10 let českého eHealth: kuří oka a návrhy terapie
Závěr dekády bývá v mnoha oblastech života jedince i společnosti důvodem k bilancování. Jedná‑li se o zavádění eHealth v České republice, naplnění desetiletí inspirovalo k analýze platformu RESTART. „Jako nezávislý subjekt chceme otevřít odbornou diskusi,“ říká Adriana Krnáčová, vedoucí platformy. „Poukázat na dobré i špatné příklady některých projektů a nabídnout doporučení směru českého eHealth do budoucna.“
Podle Adriany Krnáčové se zcela opomíjí, že medicína dnes nabírá úplně nový směr. „Například v USA už je to zřejmé. Bude méně specialistů, více všeobecných lékařů, ovšem s různou úrovní či zaměřením znalostí. V Bostonu dnes již každý medik v klinické části studia například nosí u sebe ultrazvuk velikosti smartphonu, kterým je schopen na místě provést vyšetření a okamžitě je vyhodnotit. A my ani nevíme, kdo u nás vlastní zdravotní dokumentaci pacienta. Podobná srovnání jsou pro mne důkazem, jak moc nám ujíždí vlak.“
Při odhalování stěžejních důvodů tristních či alespoň neradostných výsledků pokusů o reformu, které české zdravotnictví provázejí již 20 let, RESTART neměl těžkou práci. Jen v poslední dekádě se na postu ministra zdravotnictví vystřídalo devět osobností ze tří názorově velmi rozdílných politických stran, což znamenalo devět pohledů na stav věcí, devět vizí a devět koncepcí, přičemž jedna nezřídka vyvracela druhou. To je i podle stanoviska platformy jedno z míst, kde je zakopán pes. „Nikoli ovšem jediné. Současně celý systém ovlivňují názory více než 20 zájmových skupin od pacientů a lékařů přes lékárny a výrobce léků až k pojišťovnám a úřadům. Tedy komplex, v němž se objevila snaha zavést několik projektů za pomoci využití elektronických technologií. Jedná se zejména o systémy IZIP, ePreskripce, zdravotnické registry, ePACS, agendový portál a eNeschopenku. A právě ty se staly předmětem naší analýzy,“ vysvětluje Adriana Krnáčová.
Autory provedené studie jsou členové projektu RESTART Ing. Martin Ješuta a Bc. Martin Tajtl. Analýza nabízí výčet legislativy a pohled do koncepcí a politik vytvořených za uplynulé desetiletí, hodnotí jednotlivé projekty eHealth z pohledu jejich užitečnosti, ceny, návratnosti vložených investic a efektivity a předkládá celkový popis problémů české varianty eHealth a seznam doporučení, jež by měla vést k odstranění nedostatků.
Konkrétní bolístky a léčba v rakouském obutí
„Je evidentní, že v současnosti neexistuje žádná koncepce, jak efektivně uplatňovat technologie v řízení důležitých agend ve zdravotnictví. Je načase, aby vznikl konsensus, co opravdu potřebujeme a co je užitečné a smysluplné, jinak budeme nadále tápat a vyhazovat peníze oknem,“ dodává Adriana Krnáčová a vypočítává hlavní problémy a překážky. „Není definována povinnost e‑dokumentace, dokonce ani vlastník dokumentace, ať už je její podoba jakákoli. Nedochází ke sdílení dat. A je opomíjeno, že stále ještě nejsou všechny ordinace připojené ke kvalitnímu internetu. Lékaři tuto povinnost odmítli, ačkoli ze zákona plyne každému podnikateli, tedy i ambulancím lékařů. Jsme svědky špatné komunikace a informační asymetrie. Velké potíže přináší i problematika elektronického podpisu. Proč se vyhazuje 500 milionů na duplicitních receptech? Jak je možný nelegální prodej efedrinu s obratem 3,5 miliardy korun? Proč pacienti zbytečně absolvují totožná vyšetření u různých lékařů, když by stačilo přeposlání jejich výsledků e‑mailem? Jak je možné nekontrolované předepisování léků? Pokud pojišťovny nemají majitele, nemají ani motivaci dobře hospodařit. Nemáme základy, a přitom se radujeme z vymoženosti elektronické komunikace mezi lékařem a pacientem,“ uvedla Adriana Krnáčová.
Příčiny krachu projektu IZIP, jenž přišel na 1,83 miliardy korun, jsou podle Bc. Martina Tajtla jasné jako křišťálová studánka. „Zaprvé je to dobrovolnost vkládání a využívání dat do systému IZIP, což znamená, že většina z jeho přínosů se nenaplňuje. IZIP vlastně jen naučil lidi, že se o sebe mohou, nikoli mají starat. A za druhé – IZIP měl případně nahradit listinnou zdravotní dokumentaci, čímž by podstatně klesly náklady na tisk a archivaci fyzických dokumentů. Výjimku v neradostné bilanci tvoří pražská Všeobecná fakultní nemocnice, která pořídila všem svým lékařům elektronické podpisy, čímž eliminovala tisk papírové dokumentace natolik, že ušetřila dva miliony korun. Cestou VFN se plánuje vydat rovněž Kraj Vysočina a jím zřizovaná zdravotnická zařízení.“ Adriana Krnáčová kolegu doplňuje: „Pokud jde o eNeschopenky, je přece nesmysl, že ze tří kopií lze elektronicky poslat pouze jednu, zatímco zbylé dvě musí lékař tisknout sám. Maličkostí a samozřejmostí by přitom mělo být, aby i zaměstnavateli byla kopie odesílána elektronicky.“
U ePreskripce se zastavila jen velmi krátce: „Stačí strohá statistika, z níž si lze udělat obrázek: k 29. 3. 2012 bylo dle databáze lékáren uvedené na stránkách SÚKL schopno zpracovat eRecept pouze 308 z 2 707 lékáren.“
Podle názoru členů platformy RESTART však existuje docela jednoduché celkové východisko. „České eHealth by zkrátka mělo být součástí eGovernmentu,“ shodují se. „Dobře fungující systém mají v Rakousku. Tam je hlavou aparátu zodpovědného za smysluplné fungování eHealth úředník naprosto nezávislý na kterékoli ze součástí zdravotnického systému a napojený přímo na předsedu vlády. Tím je zcela eliminován vliv zájmových skupin. Stejná cesta by podle našeho názoru byla vhodná i pro nás,“ uzavírá Adriana Krnáčová.
Medical Tribune esr
Zdroj: Medical Tribune