Afatinib stojí před registrací pro skvamózní NSCLC

Výbor pro humánní léčiva Evropské lékové agentury (CHMP) doporučuje registraci přípravku Giotrif (afatinib) k léčbě pokročilého skvamózního nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC), u kterých došlo během chemoterapie nebo po chemoterapii na bázi platiny k progresi onemocnění. V současné době je afatinib již registrován k léčbě pacientů s NSCLC s mutacemi EGFR. Medián celkového přežití po diagnóze pokročilého skvamózního NSCLC je přibližně jeden rok.

Souhlasné doporučující stanovisko CHMP vychází z výsledků přímé srovnávací studie LUX‑Lung 8 s pacienty se skvamózním NSCLC, u kterých došlo během chemoterapie nebo po chemoterapii na bázi platiny k progresi onemocnění. Afatinib ve srovnání s erlotinibem prokazatelně zajistil významné oddálení progrese (primární cíl – přežití bez progrese onemocnění, PFS) se snížením rizika progrese onemocnění o devatenáct procent, významné zlepšení celkového přežití (hlavní sekundární cíl – OS) se snížením rizika úmrtí o devatenáct procent, zvládnutí příznaků souvisejících s tímto nádorovým onemocněním, jako jsou kašel a dušnost, a zlepšení kvality života.

Míra závažných nežádoucích příhod byla v obou léčebných ramenech podobná; rozdíly byly zjištěny v míře výskytu specifických nežádoucích účinků: u afatinibu byla ve srovnání s erlotinibem zaznamenána vyšší míra výskytu závažného průjmu a stomatitidy (průjem stupně 3: 10 % vs. 2 %; stomatitida stupně 3: 4 % vs. 0 %), zatímco u erlotinibu byla ve srovnání s afatinibem zjištěna vyšší míra výskytu závažné kožní toxicity stupně 3 (10 % vs. 6 %).

Studie LUX‑Lung 8 je součástí programu klinických hodnocení afatinibu LUX‑Lung. Jedná se o nejrozsáhlejší program klinických hodnocení jakéhokoli inhibitoru tyrosinkinázy (TKI), do kterého bylo v rámci osmi studií prováděných po celém světě zařazeno více než 3 760 pacientů.

Podobně pozitivně pro afatinib dopadlo i jeho srovnání s dalším EGFR inhibitorem gefitinibem.

Studie LUX‑Lung 7 prokázala vyšší účinnost afatinibu, inhibitoru tyrosinkinázy druhé generace, ve srovnání s gefitinibem, inhibitorem první generace, v první linii léčby pacientů s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC) s běžnými mutacemi EGFR (delece exonu 19 nebo bodová mutace L858R) z hlediska přežití bez progrese onemocnění a doby do selhání léčby. Studie fáze IIb splnila dva ze svých primárních cílů, přežití bez progrese onemocnění (PFS) hodnocené nezávislou komisí a dobu do selhání léčby (doba od zahájení do ukončení léčby z jakéhokoli důvodu). Výsledky studie LUX‑Lung 7 byly poprvé představeny v prosinci 2015 na kongresu ESMO Asia v Singapuru a následně i v lednu 2016 na 14. výroční konferenci British Thoracic Oncology Group (BTOG) v irském Dublinu. Data pro třetí primární cíl, celkové přežití (OS), nejsou dosud k dispozici a budou představena po ukončení klinické studie.

Výsledky klinické studie LUX‑Lung 7 prokázaly, že afatinib významně snižuje riziko progrese (PFS) karcinomu plic, a to o 27 procent ve srovnání s gefitinibem. Zlepšení PFS narůstalo v čase s tím, že po 18 měsících (27 % vs. 15 %) a 24 měsících léčby (18 % vs. 8 %) bylo ve studii významně více pacientů léčených afatinibem, kteří byli naživu a bez progrese onemocnění, čímž studie prokázala i větší dlouhodobý přínos užívání afatinibu ve srovnání s gefitinibem. Kromě vyšší účinnosti z hlediska PFS setrvali pacienti léčení afatinibem na léčbě významně déle, riziko selhání léčby bylo ve srovnání s gefitinibem o 27 procent nižší. Při léčbě afatinibem byla u významně vyššího počtu pacientů zjištěna objektivní odpověď nádoru (klinicky významné zmenšení nádoru) než při léčbě gefitinibem (70 %, respektive 56 %); medián trvání odpovědi byl 10,1 měsíce pro afatinib a 8,4 měsíce pro gefitinib. Zlepšení PFS u afatinibu bylo konzistentní ve většině předem definovaných klinických podskupin včetně podskupin podle pohlaví, věku, rasového původu a typu mutace EGFR.

Hlavní zkoušející studie LUX‑Lung 7 prof. Keunchil Park, ředitel Innovative Cancer Medicine Institute (ICMI) v Samsung Medical Center, Sungkyunkwan University School of Medicine, Soul, Jižní Korea, uvedl: „LUX‑Lung 7 je první globální studie přímo srovnávající dva přípravky cílené na EGFR a výsledky dokládají přínosy tyrosinkinázového inhibitoru druhé generace, afatinibu, ve srovnání s gefitinibem, inhibitorem první generace, v první linii léčby. Výsledky představují důležité vodítko pro volbu první linie léčby pacientů s karcinomem plic s mutacemi EGFR.“

Nežádoucí příhody zjištěné ve studii LUX‑Lung 7 odpovídaly známým bezpečnostním profilům obou přípravků. Léčba afatinibem i gefitinibem byla pacienty obecně dobře snášena a vedla v obou ramenech ke stejně nízké frekvenci vysazení podmíněného léčbou (6,3 procenta). Celková četnost závažných nežádoucích příhod byla u obou přípravků podobná (44,4 procenta pro afatinib vs. 37,1 procenta pro gefitinib); k nejčastějším nežádoucím účinkům stupně ≥ 3 patřil v případě afatinibu průjem (12,5 procenta), vyrážka/akné (9,4 procenta) a zvýšení koncentrace aspartátaminotransferázy (AST)/alaninaminotransferáz (ALT) (8,8 procenta), v případě gefitinibu vyrážka/akné (3,1 procenta). U čtyř pacientů na gefitinibu bylo hlášeno intersticiální plicní onemocnění spojené s lékem; toto onemocnění nebylo hlášeno u žádného pacienta na afatinibu.

Zdroj: