Ad: Možnosti genetiky při hledání účinné terapie schizofrenie

MT 9/2008, str. A11

Se zájmem jsem si přečetl uvedený článek. Lékařské veřejnosti mimo obor psychiatrie se může jevit výzkum etiopatogeneze a léčby schizofrenie jako pomalý. Nemůže za to nedostatečné pracovní nasazení vědců a odborníků na celém světě. Spíše je tomu naopak. Důvodem je mimořádná obtížnost tohoto výzkumu způsobená mj. klinickou heterogenitou schizofrenie a polymorfismy ve struktuře mozkových receptorů. Glutamátové teorii je opět v poslední době věnována zvýšená pozornost. Domnívám se však, že se uplatní jen u některých populací nemocných se schizofrenií. U jiných nadále bude převažovat dosavadní vědecky dobře podložená dopaminová teorie. Nelze pochybovat o tom, že desetiletí vyvíjené úsilí objevit nové, účinnější a bezpečné léky pro zlepšení zatím vesměs nepříznivého osudu schizofreniků bude nakonec korunováno úspěchem. Tak jako kdysi v případě objevu penicilinu, inzulinu nebo chlorpromazinu nelze zcela vyloučit, že i zde možná rozhodne náhoda.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 12/2008, strana A3

Zdroj: