AD: Jak se vám líbí návrh úpravy vzdělávání?
MT 10/2007, str. A2 a A3
Jakékoli peníze vložené do vzdělávání jsou dobře investované peníze. Ne však jakkoli. Dotace na rezidenční místa nepochybně mohou ulehčit život absolventům, kteří se dnes často vzdělávají v nedůstojných podmínkách velmi zkrácených úvazků nebo nemohou získat absolventské místo. Systém rezidenčních míst může být dobrým nástrojem v rukou státu při regulaci profesionální struktury ve zdravotnictví. Ponechme stranou úvahy o efektivitě státních regulací a o smysluplné míře ingerence státu. Nakonec stát určuje lékařům získat specializovanou způsobilost po dalším minimálně pětiletém studiu při zaměstnání jako podmínku k samostatné práci. Tak proč by neměl přispět.
Dotace rezidenčních míst bude jistě motivovat k získání akreditace a k možnosti získat co nejvíce rezidenčních míst. O úspěchu systému bude rozhodovat obsah vzdělávacích programů, jenž určí, na kterých pracovištích bude moci specializační příprava probíhat. Věřím, že ministerstvo najde dost odvahy a síly odolávat tlakům lobbistů a zamezí takovým pravidlům, kdy se absolventi budou v rámci povinné specializační praxe tlačit na omezeném počtu vybraných klinik a regionální nemocnice okresního významu budou bojovat s nedostatkem lékařů.
Náklady na podporu specializačního vzdělávání budou nemalé. Odhady nákladů na funkční systém se pohybují od půl miliardy za rok až po několik málo miliard (dvě až tři) ročně v horizontu pěti let. Poradí si s takovými požadavky státní rozpočet vzhledem k tlaku, který je vyvíjen na snižování rozpočtového schodku? Pokud budou potřebné prostředky uvolněny, bude perspektiva jejich udržení i na delší dobu? Nebudou tyto zdroje mezi prvními na řadě při potřebě krátit výdaje? Bude několikanásobné zvýšení nákladů (přibližně desetinásobné) na specializační vzdělávání korelovat s nárůstem kvality vzdělání nových mladých lékařů? To jsou některé z otázek, které by si mohl skeptik položit. Buďme však optimisté a popřejme novému systému vše nej do jeho startu.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2008, strana A3
Zdroj: