Ad: Čemu říkáte komunistické bláboly?
Šéf Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče RNDr. Jiří Schlanger v MT 7/2008 napadnul reformu z dílny ministerstva zdravotnictví velmi nekorektním způsobem.
Není pravda, že jsem jako tiskový mluvčí ministerstva označil názory - nebo rovnou celou tiskovou konferenci - odborů za komunistické bláboly. Toto označení jsem použil pouze pro odborářskou tiskovou zprávu. Píše se v ní o “věrouce ministra Julínka, že trh vyřeší vše i ve zdravotnictví” a že jeho návrh je “antihumánní totální destrukcí dosavadního systému zdravotní péče”. Nakonec zpráva varuje před “velkou zdravotnickou loupeží” a “experimentem, který hazarduje se zdravím občanů ČR”. K tomu se hodí zcela lživé argumenty o tom, že “vláda chce privatizovat celé české zdravotnictví… dokonce i celý systém veřejného zdravotního pojištění”.
J. Schlanger ve svém komentáři blábolivou tiskovou zprávu odborů dále rozvinul do jakýchsi 15 bodů. Patrně bylo záměrem autora kvantitou nahradit zcela evidentní obsahové nedostatky. Nabízím proto svých 15 bodů, které reagují na jeho omyly, či spíše úlety.
1. Reforma nebourá systém veřejného zdravotního pojištění, naopak jej kultivuje a navazuje na léta jeho budování, která byla přerušena nečinností či přímo destrukcí sociálně demokratických ministrů. Navíc jej ochrání před politickými vlivy, které v minulosti vedly k dysbalanci systému, na niž sám J. Schlanger upozorňuje.
2. Reforma se opírá o zkušenosti z jiných zemí – stačí se rozhlédnout po Evropě a uvidíte stejně tak regulační poplatky jako pojišťovny či nemocnice ve formě společností, které svým statutem odpovídají představě navrhované v naší reformě.
3. Návrhy reformních zákonů jsou připravovány demokratickou cestou, věcné záměry prošly připomínkovým řízením i legislativní radou vlády. Každý se může s připomínkami i jejich vypořádáním seznámit – materiál je součástí předkládaných zákonů. Nyní náš čeká paragrafované znění, které opět projde řádným legislativním procesem, včetně připomínek. O takovém postupu jste si mohli za ministra D. Ratha nechat jenom zdát.
4. Ministr, jeho náměstci i poradci jsou vysoce erudovaní a jsou schopni kdykoli a s kýmkoli, kdo má o skutečnou komunikaci (tedy i o naslouchání a vnímání) zájem, veřejně a fundovaně diskutovat. S J. Schlangerem jednali opakovaně. To, že odboráře nikdy nepřesvědčíte, pokud netancujete, jak oni pískají, je však skutečnost stará jako odbory samy.
5. Ministerstvo nehodlá zcizit státní majetek a privatizovat fakultní nemocnice. To je jedna z největších lží. Námitky univerzit se ministerstvo vážně zabývalo a zabývá, většinu námětů už zohlednilo a návrh zákona o univerzitních nemocnicích upravilo, respektive se zavázalo vtělit připomínky do paragrafového znění. O sporných bodech je připraveno dále jednat.
6. Pokud někomu vadí “rychlost”, s jakou ministerstvo zdravotnictví postupuje, je to možná proto, že dosud byli všichni zvyklí o všem léta jenom žvanit, což bylo bezpečné a bezbolestné.
7. Způsob, jakým vzniknou ze zdravotních pojišťoven akciové společnosti, bude určovat transformační zákon, který se připravuje v návaznosti na diskusi o definitivní budoucí podobě zdravotních pojišťoven. Tento proces bude zcela transparentní, stejně jako bude zřejmé, co se v kterém okamžiku stane s akciemi.
8. Současná tzv. “veřejná kontrola” zdravotních pojišťoven je neprůhledná a nedostatečná. Také to reforma odstraní. Na jedné straně reálný odpovědný vlastník a na straně druhé Úřad pro dohled nad zdravotními pojišťovnami jsou lepší zárukou než vyvolený odborář ve správní radě pojišťovny, která je současně ničí a všech.
9. Úřad pro dohled nad zdravotními pojišťovnami je založen na podobných principech jako jiné státní regulační úřady. Nezávislost jeho rozhodování je garantována ztíženou možností odvolání jeho vedoucího, ale není pravda, že by byl neodvolatelný. Pokud má dnes někdo supermonopol na kontrolu a výkonné role, pak je to ministerstvo zdravotnictví, a to odborářům nevadí?
10. S pojmem “veřejnoprávní” si J. Schlanger pohrává, jak se mu zrovna hodí. Porovnávat krajskou samosprávu se zdravotními pojišťovnami je scestné. Nebo snad budou voliči hlasovat o složení pojišťovenského parlamentu, který bude volit další orgány pojišťovny? Také příklad Národního divadla, České filharmonie a Českého rozhlasu je neadekvátní, pokud nejde J. Schlangerovi o něco jiného - že by totiž měla jedna pojišťovna exkluzivní postavení a poskytovala zvláštní služby, jiné než ty ostatní.
11. Předpis a výběr pojistného přes přerozdělení nadále zůstanou pod “veřejnou správou”, ale smluvní vztahy s poskytovateli se už dnes řídí obchodním zákoníkem. To snad nemohou popírat ani odboráři!
12. Navrhované zákony jsou plně v souladu se soutěžním právem EU. Ministerstvu je vytýkáno, že jeho návrhy umožňují majetkové provázání zdravotních pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče, ale to je výtka zcela absurdní. Toto propojení je možné už dnes! Je nárokové a bez jakékoli následné kontroly.
13. Je pravdou, že si pojišťovny nebudou konkurovat výší pojistného, ale reforma je postavena na soutěži v kvalitě a efektivitě poskytované zdravotní péče. Za přísných podmínek stanovených zákony z ní budou profitovat především pacienti.
14. Míra ziskovosti i podnikatelského rizika bude u zdravotních pojišťoven obdobná jako u jiných podnikatelských subjektů. Zvláštní zákony jim však budou ukládat povinnosti, jako jsou zajištění místní a časové dostupnosti zdravotní péče či nemožnost odmítnout “nevýhodného” zákazníka.
15. Netvrdím, že všichni, kteří nesouhlasí s reformou, jsou bolševici, ale lidé s rozhledem a znalostmi J. Schlangera, k nimž vždy patřila jistá občanská i intelektuální úroveň, by neměli podléhat svodům snadné popularity. Jednoduché pseudoargumenty, lži a hloupé nálepky jsou přece doménou bolševiků. Proč by rozumní lidé měli tak hluboko klesnout?
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana B2
Zdroj: