Absolutně bezriziková nemocnice neexistuje

Podle MUDr. Davida Marxe, Ph.D., z České společnosti pro kvalitu ve zdravotnictví existuje na světě jen jediná nemocnice, v níž absolutně neexistuje riziko ohrožení pacienta nežádoucí událostí – je to ale bohužel nemocnice, která dosud nebyla (a asi nikdy nebude) postavena. O celosvětovém rozpětí této problematiky svědčí i fakt, že v dubnu r. 2005 byla summitem EU přijata tzv. Lucemburská deklarace k bezpečí pacientů (Luxembourg Declaration of Patient Safety), formulující doporučená opatření k maximálně možné eliminaci rizikových situací.

MUDr. Marx považuje právě zdravotnictví za „nejpříhodnější“ prostor pro vstup lidské chyby do běžných úkonů. Je to dáno členitostí činností zdravotníka, rozmanitostí a nejednotností technických prostředků, prvkem možné neúplné odborné znalosti, specifikou komunikace s pacientem i se spolupracovníkem, nemožností preventivně identifikovat všechny potenciální rizikové faktory a podobně. K tomu přistupují rizika „procesních nedostatků“, jakými jsou například nedokonalá identifikace pacienta, nedostatečná předoperační bezpečnostní procedura, hrozba nosokomiální nákazy, nedůslednost v identifikaci systémových příčin nežádoucích události a mnohá další. Svou roli v českém zdravotnickém prostředí bezesporu sehrává i zastaralá infrastruktura, převažující zdůraznění produktivity a nákladové efektivity zdravotnických zařízení, jakož i absence systematické kontroly odborných kompetencí zaměstnanců.

nejčastějšími nežádoucími událostmi jsou např. záměna pacienta, výkonu, strany či orgánu, na kterém má být výkon proveden, sebevražda pacienta, chybné podání léku, chybné podání stravy (při ordinované dietě), pády pacientů, poškození pacienta zdravotnickou technikou (např. popálení od elektrody na operačním sále), poškození pacienta při výkonu (např. popálení během dezinfekce operačního pole), únik informací ze zdravotnické dokumentace a podobně.

Cesta k bezpečnějšímu prostředí pro pacienta, ale i pro zdravotníka, je jednou z prioritních součástí reformy českého zdravotnictví. Tvoří organickou součást snahy o zvyšování kvality zdravotní péče. náměstkyně ministra zdravotnictví MUDr. Markéta Hellerová představila 21. června v Praze novinářům resortní program péče o bezpečnost zdravotních služeb. Podstatným prvkem tohoto programu je dlouhodobá informační kampaň pro laickou i odbornou veřejnost. „Snahu zdravotníků o předcházení rizikovým situacím často blokuje nedostatek informací, resp. neznalost postupů. Informován musí být i pacient, protože nebude‑li schopen zpětné kontroly zdravotnického zařízení a tlaku na zvyšování bezpečí a kvality služeb, nevznikne ve zdravotnických zařízeních motivace k žádoucím opatřením,“ řekla M. Hellerová.

Již v druhé polovině tohoto roku budou uspořádány informační a vzdělávací akce, do konce roku vznikne dokument s názvem Kniha bezpečí, který shrne metodické zásady, doporučení i konkrétní opatření vedoucí ke zvyšování bezpečí pacientů v systému poskytování zdravotních služeb. Tato problematika se promítne i do nové úpravy zdravotnických legislativních norem. Zákon o zdravotnických zařízeních by měl provozovateli zařízení stanovit povinnost upravit vnitřním předpisem podmínky posilující prevenci nežádoucích událostí – např. odstranit možnost neoprávněné manipulace se zdravotní dokumentací, zavést systém hlášení nežádoucích událostí, zavést režim vstupu do zařízení i do jednotlivých pracovišť, definovat systém bezpečné identifikace pacientů, režim předepisování a podávání léků a podobně.

Zákon o zdravotních službách musí jednoznačně definovat práva a povinnosti pacientů upevňující jejich postavení v systému poskytování zdravotních služeb a také přesně definovat práva a povinnosti zdravotnických pracovníků

Podle tiskového mluvčího ministerstva Mgr. Tomáše Cikrta bude ještě letos zpřístupněna webová stránka zřízená ministerstvem, věnovaná kvalitě a bezpečnosti péče. Bude určena odborné i laické veřejnosti a nabídne průběžně aktualizovaný komplex informací z oblastí strategie a metodiky podpory bezpečí a kvality zdravotní péče, akreditací zdravotnických zařízení, standardů léčebné a ošetřovatelské péče, měření kvality péče prostřednictvím sociologických šetření spokojenosti pacientů a mnohých dalších.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 21/2007, strana B5

Zdroj: