky astmatu lze dělit na dobrou, částečnou a nedostatečnou a v závislosti na této kontrole by se měl řídit i terapeutický postup. Pro lékaře by mělo být metou dosažení objektivních ukazatelů, především normalizace funkce plic, potlačení zánětu v průduškách, redukce bronchiální hyperreaktivity, zabránění exacerbacím. „Vedle toho však usilujeme také o to, aby měl pacient i dobrou kvalitu života. Chceme, aby měl minimální potřebu úlevové medikace a minimální nežádoucí účinky. A chce pacient totéž? Pacient často vnímá jiné hodnoty. Chce být zdravý, vést normální život srovnatelný s ostatními, chce být schopen práce, chce kvalitně spát, mít možnost sportu či fyzické aktivity, nechce mít problémy s kašlem a akutními záchvaty dušnosti, chce jednoduchou a účinnou léčby s minimem nežádoucích účinků. Zkrátka, pacient po nás chce úplnou kontrolu nad nemocí,“ vysvětluje různé pohledy lékaře a nemocného prof. Pohunek.

Kontrola pacienta nad nemocí

A jak je toto očekávání pacientů v souladu s doporučenými postupy GINA? V rámci dobré úrovně kontroly astmatu jsou zde určité kompromisy. Např. když si pacient dvakrát týdně aplikuje úlevovou léčbu, stále se to ještě považuje za nemoc pod dobrou kontrolou. V minulosti přitom podle prof. Pohunka byly snahy o dosažení úplné kontroly, jak dokazuje např. studie GOLD, ve které byla definována úplná kontrola jako stav plně kompatibilní se zdravím, zcela srovnatelný s ostatními lidmi. „Jsem přesvědčen, že i dnes bychom měli usilovat o plnou kontrolu nad astmatem u svých pacientů. Míříme‑li totiž k neúplné kontrole, výsledkem bude kontrola ještě horší. Ne u každého bude možné tohoto cíle dosáhnout, ale měli bychom se o to snažit,“ vysvětluje prof. Pohunek. Podle něj však do kontroly nad nemocí patří i bezpečnostní aspekty a zvažování kvality života pacientů. Kontroly nad nemocí by proto lékaři neměli dosahovat za tu cenu, že nemocní budou dostávat zbytečně vysoké dávky léků zbytečně dlouho.

Proč to občas nejde a s čím bývají největší problémy

„Ze své praxe vím, že řada mých pacientů má úplnou kontrolu nad nemocí; když to s nimi rozebírám, zjišťuji, že tomu napomáhají stereotypy, rituály a integrace léčby do života. Léčba ovšem musí být jednoduchá, nezatěžující, pak může být stoprocentně pravidelná. Stále jsou velké rezervy, protože jsou pacienti, u kterých nemáme ani tu dobrou kontrolu, a u některých z nich máme chronicky nedostatečnou kontrolu,“ uvádí prof. Pohunek s tím, že značný problém vidí v podceněné diagnóze a jejím opoždění a dále v otázce non‑adherence, v používání špatné inhalační techniky a její kontrole, v přetrvávání expozice rizikovým faktorům, ať již se jedná o domácí zvířata, klasické alergeny nebo kouření, či v profesních faktorech. Velkou roli při non‑compliance hraje nepochybně i složitý terapeutický režim. S tím souvisí nedostatečná doba účinku léčby, kdy se nedaří nemoc stabilizovat.

Výhoda kombinace látek s dlouhodobým účinkem v kombinované léčbě

Jedním z řešení, která mohou mít vliv na zlepšení compliance pacientů, je uvedení do praxe inhalačního systému s prodlouženým účinkem obou složek kombinované léčby, tedy inhalačním kortikosteroidem a novým ultra‑dlouhodobě působícím β‑agonistou s prokázanou účinností nejméně po 24 hodin. Takový lék má výhodu kombinace vysoké protizánětlivé účinnosti již při podání jednou denně a bronchodilatačního působení, které udrží stabilitu plicní funkce po celý den. V tomto případě lze předpokládat i vysoce účinné synergické působení umožňující relativně nízké dávkování s dlouhodobou a velmi kvalitní účinností. „Je to další logický krok vpřed v naší snaze o moderní terapii, zjednodušení a zvýšení bezpečnosti léčby.“

A jaké konkrétní složení má zmíněná nová kombinace? Jedná se o kombinaci kortikosteroidu flutikason furoátu, který má velmi dobrou afinitu ke kortikosteroidnímu receptoru, a vilanterolu, dlouhodobě působícího β‑agonisty s účinkem přesahujícím 24 hodin. Spojením obou molekul s podobným časovým profilem účinku a podobně vysokou účinností do jednoho inhalačního systému (s firemním názvem Relvar Ellipta) dochází k jejich vzájemné synergii umožňující relativně nízké dávkování. „Výhodou tohoto léku je, že nerozhoduje, zda je podáván ráno, či večer. Jen by měl být podáván pravidelně, což je třeba plně integrovat do denního režimu pacienta,“ upozorňuje prof. Pohunek.

Společný cíl – snížení rizika exacerbace

Dlouhodobý účinek je zajištěn nejen působením bronchodilatační složky léku, ale i dlouhodobou vazbou a translokací glukokortikoidního receptoru s navázaným kortikosteroidem do jádra buňky. Oproti podání flutikason propionátu jsou ještě 30 hodin po podání flutikason furoátu signálové stopy translokace glukokortikoidního receptoru do jádra, tím jsou vytvořeny dlouhodobé podmínky pro ovlivnění genové transkripce a protizánětlivých mechanismů. To se odráží ve 24hodinovém funkčním profilu zlepšení funkce plic, který je i při nižším dávkování stabilní. „Při terapeutické úvaze bychom neměli zapomínat, že nám nejde jen o zlepšení funkce plic ve formě bronchodilatace, ale o prodloužené protizánětlivé působení a prodloužený synergický efekt,“ upozorňuje prof. Pohunek.

Přidání vilanterolu jednoznačně vedlo k významnému snížení rizik závažných exacerbací oproti samotné monoterapii flutikason furoátem. Kombinace obou látek má tedy potenciál snížení rizik závažných akutních stavů, akutních záchvatů. Práce publikovaná v jednom z loňských vydání The European Respiratory Journal dokládá, že přidání vilanterolu k flutikason furoátu významně zvýšilo počet dnů bez symptomů a bez záchranné medikace.

„Skórování kvality života je velmi individuální, nicméně jde především o to, aby se pacient cítil dobře, aby mohl vykonávat vše, co potřebuje a co po něm žádá okolí. Ve srovnání s kombinací salmeterolu s flutikason propionátem, která byla v hodnocení tohoto parametru velmi úspěšná, získala nová fixní kombinace další pozitivní procenta navíc, přesněji řečeno větší procento pacientů bylo při léčbě touto novou kombinací schopno pocítit klinicky významný rozdíl ve zlepšení kvality života. Vyplývá to z práce Woodcocka a kol., publikované v Chest v roce 2013.“

Pro koho je přípravek určen?

Tento lék je k dispozici pro astmatické pacienty již od dvanácti let, což je podle prof. Pohunka výhodné, protože v adolescenci nastávají u dětí problémy s compliance a dodržováním režimu. „Je to vhodná léčba tam, kde zvažujeme podávání kombinace a kde je monoterapie s úlevovou léčbou krátkodobě působícím β‑agonistou nedostatečná. Fixní kombinace flutikason furoátu a vilanterolu je vhodná u pacientů se špatnou adherencí nebo komplikovaným denním režimem, kde tento lék může být vítanou možností, jak celou situaci zlepšit. Lék lze užívat ráno nebo večer podle životního rytmu, vždy ale pravidelně ve stejnou dobu,“ uzavírá prof. Pohunek s tím, že tato kombinace představuje novou přidanou hodnotu mezi stávajícími přípravky pro léčbu astmatu.

Inhalační systém přátelský k pacientům

V další přednášce se prim. MUDr. Viktor Kašák z ambulantního nestátního zdravotnického zařízení Lerymed Praha zaměřil na představení inhalačního systému Ellipta, který je určen pro aplikaci nově uváděného léku. Na úvod upozornil, že Česká republika i Slovensko mají velké portfolio molekul, jejich kombinací i inhalačních systémů pro léčbu chronických nemocí s obstrukcí, ať je to astma, CHOPN, nebo jejich kombinace. Podle něj ideální inhalační systém musí splňovat následující podmínky: musí být snadno použitelný (tedy nenáročný na koordinaci, použitelný v každé věkové kategorii, zejména u dětí a seniorů), pokud se jedná o systém vícedávkový, měl by mít počitadlo zbývajících dávek, měl by zajistit optimální plicní depozici a být účinný i při nižších nádechových průtocích (což se týká pacientů s těžkými formami chorob, hlavně velmi těžkou CHOPN), systém by měl napomoci i bezpečnosti (tzn. měl by mít nízkou orofaryngeální a gastrointestinální depozici), neměl by obsahovat žádná škodlivá aditiva ani pro pacienty, ani pro životní prostředí, a v neposlední řadě by takový systém by měl být i cenově dostupný.

Úspěch inhalační léčby spočívá ve správné inhalační technice

„Efektivita a úspěšnost inhalační léčby je ovlivněna charakteristikami inhalačního systému, manipulací s inhalačním systémem a inhalačním manévrem, což jsou úkony, při kterých může pacient udělat chybu,“ upozorňuje prim. Kašák s tím, že v současné době je v České republice reálně dostupných patnáct inhalačních systémů a další dva jsou zaregistrovány.

Inhalační systémy (IS) pro práškové formy mohou být jednodávkové, mnohodávkové, ke kterým patří Ellipta, nebo rezervoárové. IS pro práškové formy léků (DPI) jsou IS aktivní, na rozdíl od aerosolových dávkovačů, které jsou pasivní. Pacient při používání aktivních IS musí vyvinout určité nádechové úsilí, aby se molekuly účinné látky dostaly do plic. Nicméně výhodou DPI je jednoznačně jednodušší inhalační technika, což je příčinou minimální chybovosti při inhalaci. Tyto systémy nepotřebují ke své činnosti hnací plyn, jsou tedy ekologické. Obecnou nevýhodou jednokapslových DPI je nutnost manipulace s kapslemi, což může být komplikací pro pacienty se špatnou jemnou motorikou, navíc neexistuje uniformní způsob, jak dostat kapsli z blistru. Nevýhodou DPI je závislost na nádechovém objemu a nádechovém průtoku, což komplikuje aplikaci u těžších chorob, a také to, že je nelze podávat pacientům s intolerancí laktózy. DPI mají obvykle i vyšší cenu.

Dvě barvy – dvě velikosti dávky inhalačního kortikosteroidu

Přípravek je k dispozici ve dvou různých dávkách, které se od sebe liší barevným provedením. Modré provedení inhalátoru je určeno pro astma a CHOPN, obsahuje 92 μg inhalačního kortikosteroidu flutikason furoátu a 22 μg β2‑agonisty s dlouhodobým účinkem vilanterolu. Růžové provedení inhalátoru má dvojnásobnou dávku inhalačního kortikoidu (184 μg), dávka vilanterolu je stejná; je možné ho použít u pacientů s astmatem, jejichž stav vyžaduje podání vyšší dávky inhalačního kortikosteroidu. Silnější provedení přípravku (184/22 μg) není určeno pro pacienty s CHOPN, protože nebylo prokázáno, že by zvýšená dávka inhalačního kortikosteroidu vedla k dalšímu prospěchu pro nemocné ve srovnání s nižší dávkou, naopak existuje potenciální možnost zvýšení rizika pneumonie a systémových nežádoucích účinků spojených s kortikosteroidy.

Za zmínku stojí i samotný inhalační systém. Skládá se z náustku, počitadla dávek a krytu náustku. Používá se ve třech krocích. Otevírá se stažením krytu náustku stranou do nejnižší možné polohy, až je slyšet cvaknutí. Tím se inhalátor otevře, dávka se připraví k inhalaci a na počitadle se změní počet zbylých dávek. K přípravě dávky stačí pouze jedno otevření krytu. Speciální mechanismus zabraňuje předávkování. Když pacient systém otevře dvakrát, dávka se neznásobí a vdechuje pouze jednu dávku, o druhou přichází. „Pacient vydechne mimo náustek, pak vloží náustek do úst a jednou se zhluboka rovnoměrně z inhalátoru nadechne. Je důležité, aby nezakrýval ventilační průduchy prsty. Po inhalaci pacient zadrží dech na minimálně tři až čtyři sekundy a zvolna vydechne. Posunutím krytu nahoru se náustek zakryje a inhalační systém je uzavřen,“ vysvětluje prim Kašák s tím, že po aplikaci by si měl pacient vypláchnout ústa vodou. Lékař by měl pacientovi také vysvětlit, že inhalátor obsahuje třicet dávek a počitadlo ukazuje dávky zbývající. Nula na počitadle při otevření krytu inhalátoru znamená, že v inhalátoru je poslední dávka.

Výhodou nového inhalátoru je, že má nízký vnitřní odpor (i pacienti s velmi těžkou formou CHOPN s nádechovou rychlostí kolem 43 l/min mohou dosáhnout inhalace dostatečného množství léčebné dávky). Konzistence podaných dávek se pohybuje v rozmezí mezi 84 a 90 procenty.

Edukace pacientů k inhalační technice

S každým inhalačním systémem může pacient udělat chybu. Podle prim. Kašáka je nejobecnější chybou nevydechnutí před inhalací, nicméně chybovost inhalační techniky se zvyšuje také s počtem kroků potřebných k inhalaci, s věkem pacienta a polyfarmacií, kdy pacienti dostávají až tři různé inhalační systémy. Chybovost naopak snižuje edukace a nácvik správné inhalační techniky a opakovaná kontrola a reedukace inhalační techniky.

V novém Seznamu zdravotních výkonů VZP 2015 je nově zařazen kód 06132, edukace pacienta v inhalační léčbě, včetně nácviku a kontroly správné inhalační techniky. Nositelem tohoto výkonu je všeobecná sestra ve specializovaných alergologických nebo pneumologických ambulancích a doba trvání výkonu byla stanovena na 10 minut. „Jsem rád, že se podařilo prosadit, že četnost vykazování výkonu je jednou za rok a hlavně při změně inhalačního systému,“ říká prim. Kašák.

Jaké je místo protizánětlivé léčby v současném managementu CHOPN?

Na využití fixní kombinace flutikason furoátu a vilanterolu u pacientů s CHOPN se v poslední přednášce soustředil MUDr. Štefan Laššán, PhD., z Kliniky pneumologie a ftizeologie LF SZU a UN Bratislava. Připomněl, že stejně jako astma je i CHOPN především onemocnění zánětlivé. Právě zánět podmiňuje dlouhodobou progresi onemocnění, zhoršování plicních funkcí a exacerbace. Ovlivňuje také mortalitu a komorbidity onemocnění. Pacienti s CHOPN potřebují kromě intenzivní bronchodilatace i protizánětlivou léčbu.

„Nedávno publikované schéma ukazuje, že pacienti, kteří jsou vysoce symptomatičtí nebo mají výraznou poruchu plicních funkcí, jednoznačně profitují z intenzivní bronchodilatace. Ale když vezmeme v úvahu riziko, které je v případě CHOPN reprezentováno především exacerbacemi, tito pacienti profitují i z protizánětlivé komponenty. Vidíme to v případě inhalačních kortikoidů používaných ve fixní kombinaci s dlouhodobě působícími β‑mimetiky, která maximalizují jejich účinnost a umožňují jim využít synergii obou molekul,“ vysvětluje MUDr. Laššán a dodává: „CHOPN umíme dnes dobře léčit, ale neumíme ji vyléčit. Je to nemoc, která je pro většinu našich pacientů smrtelná. Proto je velmi důležité věnovat pozornost i údajům, které poukazují na to, jak jednotlivé léčebné modality dokáží ovlivnit úmrtnost našich pacientů.“

Dlouhodobých mortalitních studií u CHOPN však není mnoho, proto se odborníci často spoléhají na review nebo metaanalýzy dlouhodobých a dobře designovaných studií. „Z metaanalýzy Donga a kol., publikované v časopisu Thorax v roce 2013, je vidět, že jsou to právě fixní kombinace LABA s inhalačními kortikoidy, které v porovnání buď s monoterapií dlouhodobě působícími bronchodilatancii LABA nebo LAMA, či se samotnými inhalačními kortikoidy snižují mortalitu pacientů s CHOPN jednoznačně více,“ upozorňuje MUDr. Laššán.

Účinné bronchodilatancium klíčem k úspěchu léčby

Tak jako pro astma platí, že se jedná o zánětlivé onemocnění, při kterém pacienti potřebují kontinuální dlouhodobý protizánětlivý efekt, platí totéž i pro nemocné s CHOPN. Dobře působící a účinný inhalační kortikoid ale potřebuje i velmi dobrého partnera ve formě dlouhodobě působícího bronchodilatancia, protože většina pacientů s CHOPN má prakticky trvalou poruchu plicních funkcí, a proto je účinné bronchodilatancium klíčem k úspěchu léčby. I proto je velmi dobré, že máme k dispozici nový lék, který zajistí při jednorázovém denním podání 24hodinovou účinnost. Podle SPC a klinické zkušenosti je určen pro symptomatickou léčbu dospělých pacientů s CHOPN s hodnotou FEV1 pod 70 % referenční hodnoty (po podání bronchodilatancia), kteří mají v anamnéze exacerbace navzdory pravidelné bronchodilatační léčbě.

Vlastnosti vilanterolu a fixní kombinace

Vilanterol jako nový dlouhodobě působící β2‑adrenergní agonista v sobě integruje řadu dobrých vlastností zástupců této lékové skupiny. Je to lék s jednou z nejvyšších afinit k β2‑receptorům v dýchacích cestách s příznivým poměrem selektivity k β2‑receptorům v porovnání s afinitou k β1‑receptorům. „Proti salmeterolu, jehož modifikací nová molekula vznikla, je pozitivní změnou rychlejší nástup účinku a jeho přetrvávání, které přesahuje 24 hodin. Dnes je vilanterol považován za soft ultra LABA ne proto, že by byl méně účinný, ale proto, že je považován za nejbezpečnějšího zástupce této kategorie.“

Fixní kombinace flutikason furoátu a vilanterolu je určena pro pacienty s CHOPN, se středně těžkou až těžkou obstrukcí, a vykazující minimálně jednu středně těžkou až těžkou exacerbaci. Těmto pacientům se věnovala dvojice identických jednoletých klinických studií. Sledovaly, jak samotný vilanterol a různé síly kombinace (50, 100 a 200 μg) ovlivní plicní funkce. Již po dvou týdnech studie byl viditelný rozdíl ve prospěch fixní kombinace. Protizánětlivá komponenta vedla i k posilnění bronchodilatačního účinku, jednak na základě zmírnění zánětu, jednak na základě synergického účinku a zlepšení citlivosti β‑receptorů k vilanterolu. Tento účinek následně přetrvával po celý rok léčby. „Podstatně zajímavější bylo sledování, jak kombinace flutikason furoátu a vilanterolu ovlivnila míru exacerbací u pacientů s CHOPN. Oproti vilanterolu došlo k redukci v relativní míře exacerbací o více než 20 procent. Právě hranice 20 procent je při porovnávání dvou různých terapeutických modalit považována za statisticky i klinicky vysoce významnou. Nejlepšího účinku dosáhlo dávkování kombinace 92/22 μg, které bylo dokonce účinnější než dávka vyšší, a proto i s ohledem na lékovou bezpečnost představuje preferované dávkování,“ vysvětluje MUDr. Laššán.

Z pohledu lékové bezpečnosti se při léčbě inhalačními kortikoidy a jejich fixními kombinacemi velmi často hovoří o rizicích indukce pneumonie u pacientů s CHOPN. Data z prezentovaných studií podle MUDr. Laššána ukazují, že při srovnání léčby vilanterolem a fixní kombinací byl u kombinace opravdu větší výskyt pneumonie, a to o třicet případů. Při použití fixní kombinace proti samotnému vilanterolu se ale podařilo zabránit 187 exacerbacím. Čím déle studie probíhala, tím se rozdíl zvýrazňoval. „Z NNT analýzy vyplývá, že pro zabránění jedné středně těžké až těžké exacerbaci bylo potřeba léčit 3,3 pacienta, zatímco indukce pneumonie se zvýšila až při léčbě 23 pacientů. Pokud tedy pečlivě vybíráme pacienty, kterým podáváme fixní kombinaci LABA a kortikosteroidu s ohledem na jejich rizikový profil, lze říci, že tato léčba je velmi účinná a také bezpečná,“ doplňuje MUDr. Laššán.

Fixní kombinace u CHOPN a kardiovaskulární onemocnění

Velkou skupinu pacientů s CHOPN a rizikem exacerbací tvoří nemocní, kteří mají současně kardiovaskulární onemocnění. Ti jsou velmi často vyřazováni z klinických studií, přesto existují data naznačující, že léčba těchto pacientů fixní kombinací vykazuje ve srovnání s populací bez rizikového KV profilu ještě lepší efekt na zmenšení výskytu exacerbací. Tyto pozitivní výsledky vedly společnost GSK k designování rozsáhlé klinické studie, která si pro léčbu touto fixní kombinací vybírá právě pacienty s KV onemocněním. Výsledky jsou očekávány v nejbližší době.

MUDr. Laššán také připomněl, že i u pacientů s CHOPN platí, že podávání léku jednou denně je jednou z klíčových vlastností, která zvyšuje jejich compliance při léčbě. Ta klesá výrazně méně než u léků podávaných dvakrát denně. Podle něj je také prokázané, že už více než pětiprocentní nárůst compliance přináší signifikantně lepší léčebný efekt a také úsporu nákladů za návštěvu pohotovosti a nutné hospitalizace. Kromě toho studie Vestba a kol., publikovaná v časopise Thorax v roce 2009, která sledovala vztah compliance a mortality, ukázala, že pacienti s CHOPN s adherencí k léčbě větší než 80 % měli signifikantně nižší mortalitu než skupina nemocných s adherencí nižší než 80 procent. Zajištění co nejlepší adherence nemocných je tedy jednou z klíčových vlastností podávaných léků.

Fixní kombinace v léčbě CHOPN

Závěrem je tedy možné říci, že fixní kombinace LABA s inhalačními kortikoidy jsou na základě aktuálních mezinárodních doporučení léčbou volby pro rizikový segment pacientů s CHOPN, ať již s ohledem na exacerbace, nebo na zpomalení progrese onemocnění. „Flutikason furoát a vilanterol 92/22 μg je první fixní kombinací ultra LABA a inhalačního kortikosteroidu s 24hodinovou účinností schválenou v dávkování jednou denně k pravidelné léčbě pacientů s CHOPN. Tento nový lék prokázal v rozsáhlém programu klinického hodnocení vysokou účinnost při zachování bezpečnosti na úrovni komparátorů,“ uzavírá MUDr. Laššán.

Pacient užívá léky, jen když má obtíže

Zajímavým zpestřením odborných přednášek věnovaných nové inhalační fixní kombinaci bylo vystoupení Mgr. Tomáše Vašáka, psychologa, který se věnuje problematice rozhodování a motivace lidí. Zaměřil se na otázku, jak udržet ochotu a schopnost pacienta dodržovat léčbu v okamžiku, kdy věci nejsou akutní a pacienta nic nebolí. Připomněl, že pacienti s velkou pravděpodobností přestanou dodržovat určitá doporučení tehdy, pokud je nedokáží začlenit do svého běžného životního rytmu způsobem, který odolává naléhavosti jiných podnětů. „Je jasné, že užívání léků je prioritou tehdy, když pacient cítí akutní obtíže. Po jejich odeznění se tato potřeba časem snižuje. K tomu, aby pacienti užívali chronickou léčbu pravidelně a dlouhodobě, pomáhá vytvoření návyku a rituálu. Ten zakotvuje určité chování do určitého času. Ideální je propojení času a konkrétní činnosti, což souvisí s využíváním motorické paměti,“ vysvětluje Mgr. Vašák. Pokud se u pacienta podaří vytvořit fyzický rituál, je pravděpodobnost, že bude užívat lék pravidelně, výrazně vyšší.

Co může udělat pro návyk správného rituálu lékař? V první řadě vysvětlit, jak rituál funguje, vysvětlovat to velmi jednoduše a pokud je více možností (ráno nebo večer), nedávat příliš na výběr, spíše doporučit jednu dobu s ohledem na ostatní zvyky pacienta. „Pacient by si měl uvědomit to, že odstranění akutních potíží není konečným cílem. Když totiž potíže ustanou, přestane být léčba pro pacienta důležitá. Proto je třeba u něj zakotvit vědomí, že potíže nemá právě proto, že lék výborně funguje. Lékař by měl využít každé příležitosti k připomínání této skutečnosti a podpoře pacientů v dodržování léčebného režimu,“ dodává Mgr. Vašák.

Zdroj: MT