„Jeho ambulance“ - legendy a realita

Inflace ambulantních specialistů staví praktické lékaře do rolí jejich pomahačů, předepisovačů receptů, zařizovačů odběrů, obstarávačů konsiliárních vyšetření a vyplňovačů různých formulářů. Přefeminizace oboru a jeho neuspokojivý demografický profil jsou koulí na noze oboru. Část praktiků již medicínu zapomněla a nemá snahu se k ní vrátit. Odborné vzdělávání je nekoncepční a odvislé od toho, jak která farmaceutická firma cítí potřebu propagace svých výrobků. Ale všichni praktičtí lékaři, pokud si nepřivydělávají jiným způsobem, pociťují dlouhotrvající podfinancování a dlouhodobý nezájem společnosti, která má o jejich oboru velmi zkreslené mínění.

Dr. M. Potysz: misionář, nebo byznysmen?

Z ekonomického pohledu je zcela neperspektivní být praktickým lékařem žijícím ze své práce pro nemocné a být závislým na platbách od zdravotních pojišťoven. Přesto se v oboru objevil nový člověk přinášející novou myšlenku (pozn. red.: více viz „Moje ambulance - pravdy a mýty“, MT 34/2007). Je to snad misionář, který se už nemohl dívat na tu bídu a přišel, za pomoci vlastních peněz, upadající obor zachránit? To rozhodně ne, zázraky se nedějí. Přišel tvrdý byznysmen, který ucítil vůni zisku. Jak je možné v tak chronicky podfinancovaném oboru, jakým je praktické lékařství, vygenerovat zisk? Asi to možné bude, protože jsme v posledních měsících svědky toho, jak mnoho silných finančních skupin směřuje své aktivity právě do oblasti zdravotnictví. Budou snad zdravotní pojišťovny lépe platit? Nebo se dají platy zdravotníkům ještě snížit? Či si budou pacienti platit zákroky ve větší míře přímo? Žádná z těchto premis není reálná. Jediná možná cesta je využití úspor z rozsahu.

Razantní snížení výdajů, to je to zaklínadlo. A samozřejmě provize, to je druhá část receptu.

Co nabízí projekt „Moje ambulance“ zdravotníkům? Pokud se podíváme na návrhy dr. Potysze, lékařům nedá plat, který by jim ve vyspělém kulturním státě patřil, tedy trojnásobek průměru. A sestřičkám nedá ani průměrný plat. V podstatě mzdová politika kopíruje současnou realitu.

Projekt chce ušetřit na mzdách tím, že větší část práce nyní konané lékařem přenese na levnější střední zdravotnický personál. Potom bude moci být na jednoho lékaře registrováno více pacientů. To ovšem znamená, že některý pacient se k doktorovi ani nedostane, vše vyřídí zdravotní sestra. Tedy pro sestry více práce za stejné peníze. Pro pacienta pak ztráta bližšího kontaktu s lékařem. I když bude personál klientům k službám od sedmi ráno do sedmi večer, to, na čem staví praktické lékařství, intimní vztah lékaře a pacienta, se v tomto projektu ztrácí.

Další významnou částí projektu „Moje ambulance“ je tvrdá restrikce preskripce. Předepisovat je možno jenom ta léčiva, u nichž je dohoda s obchodem za zajímavé provize. Zde je oboustranná spokojenost jak šéfů projektu, tak distribučních firem. Jen výběr léků bude mít jiná pravidla než prospěch pro pacienta. Hlavní je na pacientovi ušetřit a hezky se kolem něj točit, aby měl dojem, jak je mu poskytována skvělá péče. Pacient těžko ocení léčebný proces, spíše to, jak se s ním zachází.

Raději dřít, než prodat svobodu

Těžko lze věřit, že se od ocelového barona Chrenka, podnikajícího velmi dravě ve zdravotnictví, oddělí skupina manažerů, zpřetrhá vazby a založí si vlastní a zcela nezávislý projekt, náhodou také ve zdravotnictví. Tomu může uvěřit jen absolutní naivista.

Praktičtí lékaři mají v systému „Moje ambulance“ zcela jasný úkol. Zásobovat novými rodnými čísly spřátelená zdravotnická zařízení. Praktické ambulance bude řídit dr. Potysz, nemocnice Chrenek. Možná za rok za dva v celé republice. Pokud ovšem nenarazí na jinou silnou finanční skupinu, která už neví, kam by investovala, a tak si zvolí medicínu.

Základem dobrého obchodu je levně nakoupit a draze prodat. Dobu vycítil dr. Potysz dobrou. Ceny ambulancí praktických lékařů a i cena jejich vlastní práce jsou na velmi nízké úrovni. Pokud má někdo dost peněz, může dobře nakoupit s konkrétním očekáváním, že v budoucnu musí být lépe. Tento předpoklad je pravděpodobně správný. Jenom jedna věc dr. Potyszovi nevychází podle předpokladů. Pro svůj projekt potřebuje pracovní sílu, ale pracovní trh praktických lékařů je poměrně prázdný. Staří rapidně odcházejí a mladí nepřicházejí. Mnoho praktiků bude raději dřít bídu, než by prodalo svoji, byť dost pofiderní, svobodu. Možná ani filmový doktor Štěpánek z Bezdíkova.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 35/2007, strana B2

Zdroj: