Ad: Prof. MUDr. Jiří Heřt – 20. rytíř lékařského stavu
(MT 5/2013, str. A3)
Zpráva o titulu, kterým vědce a pedagoga Jiřího Heřta vyznamenala Česká lékařská komora, mi připomněla vlastní léta studií na plzeňské lékařské fakultě na rozhraní padesátých a šedesátých let. Pan asistent Heřt vedl naše praktika a některé z nás zkoušel z anatomie. Přednostou ústavu byl docent Kos, prvním asistentem Heřt, čilý, bystrý mladý muž s ježkem na hlavě, s brýlemi, s poněkud nakřáplým hlasem. Obávali jsme se ho a současně obdivovali pro jeho bezkonkurenční paměť. O jeho fenomenální paměti se později tradovalo, že když při normalizaci musel opustit univerzitní pracoviště a pracoval do roku 1990 jako závodní lékař na severu Čech, zvládl v krátkém čase, a jako nikdo další, celý Seznam československých farmaceutických přípravků, který obsahoval podrobné informace o tisícovce léků.
Doktor Heřt výborně preparoval části lidského těla. Do podrobné dvoudílné vysokoškolské učebnice Soustavná anatomie člověka z roku 1955, ze které jsme se připravovali ke zkouškám, zařadil profesor Borovanský vyobrazení preparátu krčního sympatiku a některých hlavových a krčních nervů autora doktora Heřta. Atmosféru Procházkova ústavu na Lochotíně v Plzni ovládala anatomie. Schodiště a vstupní hala byly plné anatomických preparátů, a řada z nich pocházela z rukou pana asistenta Heřta. Jako medici jsme tehdy ovšem netušili, že se už intenzivně zabýval růstem kostí a jejich cévního zásobení nejen teoreticky, ale též s praktickým zaměřením pro klinické potřeby, především ortopedie. Pro nás byl Heřt výborným pedagogem, který si nás dobře všímal; bude asi jeho a Kosovou zásluhou, že dva studenti z našeho ročníku se později stali profesory anatomie – Kučera ve Švýcarsku a Stingl v Praze.
Profesor Heřt roky publikuje a přednáší o rizicích alternativní medicíny. Nedávno jsem poslouchal na Českém rozhlasu jeho rozhovor s doktorem Hnízdilem, který se věnuje tzv. celostní medicíně. Náš jubilant trpělivě vysvětloval, že argumenty holistů o naléhavé potřebě komplexní péče jsou vědecké medicíně dávno známé a že současně je vždy třeba dát přednost vědecky ověřeným účinkům každého způsobu léčby. Tempus fugit zvláště u některých patologických stavů. Oba lékaři spolu hovořili nekonfliktně, vždyť už v roce 2002 společně s profesorem Klenerem publikovali knihu Akupunktura – mýty a realita. Nyní v rozhlase bylo jasné, kdo mluví jako obránce poznané pravdy a kdo jako zvěstovatel pravdy jakoby nové. Prospěje nemocným a vědeckosti medicíny zařazení psychosomatiky mezi samostatné specializační obory?
Jubilant je jedním ze zakládajících členů Českého klubu skeptiků Sisyfos. Snad se na mne nebude pan profesor zlobit, když zde uvedu, jak francouzský spisovatel a filozof Albert Camus zakončil svoje esejistické převyprávění známého mytologického příběhu o Sisyfovi: „Samo snažení dostat se na vrchol stačí zaplnit lidské srdce. Musíme si představit, že Sisyfos je šťasten.“
Zdroj: Medical Tribune