50 let transplantací ledvin – půl století na cestě k životu
Letos uběhlo přesně padesát let od chvíle, co se začala psát historie nejstaršího a nejúspěšnějšího transplantačního programu v tehdejším Československu. V pražském Institutu klinické a experimentální medicíny byla 22. března 1966 provedena první úspěšná transplantace ledviny.
Prvním pacientem nejen v Československu, ale i v celé východní Evropě, jemuž byla úspěšně transplantována ledvina, byl čtyřiadvacetiletý Karel Pavlík, jemuž ledvinu darovala matka. „Transplantovaný štěp Karlu Pavlíkovi fungoval tři roky. Po prvních osmadvaceti transplantacích ledvin od příbuzných živých dárců byly v roce 1971 vytvořeny zákonné předpoklady k tomu, aby bylo možné odebírat a transplantovat ledviny od dárců zemřelých. Byla přijata definice mozkové smrti, která umožnila odebírat orgány při zachovaném krevním oběhu, a počet transplantací ledvin se začal zvyšovat. Zlepšila se metoda konzervace ledvin a imunosuprese, štěpy tak sloužily pacientům mnohem déle. Úspěšné zvládnutí transplantace ledviny vedlo k následnému zahájení a rozvoji dalších transplantačních programů,“ přibližuje prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Kliniky nefrologie IKEM.
V roce 1968, tedy sotva dva roky po zahájení programu transplantace ledvin v IKEM, podstoupila tento zákrok tehdy dvacetiletá Alena Dostalíková. Byla teprve čtrnáctá v pořadí, ledvinu jí daroval otec. Dnes je paní Dostalíková nejdéle žijící pacientkou po transplantaci ledviny. „Ta první mi fungovala devětadvacet let, teď jsem už po třetí transplantaci a až na maličkosti jsem vlastně zdravý člověk. S tou první ledvinou jsem navíc i přes nesouhlas lékařů porodila dvě zdravé děti. Ani jeden lékař z transplantačního centra s těhotenstvím nesouhlasil. Slíbili, že mi samozřejmě poskytnou veškerou péči, ale s tím, že neodpovídají za náš zdravotní stav. No a 3. ledna 1975 se narodil zdravý kluk, teď mu bylo jedenačtyřicet. A má ještě sestřičku Terezu, která je o tři roky mladší. Matěj byl historicky první dítě narozené transplantované matce v Evropě a dvacáté šesté na světě. Já jsem do všeho šla po hlavě. Oba se narodili bez problémů, donošení. Já jsem chodila do práce, vedla jsem úplně běžný život. Vždycky jsem žila naplno, a to i přes transplantaci,“ popisuje paní Dostalíková. Těhotenství po transplantaci ledviny představovalo v počátcích velké riziko, proto je také lékaři paní Dostalíkové nedoporučovali. Dnes je situace i v tomto ohledu zcela jiná – těhotenství možné je, pokud má žena v době otěhotnění výbornou funkci štěpu. Podmínkou je ale také změna léčby, aby se zabránilo poškození plodu a zároveň nedošlo k odhojení transplantované ledviny.
Transplantcentrum IKEM dnes provádí více než polovinu všech transplantací ledvin v České republice, tedy více než zbylých šest center dohromady, a jeho padesátiletý program se může pyšnit úctyhodnými výsledky: 5 778 transplantovaných ledvin, více než 5 084 prodloužených nebo výrazně zkvalitněných lidských životů, statisíce hodin péče o pacienty před operací, během ní i po ní. V ambulancích IKEM pečují o 2 312 nemocných s funkční transplantovanou ledvinou, v České republice jich žije celkem 4 526.
Všechny tyto letité zkušenosti prokázaly, že právě transplantace je v současnosti nejlepší metodou léčby selhání ledvin. „Výrazně zlepšuje především kvalitu života pacientů, kteří díky novému orgánu nemusejí docházet na časově a finančně velmi náročné dialýzy. V dnešní době – díky pokrokům transplantační medicíny – dokážeme transplantovat novou ledvinu téměř všem nemocným. IKEM je od svého počátku největším centrem, které každoročně provádí nadpoloviční většinu všech transplantací ledvin v České republice – loni 263 ledvin z celkového počtu 453, což znamená, že ledvinu transplantujeme průměrně pěti pacientům týdně,“ vysvětluje přednosta Transplantcentra IKEM MUDr. Pavel Trunečka, CSc.
Možnosti se stále rozšiřují
Co se týká dvou základních druhů transplantace ledviny, tedy od žijícího a od zemřelého dárce, je pro pacienta podstatně výhodnější ta první. Podmínkou je, aby se v pacientově okolí našel žijící dárce, který je ochoten a po zdravotní stránce schopen mu ledvinu darovat. Na překážku nemusí v takovém případě být ani vyšší věk dárce – rozhodující je funkce ledvin a celkový zdravotní stav. Dárce dnes nemusí být s pacientem pokrevně příbuzný, ale je nezbytné, aby měl vhodnou (nikoli nutně shodnou) krevní skupinu. Další výhodou tohoto druhu transplantace je, že neexistuje tzv. waiting list čili čekací listina, tedy seznam, v němž jsou všichni nemocní, kteří čekají na transplantaci ledviny. Pacienti, kteří mají přijmout ledvinu od žijícího dárce, se pouze připravují na zákrok, tzn. musejí podstoupit všechna nezbytná vyšetření, a to pokud možno ještě předtím, než skončí na dialýze. Ve prospěch transplantace od žijícího dárce hovoří i doba, po kterou transplantovaná ledvina funguje: od žijícího dárce osmnáct až dvacet let, zatímco od dárce se smrtí mozku devět až deset let. Přesto je u nás počet dárců nízký, především proto, že pacienti jsou nedostatečně informovaní, ne dost se například u svých ošetřujících lékařů zajímají o možnosti, které by pro jejich léčení připadaly v úvahu. Tento stav se ale naštěstí pozvolna lepší, o čemž svědčí i skutečnost, že právě transplantace od žijících dárců zaznamenaly v posledních letech velký nárůst. V IKEM jich dnes ročně provádějí padesát až šedesát. „Pro pacienty se selháním ledvin to znamená mnohem lepší dlouhodobé výsledky, většina takových ledvin funguje mnohem lépe a déle než od zemřelých dárců. V roce 2012 jsme program transplantací ledvin od žijících dárců reorganizovali, zavedli jsme některé nové metody včetně párových výměn ledvin a řetězových transplantací. Přestože se nám podařilo počty skokově zvýšit o stovky procent, je to stále málo – sotva pětina všech transplantací ledvin. V porovnání se západní Evropou je jasně vidět, že máme ještě co dohánět – tam totiž tvoří transplantace ledvin od žijících dárců někdy až polovinu,“ říká přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM doc. MUDr. Jiří Froněk, Ph.D., FRCS.
Kromě přímého dárcovství ledviny existují ještě další, specifické způsoby transplantace. Prvním je tzv. ABO inkompatibilní transplantace ledviny (ABOi TxL), která se využívá v případě neshody v krevní skupině dárce a příjemce. Překonání této překážky umožňuje speciální příprava, jejíž součástí je užívání imunosupresivních léků a imunoadsorpčních procedur. ABOi TxL lze provést u příjemce, který podstupuje první transplantaci ledviny, za podmínky, že křížová zkouška (crossmatch) mezi dárcem a příjemcem je negativní.
Zvláštním a zároveň jedním z nejlepších typů transplantace od žijícího dárce je tzv. křížové dárcovství či lépe párová výměna. Přistupuje se k němu v případě, že krevní skupina dárce a příjemce je inkompatibilní a/nebo křížová zkouška je pozitivní, takže přímé darování ledviny v páru není možné, nemocný by tak byl odkázán na dialýzu. Z tohoto důvodu byl v IKEM vytvořen registr, díky němuž je možné zkontaktovat dvojici s podobným problémem kdekoli v České republice. Pakliže se porovnáním výsledků zjistí, že dárce z prvního páru může darovat ledvinu příjemci z páru druhého a vice versa, proběhnou operace v jeden okamžik. Příprava na tento typ transplantace se nijak neliší od přípravy na standardní operaci, která se obvykle zahajuje tři dny před plánovaným operačním výkonem.
Plnohodnotný život pro oba
Transplantovaná ledvina vydrží různou dobu, někomu i desítky let, jinému bohužel jen několik měsíců – závisí to na řadě faktorů od nejrůznějších komplikací až po spolupráci pacienta. Ten musí samozřejmě dodržovat předepsaný režim, jehož nejdůležitější součástí je užívání imunosupresiv, která brání odhojení ledviny. Funkce ledviny i celkový zdravotní stav jsou pravidelně monitorovány, pokud se nevyskytnou komplikace, může se pacient vrátit do normálního, plnohodnotného života, což je ostatně hlavním cílem transplantací ledvin.
Také dárce může transplantací jen získat – především neopakovatelný pocit, že mimořádným způsobem pomohl jinému člověku. Stejně jako v případě příjemce ledviny je i u dárce po transplantaci pravidelně sledován zdravotní stav, což přináší do jeho života výhodu prevence: může se totiž například stát, že u něj dojde ke včasnému odhalení nemoci, na niž by se jinak přišlo až v pozdější době a ve stadiu, kdy by bylo její léčení obtížné. I to je jedním z důvodů, proč dárci ledviny často žijí dokonce déle než ostatní lidé.
MĚLI BYSTE VĚDĚT...
Kromě zkvalitnění života také šetří prostředky
Všeobecná zdravotní pojišťovna provedla analýzu nejaktuálnějších dat, aby porovnala výhodnost dialýzy a transplantace ledviny z ekonomického hlediska. A výsledky hovoří jednoznačně.
V roce 2014 absolvovalo transplantaci ledviny 275 klientů VZP. Vzorek, který byl vybrán pro analýzu, zahrnoval 157 klientů, kteří zákrok absolvovali ve druhém a třetím čtvrtletí 2014 (první a čtvrté čtvrtletí bylo vyřazeno z důvodu možného zkreslení). Předmětem porovnání pak byly náklady na těchto 157 klientů v roce 2013 (tj. v době, kdy prodělávali dialýzu) a v roce 2015 (tj. v době po transplantaci). Toto srovnání ukázalo, že celková roční úspora v případě uvedených 157 klientů činila 82,526 milionu korun, roční úspora v průměru na jednoho pacienta po transplantaci pak činí 525 600 korun.
Co se týká návratnosti nákladů na transplantaci, je nutné do porovnání započíst náklady nejen na samotný zákrok, ale i na související péči. Ta u klientů, kteří transplantaci podstoupili v roce 2014, činila v průměru 702 000 korun. Na základě této analýzy lze tedy konstatovat tři závěry:
| Rozdíl v ročních nákladech na klienta s dialýzou a na klienta po transplantaci činí v průměru 525 600 korun ve prospěch transplantace.
| Doba ekonomické návratnosti samotné transplantace a s ní související péče je průměrně 1 rok a 4 měsíce.
| Transplantace ledvin nejen výrazně zkvalitňuje život pacienta, ale ve významné míře také šetří peníze ve zdravotnictví.
Zdroj: