Adrenalin a dexamethason u dětí s bronchiolitidou
Metaanalýza léčebného účinku nebulizovaných selektivních beta‑agonistů neprokázala konzistentní přínosné výsledky, ovšem z metaanalýzy hodnotící nebulizovaný adrenalin vyplynulo snížení intenzity klinických příznaků, a to jak v porovnání s placebem, tak albuterolem. Před časem zveřejnil NEJM (New England Journal of Medicine) výsledky multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované klinické studie, do níž bylo zařazeno 800 pediatrických pacientů (screeningem prošlo 3 556 dětí, z nich 1 715 vyhovělo vstupním kritériím a 800 obdrželo studijní léčbu).
Do studie byly zařazeny děti ve věku od šesti týdnů do 12 měsíců, jimž byla na pohotovostním oddělení diagnostikována bronchiolitida. Pacienti byli náhodně rozděleni do čtyř léčebných skupin. Jedna skupina dostala nebulizovaný adrenalin (3 ml v roztoku 1 : 1 000) a šest perorálních dávek dexamethasonu (1,0 mg/kg tělesné hmotnosti na oddělení pohotovosti a poté 0,6 mg/kg po dobu dalších pěti dnů). Druhá skupina dostala nebulizovaný adrenalin a perorální placebo, třetí skupina dexamethason a nebulizované placebo a čtvrtá léčebná skupina placebo maskující oba přípravky. Primárním hodnoticím parametrem byl počet přijetí do nemocnice do sedmi dnů po zařazení do studie (iniciální vizitou byla návštěva na pohotovosti).
Výsledky prokázaly, že po sedmi dnech muselo být přijato k nemocniční léčbě 34 dětí, které obdržely kombinovanou aktivní léčbu (tj. 17,1 %), 47 dětí ve skupině aktivně léčené pouze adrenalinem (23,7 %), 51 pacientů ve skupině léčené dexamethasonem (25,6 %) a 53 dětí, které dostaly samotné placebo (26,4 %). V průběhu studie nebyla hlášena žádná závažná nežádoucí příhoda.
Ačkoli prostý počet hospitalizací byl pouze ve skupině léčené kombinací adrenalinu a dexamethasonu významně nižší než ve skupinách ostatních (relativní riziko 0,45–0,95, p = 0,02), uvedená studie měla svá omezení. Vyřazovala totiž děti s prokázaným bronchiálním astmatem, takže studijní léčbu dostali pouze pacienti, u nichž se dušnost vyskytla poprvé. Výsledky proto nelze zevšeobecnit pro starší děti nebo děti s opakovaným výskytem dušnosti. Další omezení se týkala designu studie – studie se účastnili pouze pacienti v akademických centrech (Pediatric Emergency Research of Canada – PERC). Dále se při plánování studie nepředpokládalo, že dojde k synergismu mezi adrenalinem a dexamethasonem, a faktoriální design studie také vyvolává řadu otázek. Proto neadjustované výsledky sice prokazují významné snížení počtu hospitalizací ve skupině pacientů léčených kombinovanou terapií, avšak po adjustaci se tyto výsledky jeví jako statisticky nevýznamné.
Souhrnně lze tedy konstatovat, že kombinovaná terapie nebulizovaným adrenalinem a dexamethasonem může významně snížit počet hospitalizací stejně tak jako zkrátit dobu hospitalizace a dobu trvání příznaků. Ačkoli někteří klinici považují terapii samotnými bronchodilatátory za standardní, z publikovaných údajů vyplývá, že tyto přípravky podané samostatně neměly významnější efekt ani na úlevu od klinických příznaků, ani na počet hospitalizací. Je tedy nezbytné, aby naznačené výsledky byly potvrzeny ve studii hodnotící účinnost kombinované terapie oproti placebu s dostatečnou statistickou významností.
Zdroj: MT