Ad: Co by noví profesoři rádi změnili?
MT 15/2008, str. A2 a A3
Být profesorkou Karlovy univerzity je důležitým milníkem mé životní cesty za poznáním. Znamená pro mne především velký závazek dalšího pokračování v mé výzkumné i pedagogické práci. Po letech praxe doma i v zahraničí si však uvědomuji, že akademická práce neznamená jen pouhé nakládání s narůstajícím množstvím informací, znalostí a nových technologií. Musí být spojena s etickými postoji v léčbě, prevenci i v interdisciplinární komunikaci a spolupráci a s respektem ke vzdělání. Chybí mi reálná, ne proklamativní úcta společnosti ke vzdělání, která by se odrazila v ekonomickém ocenění univerzitních učitelů a v respektu k autonomii vysokého školství. Mým cílem je zasadit se svými postoji o zlepšení podmínek pro akademickou práci, uplatnění jejích výsledků v klinické praxi za podmínek, které nestigmatizují pacienty a jsou důstojné pro odborníky, podobně jako ve vyspělých zemích EU, se kterými spolupracujeme. Je také nezbytné pracovat na prezentaci vysokého školství a zdravotnictví v médiích, která postoje společnosti a její konzumní orientaci stále více formují.
Prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN
Profesorský titul je spíše důsledkem než příčinou
Moje pedagogická, výzkumná i léčebně preventivní práce je zaměřena v rámci interního lékařství na diabetologii. O změny se snažím dlouhodobě, profesorský titul je tedy spíše důsledkem než příčinou. Nicméně je motivací pro to, aby se v započatých změnách pokračovalo, a to i přes nejrůznější překážky. V oboru diabetologie bych ráda přispěla ke zkvalitnění péče o pacienty se syndromem diabetické nohy, konkrétně nejen k průběžnému zavádění nových nadějných metod, například buněčné terapie, ale především k výchově nových specialistů a k zakládání dalších podiatrických ambulancí. Specialisté chybějí i na poli edukací diabetiků, kterou se rovněž dlouhodobě zabývám, perspektivu vidím v bakalářském studiu edukátora chronicky nemocných se zaměřením na diabetes. Jistě bych uvítala, kdybychom uměli zastavit autoimunní proces vedoucí k diabetu 1. typu včas, a mohli tak „přijít o část klientely“. Celkově bych se ráda setkala ve zdravotnictví, asi jako většina kolegů, s lepším oceněním náročné práce lékařů a sester a se zlepšením mezilidských vztahů. Ve vědě vidím perspektivu ve větší důvěře ve výzkumné pracovníky a v omezení administrativy, což by mělo vést ke zlepšení tvůrčí práce. Kvalita by tak mohla často nahradit kvantitu.
Prof. MUDr. Alexandra Jirkovská, CSc.,
Centrum diabetologie IKEM
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2008, strana A3
Zdroj: