Ad: Pacienti určení k likvidaci

MT 23/2008, str. A11

Pohybuji se v prostředí našeho zdravotnictví od roku 1956, kdy jsem nastoupil po maturitě do biochemické laboratoře, dnes zastávám funkci ředitele Odborného léčebného ústavu v Moravském Berouně, tedy zařízení následné péče. Nestačím se divit, co se to děje. Nelze než souhlasit jak s příspěvky Medical Tribune týkajícími se, byť jen velmi okrajově, problematiky následné péče, tak i s příslušnými sděleními Asociace českých a moravských nemocnic.

Doc. Martin Bojar znovu na stránkách MT připomíná insuficientní péči o nemocné s CMP po odeznění akutního stadia onemocnění. V 19. čísle téhož listu MUDr. Novotná připomíná léta trpěný nešvar příbuzných, kteří chodí do ústavu jen pro peníze svých seniorů, zatímco zdravotní stav donátorů těchto peněz je jim zcela lhostejný. Často se setkáváme s příbuznými, kteří na personálu nevidí poctivou nitku, zatímco před Vánoci si péči nemohou vynachválit, a ani je nenapadne, že by si tatínka či maminku mohli vzít pod stromeček. Děkuji proto MUDr. Ing. Petru Fialovi za příspěvek k problematice následné péče v MT 23/2008. Jeho text je natolik přesvědčivý, že nikoho nenechá na pochybách o stavu naší následné péče. Snad jen název je poněkud expresivní. Jinak se pod sdělení plně podepisuji. Vzpamatujme se, nebo to, co nazýváme následnou péčí, „půjde pod kytičky“. Změnu samozřejmě neudělá lékař, ale politik. Ale co kolegové lékaři v parlamentu, kolik vás tam je – a co správný lobbing?  Přimlouval bych se, aby příspěvek kolegy P. Fialy byl pokud možno co nejvíce medializován. Snad se někomu otevřou oči a pohne se v něm svědomí.

Zdroj: