Akutní perikarditida
Akutní perikarditida je syndrom zánětlivého postižení osrdečníku. Osrdečník – perikard – tvoří dva listy: zevní (parietální) a vnitřní (viscerální). Oba listy jsou ukotveny pojivovou tkání a navzájem odděleny až 50 ml perikardiální tekutiny. Úlohou perikardu je bránit šíření infekce či zhoubného bujení, omezovat nadměrné srdeční pohyby a snižovat tření mezi srdcem a okolními orgány. Intraperikardiální tlak, za normálních okolností negativní, také významně napomáhá rozšiřování srdečních komor v diastole. Zánětlivá odpověď vyvolaná určitým původcem či stavem vede při akutní perikarditidě k nárůstu permeability cévní stěny, vazodilataci a transsudaci do perikardiální dutiny. Známky zánětu v podobě polymorfonukleárních leukocytů, depozit fibrinu a adhezí lze pak nalézt na obou listech perikardu.
Akutní perikarditida může mít mnoho různých forem. Mezi nejčastější patří perikarditida idiopatická, virová, tuberkulózní a neoplastická.
Zayas a spol. ve své studii sledovali 100 po sobě následujících pacientů, kteří byli hospitalizováni pro akutní perikarditidu a u nichž byl uplatněn standardní diagnostický protokol zahrnující anamnézu, fyzikální vyšetření, rentgen hrudníku, EKG, echokardiogram a rozsáhlé laboratorní testy. Specifická příčina onemocnění byla nalezena jen u 22 % nemocných. Mnozí odborníci se domnívají, že většina případů idiopatické akutní perikarditidy je způsobena virovou infekcí, neboť idiopatické a virové formy nelze na základě žádných klinických ani epidemiologických rysů spolehlivě rozlišit.
…
Komentář
Autor: MUDr. Roman Škulec
Se zájmem jsem prostudoval přehledovou práci o problematice akutní perikarditidy. Akutní perikarditida je onemocnění, s nímž se příliš často nesetkáváme, ale často bychom na ně měli v diferenciálně diagnostických úvahách myslet. Přesná epidemiologická data o incidenci akutní perikarditidy překvapivě nejsou v literatuře k dispozici. v autoptických nálezech je uváděno zjištění známek zánětu perikardu ve 2–6 %. Odhadovaný výskyt je přibližně jeden případ akutní perikarditidy na 1 000 hospitalizovaných pacientů. Navíc řada případů jistě není diagnostikována nebo probíhá subklinicky či s minimální symptomatologií. Častěji je pozorována u mužů než u žen a častěji v dospělosti než u dětí. Na naší koronární jednotce jsme v roce 2004 akutní perikarditidu diagnostikovali u sedmi nemocných z 850 přijatých pacientů. Toto číslo nezahrnuje nemocné s postperikardiotomickým syndromem, se kterými se, vzhledem ke spolupráci s klinikou kardiochirurgie, setkáváme podstatně častěji než je běžné v celé populaci. v naprosté většině případů, obvykle u devíti z deseti nemocných s akutní perikarditidou, se jedná o idiopatickou anebo virovou perikarditidu. Navíc nálepka „idiopatická“ je jistě pouze konstatováním toho, že jsme pravděpodobnou virovou etiologii nebyli schopni z různých důvodů diagnostikovat.
…
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 2/2005, strana 46
Zdroj: