ADHD, dětská hyperaktivita a chaos pojmů
První zmínky o hyperaktivních dětech s poruchou pozornosti lze nalézt v odborné literatuře již od roku 1902. Avšak až do poslední dekády minulého století převládaly v oboru dětské psychiatrie názory o psychosociálním původu tohoto onemocnění, které neumožňovaly přesnou diagnostiku a tím pádem omezovaly i farmakoterapii choroby, která je dnes označována jako ADHD. Počátkem devadesátých let minulého století začalo v důsledku rozvoje genetických výzkumů, pediatrických neurověd a neinvazivních zobrazovacích metod mozku (zejména pozitronové emisní tomografie, strukturální a funkční magnetické rezonance, jednofotonové emisní tomografie, magnetické rezonanční spektroskopie) přibývat důkazů o tom, že psychiatrická onemocnění včetně ADHD mají biologickou podstatu. Řadou studií byl prokázáno, že u poruchy pozornosti s hyperaktivitou jde o odlišný metabolismus neurotransmiterů – dopaminu a noradrenalinu. Onemocnění má též podklad v strukturálních změnách mozku. Celkový objem mozku u pacientů s ADHD je o tři až čtyři procenta menší, přičemž největší redukci vykazuje nucleus caudatus a mozeček, jak upozornil F. X. Castellanos v článku, který byl již v roce 2002 uveřejněn v časopise JAMA. Bylo též prokázáno, že tyto odchylky nebyly vyvolány konkomitantní medikací psychostimulancii. Popisované změny přetrvávají u nemocných až do dospívání, menší objem mozečku byl pozorován ještě u dvacetiletých.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2006, strana 14
Zdroj: