AČMN: Novela zákona o specializačním vzdělávání ohrožuje regionální nemocnice

Novela zákona o specializačním vzdělávání lékařů, kterou se po vrácení Senátem bude příští týden znovu zabývat Poslanecká sněmovna, ohrožuje podle AČMN regionální nemocnice. Lékaře, kterých je už teď v regionech málo, odvede do velkých nemocnic. Asociace se proto připojila k výzvě ČLK a LOK‑SČL směřované k poslancům, aby novelu zamítli. Je připravena podílet se na přípravě nové právní normy, která zohlední požadavky odborné i požadavky poskytovatelů péče. Místopředseda AČMN a ředitel Nemocnice Jihlava MUDr. Lukáš Velev, MHA, v rozhovoru pro MT objasnil důvody kritiky.

• Co vám na navrhované novele vadí?

S politováním musím konstatovat, že navržená právní norma skýtá větší stupeň právní nejistoty pro zaměstnavatele i mladé lékaře, kteří se mají vzdělávat. Komplikuje přístup nemocnic k akreditacím a celý systém atomizuje. Neredukuje počty specializačních oborů, takže lékaři nadále nebudou navzájem zastupitelní, dobu dalšího vzdělávání lékařů nelimituje. Znamená pro nás velké ohrožení: lékaři, kteří k nám nastoupí, musejí významnou část doby strávit na fakultním pracovišti, vzdělávání jim platíme a přitom nemáme jistotu, že se k nám vrátí.

• Můžete uvést konkrétní výhrady?

Konkrétně jde například o prodloužení kmene o šest měsíců, z 24 na 30, místo toho, abychom uvažovali, zda není možné dát medikům příležitost vzdělávat se už v šestém ročníku lékařské fakulty, kdy už teoretické výuky mnoho nemají a naopak by se měli věnovat klinickým oborům. Myslím, že se velmi dobře mohou medicínu naučit v okresních a krajských nemocnicích a dříve by mohli mít i určité omezené kompetence pro samostatnou práci k provádění některých výkonů.

Nevím také, proč se navrhuje rozšíření počtu subjektů, které se mohou zúčastnit a vytvářet vzdělávací programy, i nad rámec ČLS JEP, která zastřešuje odborné společnosti. V chystané úpravě je vše rozklíženo, není stanoven žádný odborný dozor, ať už jde o požadavky na náplně nebo na akreditaci zařízení, která mají vzdělávat lékaře. Není jasné ani to, jak dlouho má být mladý lékař na jakém pracovišti, jakého typu a co se tam má naučit.

Pak je to také otázka funkčních kursů, navrhovaná novela je staví do mnohem významnější role, než mají dnes. Dostaly by se v podstatě na úroveň atestační zkoušky nebo nástavbové atestační zkoušky. Může dojít k tomu, že různé společnosti, k jejichž založení stačí podle občanského zákoníku pouze tři lékaři, takže mohou vznikat i různé účelové koalice, vymyslí, a to říkám s nadsázkou, funkční kurs pro chirurgii pravého prsu a druhý funkční kurs pro chirurgii levého prsu. Zákon umožní, že to bude conditio sine qua non, kdo nebude mít tento funkční kurs, nebude moci tyto operace vykonávat.

• V čem spočívají další rizika?

Tím, že lékaři budou kvůli vzdělávání trávit delší dobu na fakultním pracovišti, stoupá riziko, že se do své mateřské menší nemocnice nevrátí. Už dnes mohu zodpovědně říct, že řada vzdělávacích programů předepisuje naprosto nesmyslné délky stáží mimo mateřské pracoviště.

Je také velký problém v získávání akreditací na vzdělávání lékařů pro nás jako pro nemocnice. Já už dnes mám vyčleněnou jednu pracovní sílu, která denně skenuje všechny stránky odborných společností, ministerstva zdravotnictví, neustále porovnává, co kde vyjde a co kdo navrhne. Je to někdy až absurdní, ani se nedozvíme, že o některou akreditaci je možno si zažádat. Informační systém není dokonalý, často je to důvod, proč se lidé delegují do vedení odborných společností, aby měli přístup k informacím, aby se dřív než ostatní dozvěděli o tom, že je možno si žádat nějakou akreditaci a zařadit kolegy k atestaci. To je úplně špatně. My máme mít informace jasné, dobře přehledné, mají být servisované tak, aby nemocnice na ně mohly v pohodě reagovat. Já bych viděl akreditační systém mnohem jednodušší, nemocnice neustále procházejí registrací, musejí neustále splňovat podmínky pro získání úhrad atd., to znamená, že pokud by se svázaly tyto podmínky, řada věcí, zejména akreditace a vzdělávání, by mohly být zautomatizovány, alespoň na ty základní obory.

• Máte tedy obavy, že mladí lékaři by se vám po přijetí novely méně z fakultních nemocnic vraceli?

Určitě, protože pokud někomu nařídíte, že musí jít na dva roky někam do fakultní nemocnice, on si tam zvykne, zapracuje se, stane se součástí tamního kolektivu a často už nemá důvod se vrátit, najde si tam životního partnera. Problém je, že v regionálních nemocnicích lidé v době přípravy na atestaci chybějí, nepracují v nich a regionální nemocnice vzdělávání přitom platí. Takže se stává, že vydáme významné finanční prostředky a člověk se nevrátí, protože se rozhodne zůstat třeba ve fakultní nemocnici. Jsme sice schopni právně z něj úhrady vzdělávání dostat, ale v principu nám nejde o to, abychom uspořili peníze, nám jde o to, abychom si udrželi, získali a mohli si dále sami vzdělávat člověka ve spoustě oborů, které umíme a děláme je dobře. Já necítím z pohledu svých pracovišť žádnou minoritu proti řadě třeba fakultních nemocnic. Pouze nejsme regulérní fakultní nemocnice.

• Menší nemocnice ale nemají plné spektrum výkonů, lékaři se tam vše nenaučí.

Pokud jde o superspecializované výkony, nikdo nezpochybňuje, že specializovaná pracoviště je dělají excelentně, a nemáme ambici je dělat. Na druhou stranu, kolik takových výkonů je, kolik takových pracovišť je a kolik lidí na těch pracovištích tyto superspecializované výkony dělá. Takže co my potřebujeme – lékaře s dobrým vzděláním, širokou znalostí jednotlivých oborů tak, aby zvládli celý medicínský bazál, dejme tomu ještě pokročilý bazál, i mezi námi jsou specialisté na různé věci, a myslím si, že například pro začínajícího chirurga, a to platí ve většině zemí světa, je právě praxe v obecných nemocnicích mnohem výhodnější než začínat na superspecializovaném pracovišti.

• Podle zastánců novely je lepší špatná novela než žádná, protože nynější systém vzdělávání je po platech a přesčasech dalším důvodem, proč mladí lékaři z nemocnic odcházejí do ciziny.

S tímto názorem se nemohu ztotožnit. Myslím, že je to stejné, jako bych já jako chirurg řekl, že je lepší, když udělám špatnou operaci než žádnou, protože – jak řekl výstižně prezident ČLK MUDr. Milan Kubek – kdybychom takto přistupovali k našim pacientům, pak jsou za námi hromady mrtvol. Dá se předpokládat, že špatná novela nebude žádné provizorium. Bude‑li přijata, pak bude beze změny fungovat minimálně další tři roky. Zhruba rok do voleb, pak nový parlament, nová vláda, nový ministr, noví poslanci, než někdo vůbec uchopí, že má novelizovat špatnou normu nebo vytvořit novou.

Zdroj: