ADOPT: důkazy zpomalení progrese nemoci
Jedním z nejzávažnějších nedostatků běžně užívané terapie diabetu 2. typu je fakt, že nedovede u většiny nemocných zabránit progresi jejich onemocnění. V běžné praxi to znamená, že i při maximální snaze nemocného dochází k postupnému zvyšování glykémie, proto je třeba extendovat terapii nebo převádět nemocného na inzulin a jeho dávky postupně zvyšovat. Právě vyšší glykémie totiž znamená zvýšení rizika rozvoje komplikací, proto je její snížení na normální hodnoty základní cestou, kterou se naplňují výše uvedené cíle léčby diabetu. Diabetes 2. typu je tak definován nejen jako nemoc chronická, ale i progresivní. Studie ADOPT ukázala potenciální výhody zástupce novější skupiny léků – rosiglitazonu – přímo ve vztahu k jeho schopnosti tuto progresi zpomalit.
Rozdíly statisticky významné
Studie ADOPT, jejíž výsledky byly v prosinci zveřejněny současně na kongresu IDF a v časopisecké podobě (N. Engl. J. Med, 2006; 355(23),2427–43), byla koncipována jako prospektivní, multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená studie, do které bylo zahrnuto 4 360 pacientů. Cílem bylo porovnat dobu do selhání monoterapie (rosiglitazon, metformin, glibenklamid) u pacientů s diabetem 2. typu. Selhání léčby bylo definováno jako zvýšení glykémie nalačno nad 10,0 mmol/l. Medián sledování byl čtyři roky. Kumulativní selhání monoterapie bylo u 15 % pacientů léčených rosiglitazonem, 21 % léčených metforminem a 34 % pacientů, kteří užívali glibenklamid. Výsledek znamená, že terapie rosiglitazonem snížila riziko selhání léčby o 32 % proti metforminu a o 64 % v porovnání s glibenklamidem, což jsou statisticky vysoce významné rozdíly. Na konci sledování byla průměrná kompenzace podle glykovaného hemoglobinu nejlepší ve skupině léčené rosiglitazonem, naopak nejrychleji se tento parametr zhoršoval ve skupině pacientů léčených glibenklamidem.
Léčba rosiglitazonem byla provázena menším výskytem hypoglykémií oproti terapii glibenklamidem a nižším výskytem gastrointestinálních potíží proti léčbě metforminem. Naopak rosiglitazon vedl v porovnání s ostatními farmaky častěji ke vzniku otoků.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2007, strana A13
Zdroj: