Ad Serotoninový syndrom po olanzapinu a clomipraminu
Serotonin je neurotransmiter, který je syntetizován serotoninergními neurony v CNS a v enterochromafinních buňkách GIT. Ovlivňuje různé funkce CNS: náladu, spánek, tělesnou teplotu, vnímání bolesti a krevní tlak. Serotonin zřejmě hraje klíčovou úlohu u migrén, deprese a bipolárních poruch, dále u anxiózních nemocných, a zřejmě ovlivňuje i chuť k jídlu a libido.
Serotoninový syndrom byl poprvé popsán v 50. letech minulého století u pacienta léčeného současně ipriniazidem (neselektivní inhibitor monoaminooxidázy – MAO-I) a pethidinem. Charakteristické symptomy spadají do tří hlavních oblastí:
- Poruchy psychických funkcí: agitace, zmatenost, manický stav.
- Poruchy autonomních funkcí: profuzní pocení, průjem, horečka, resp. zimnice.
- Poruchy neuromuskulárních funkcí: hyperreflexie, inkoordinace pohybů, myoklonus, svalový třes.
Podle H. Sternbacha by při diagnostice měly být přítomny alespoň tři z uvedených příznaků, aby byla diagnóza serotoninového syndromu stanovena. V počátečních stadiích si jej lze splést s neuroleptickým maligním sydnromem, což pro terénního lékaře neznamená velké pochybení, neboť pacienta je v každém případě třeba dopravit na jednotku intenzivní péče. Neexistuje žádný laboratorní test, podle kterého by bylo možno serotoninový syndrom prokázat, je třeba vycházet ze Sternbachových kritérií. Mario Verre ve své práci upozorňuje na kombinaci třesu, myoklonu a akathizie. Nutno upozornit, že akathizie, tedy nutkání pacientů k určitému pohybu (např. přecházet v čekárně), je běžným nežádoucím příznakem vyvolaným neuroleptiky, podobně jako třes a pocení, proto je snadno možné rozvíjející se serotoninový syndrom u pacientů léčených antipsychotiky přehlédnout.
Kontaktovat centrum klinické farmakologie
Podle současných poznatků je serotoninový syndrom způsoben nadměrnou stimulací 5-HT1A a 5-HT2A receptorů a snad i dalších serotoninových receptorů v CNS jedním nebo, mnohem častěji, více léky se serotoninergním anebo serotonin-mimetickým účinkem. Serotoninový syndrom vzniká brzy po nasazení jednoho léčiva pacientovi, který již lék s takovým účinkem užívá, nebo záhy po zaměnění jednoho z dvojice serotoninergních léků jiným, zvláště když nebyl dodržen potřebný časový odstup doporučovaný výrobcem léčiva. Pokud jsou oba léky včas vysazeny, příznaky obvykle ustoupí spontánně do 24 hodin. S výhodou můžeme podat antagonisty serotoninu, zejména cyproheptadin nebo chlorpromazin (ten však nikoli u pacientů s hypotenzí a tam, kde nelze vyloučit, že jde o neuroleptický maligní syndrom). Pacienti s hypertermií mají být léčeni sedativy, blokátory neuromuskulárního přenosu a řízenou ventilací, neboť hypertermie je způsobena zvýšenou svalovou aktivitou. Hypotenzi, která vzniká působením MAO-I, je vhodné ovlivnit malými dávkami přímo působících sympatomimetik. Tak jako u jiných závažných příhod způsobených léky je vhodné kontaktovat toxikologické středisko nebo centrum klinické farmakologie pro aktuální informace.
Interakce mezi léky se serotoninergním působením
Které lékové kombinace mohou způsobit serotoninový syndrom, ukazuje připojené schéma. Je zřejmé, že antidepresiva typu SSRI a MAO-I jsou určitými centry, kolem kterých se shlukují jiné lékové skupiny. Silné šipky znázorňují, že interakce byly popsány u lidí, přerušované šipky to, že interakce je velmi pravděpodobná (a uvádí ji i výrobce léčiva). To, že šipka lékové skupiny nespojuje, ještě neznamená, že k interakci nedochází, spíše se jedná o nedostatek informací, neboť teoreticky by mohlo dojít k interakci mezi kterýmikoli léky se serotoninergním působením. Problém je, že u některých léků není obecně pamatováno na to, že působí serotoninergně, neboť jsou v našich myslích zařazovány do jiných lékových skupin (např. linezolid je antibiotikum, setrony jsou antiemetika atd.).
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2008, strana A6
Zdroj: