Ad Infekční endokarditida u intravenózních narkomanů

Ad Medical Tribune 12/2012, str. C1

Doc. MUDr. Marek Šetina z Kliniky kardiochirurgie 2. LF UK a FN Motol ve svém článku poukazuje na specifika infekční endokarditidy (IE) vyskytující se, nikoli vzácně, u intravenózních narkomanů. Prezentuje skupinu 52 pacientů, u nichž byla tato diagnóza řešena chirurgicky.

Naproti tomu cílem konzervativní antibiotické léčby je eliminace původce postižení endokardu a extrakardiálních infekčních projevů endokarditidy – na prvním místě abscedující bronchopneumonie z opakovaných embolizací infekčního materiálu do plic. „Nejčastěji kultivovaným etiologickým agens u infekční endokarditidy bývá Staphylococcus aureus vesměs se zachovanou citlivostí k základním antibiotikům. U této specifické skupiny pacientů však nezřídka bývá infekce vůči antibiotické léčbě rezistentní, i když byla volena cíleně na základě výsledků bakteriologického vyšetření hemokultur. K tomu jistě přispívá změněná imunitní reaktivita intravenózních narkomanů,“ říká MUDr. Otakar Nyč, Ph.D, přednosta Ústavu lékařské mikrobiologie 2. LF UK a FN Motol.

V souvislosti s tím bychom rádi upozornili na článek Ulanové a Mazurova, kteří v roce 2011 prezentovali skupinu 110 pacientů s IE sledovaných v letech 1998 až 2008, kde hlavním rizikovým faktorem byla injekční (heroinová) narkomanie. V hlavních parametrech (převaha mužů, průměrný věk pod 30 let, postižení trikuspidální chlopně, Staphylococcus aureus jako nejčastější původce) byla skupina srovnatelná se skupinou z FN Motol. IE byla diagnostikována podle Dukeových kritérií. K hlavním diagnostickým vyšetřením patřilo opakované provedení hemokultury a echokardiografie.

Komplexní konzervativní léčba zahrnovala podávání širokospektrých antibiotik (cefalosporiny III. až IV. generace, aminoglykosidy, a fluorochinolony nebo metronidazol) v kombinaci s dezintoxikační a antikoagulační léčbou, transfuzemi plazmy a krve. U 30 pacientů byl k této komplexní léčbě přidán Wobenzym (WE) v následujících dávkách: 10 tablet třikrát denně při těžkém průběhu IE, 7 tablet třikrát denně při středně těžkém průběhu IE, 5 tablet třikrát denně při lehkém průběhu IE.

Vzhledem k tomu, že u tohoto léku pro systémovou enzymoterapii je popisována schopnost potencovat efekt antibiotik, a také protizánětlivé a protiedematózní účinky i vliv na rheologické vlastnosti krve daný fibrinolytickými a antiagregačními vlastnostmi, cílem autorů bylo ověřit, zda může zlepšit výsledky léčby IE u této specifické skupiny pacientů.

Kontrolní skupinu tvořilo 30 pacientů léčených pouze výše uvedenou komplexní konzervativní léčbou bez WE. U nemocných, kteří dostávali WE, byl zaznamenán časnější ústup projevů systémové infekce a eliminace původce onemocnění. Doba trvání bakteriémie u těchto nemocných byla 6,67 ± 0,37 dne, zatímco u kontrolní skupiny byla 9,97 ± 0,38 dne (p < 0,05).

Ve skupině léčené s přidáním WE se rychleji než v kontrolní skupině dařilo zvládat projevy DIC ve stadiu hyperkoagulace. Při užívání WE bylo dosaženo normalizace rheologických parametrů v průměru za 7,7 ± 0,33 dne, kdežto v kontrolní skupině byla tato doba 11,6 ± 0,32 dne (p < 0,05). Recidivy septické embolizace do plic s objevením se nových infiltrátů vznikly pouze u 6 (20 %) ze 30 nemocných, kteří užívali WE v rámci v komplexní léčby, na rozdíl od kontrolní skupiny, kde se projevily u 13 osob (43,3 %).

V kontrolní skupině byla zjištěna rezistence na antibakteriální terapii u 7 osob (23,3 %) s přetrvávající symptomatologií systémového zánětu, progresivní anemizací a průkazem zlatého stafylokoka při kultivaci. RTG vyšetření prokázalo u těchto nemocných ložiska destrukce plicní tkáně a u 3 nemocných hnisavý výpotek v pleurálním prostoru. Ve skupině nemocných užívajících WE nebyl zaznamenán žádný výskyt rezistence na antibiotickou léčbu. Po ukončení třicetidenní doby léčení bylo navíc u skupiny s WE zjištěno signifikantní snížení koncentrace cirkulujících imunokomplexů (CIK) a imunoglobulinů G (IgG) v krevním séru.

Zařazení WE do komplexní léčby IE u intravenózních narkomanů tedy mělo řadu pozitivních účinků, kterým se autoři chtějí věnovat při dalším výzkumu. Tato publikace je také další aktuální prací, která se věnuje potenciaci efektu antibiotik při paralelním podávání léčivého přípravku pro systémovou enzymoterapii s obsahem proteolytických enzymů živočišného a rostlinného původu (tzv. efekt vehikula). Podrobně se této problematice věnoval článek v MT 28/2011.

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune