Ad Léčba bolesti snížila agitovanost u pacientů s demencí (MT 20/2011, str. B4)

Se zájmem jsem si přečetl redakční článek z elektronického zdroje. Chtěl bych připomenout, že s měsíčním předstihem, tj. v červnovém čísle odborného časopisu International Psychogeriatrics, publikoval kanadský vědec M. J. Passmore z University of British Columbia (specializované pracoviště ve Vancouveru) zprávu, v níž podrobně popsal případ pacienta trpícího těžkou demencí s výskytem bolesti a reaktivního neklidu, které se zmírnily po podání sublinguálního sufentanilu, rychle a ultrakrátce působícího opiodního analgetika. Dovolím si malou připomínku k editorialu v BMJ: při veškeré úctě k oběma profesorům, P. B. Rosenbergovi a C. G. Lyketsosovi, považuji za poněkud odvážné tvrzení, že v současné době nejsou k dispozici léky, jejichž účinek by byl jasným přínosem pro léčbu agitovanosti u demence. Takový lék, jako je např. melperon, bývá často předepisován a přináší agitovaným seniorům s demencí nemalou úlevu, aniž by způsobil újmu na jejich zdraví. S ohledem na evidence based medicine bych si též nedovolil tvrdit, že antipsychotika v léčbě agitovanosti u demence nejsou považována za účinná. Jak která, jak kdy a jak u toho kterého individuálního pacienta. A pokud jde o jejich bezpečnost či nebezpečnost, světová literatura nám zatím přináší nejednoznačné až kontroverzní názory. V zahraničních časopisech se střídavě objevují články, které někdy čtenáře straší proklamací, že antipsychotika mohou u seniorů vést ke vzniku až CMP, nebo jindy naopak uklidňují konstatováním, že podávání antipsychotik u seniorů není příliš nebezpečné, a tudíž není důvod k obavám.

Zdroj: Medical Tribune