Tvrdohlavá česká lékařka vzpomíná na zlom v boji s Hodgkinovým lymfomem
Ad Zvítězil nad Hodgkinovým lymfomem, MT 22/2016, str. D2
Když mne v nedávném rozhovoru pro MT profesor Volker Diehl označil za tvrdohlavou a neodbytnou českou lékařku, měl pravdu. Tehdy, před více než dvaceti lety, jsem opravdu byla tvrdohlavá a neodbytná, a až se divím, že jsem to tehdy dokázala. Takže dodávám, nejen Němci a Japonci, ale zřejmě i my jsme schopni vyvinout nadstandardní úsilí a prosadit se.
Požádala jsem tehdy prof. Volkera Diehla, zda bych mohla blíže poznat práci na jeho klinice (Klinik I. für Innere Medizin Universität zu Köln) s klíčovým programem hemato‑onkologie, zabývající se především léčbou Hodgkinova lymfomu. Byla jsem nadšená tím, co jsem viděla: organizaci práce, pilnost a serióznost německých kolegů. Především to ale byla nevšední osobnost profesora Volkera Diehla, který dovedl ve svých spolupracovnících vzbudit nadšení a ochotu ke společné práci. V polovině 90. let byl velmi vlivný, mimo jiné byl i předsedou Německé hemato‑onkologické společnosti.
U nás jsme tehdy počátkem 90. let hltali vše nové, a tak se hematoonkologie na 3. LF UK a FN Královské Vinohrady s naším pionýrským nadšením opravdu prudce rozvíjela. Profesor Tomáš Kozák, který zavedl ve FNKV transplantační program autologních periferních kmenových buněk, pobýval rok v USA a delší dobu na přední hematoonkologické klinice v Paříži. Měli jsme zpočátku „malou nevýhodu“, že naše klinika v té podobě, v jaké existuje nyní, tedy s lůžkovým oddělením a transplantační jednotkou, vznikla až po roce 1990.
Devadesátá léta znamenala pro všechna centra intenzivní hematoonkologické péče s transplantačními jednotkami v ČR (Praha: VFN, ÚHKT, FN Motol – děti, Plzeň, Hradec Králové, Brno, Olomouc) zásadní zlom v možnostech diagnostiky a léčby hematologických malignit. Zavedla se metodika alogenních transplantací periferních kmenových buněk v Brně, Hradci Králové a Olomouci, čímž se značně zvýšila dostupnost tohoto výkonu. Pacienti z Moravy a z východních Čech již nemuseli dojíždět do Prahy nebo do Plzně. Přispěly k tomu i akreditace našich registrů dárců kostní dřeně a akreditace všech center alogenních transplantací pro zahraniční registry. Nejobtížnější bylo získat akreditaci Amerického národního registru. V současné době jsou naše registry dárců kostní dřeně – nyní již periferních kmenových buněk kostní dřeně – zařazeny do světové databáze a naši pacienti mají stejně širokou možnost výběru jako třeba pacienti ve Francii, Německu nebo v USA.
A nyní zpět ke klinice v Kolíně nad Rýnem a problematice Hodgkinova lymfomu. Během dvou let jsem tam strávila celkem asi čtyři měsíce. Jednotlivé univerzitní kliniky v Německu měly přidělená výzkumná témata, většinou s finanční podporou Deutsche Krebshilfe. Samozřejmostí bylo zajištění laboratorního zázemí i klinické části výzkumu (mzdy datamanažerů, statistiků, studijních lékařů a alespoň minimální honorování práce lékařů, kteří rekrutovali pacienty). Univerzitní výzkumné studie nebyly financovány farmaceutickým průmyslem – mnohdy se netestoval nový lék, ale jen strategie léčby.
Zatímco v Kolíně je centrum léčby HL a nyní i chronické lymfatické leukémie, další univerzity se orientují na akutní leukémie, agresivní lymfomy, low grade lymfomy apod. Vypracované protokoly studijní léčby byly (po přihlášení centra) závazné pro všechna pracoviště i ambulantní onkology. Deutsche Krebshilfe udělovala granty a zároveň dbala na to, aby data HL byla všechna dodávána do Kolína nad Rýnem, data myelodysplastického syndromu do výzkumného centra pro toto onemocnění apod. Další organizace, jako Kompetenznetz Maligne Lymphome, Kompetenznetz Akute Leukemie či Kompetenznetz Chronische Leukemie, tento systém dále zdokonalují. Nezaznamenala jsem, že by si třeba nějaké centrum dělalo svůj registr například non‑Hodgkinových lymfomů. Měla jsem dojem, že Deutsche Krebshilfe a Kompetenznetz představují jakýsi „dozor“ nad tím, aby se zájmy netříštily a finance pro výzkum byly opravdu racionálně využity.
Zajímal mne systém kontroly kvality studií, např. referenční radioterapie, referenční patologie a kontrola dokumentace. Podotýkám, že se jednalo o akademické studie, prakticky minimálně honorované – u nás zcela nehonorované. Jednotlivé německé univerzity dosáhly významných pokroků v léčbě určitého onemocnění a byly pak samozřejmě schopné publikovat svůj výzkum a výsledky v nejprestižnějších světových časopisech.
První pobyty v Kolíně nad Rýnem nebyly příliš pohodlné. Jen těžko jsem získávala základní finanční prostředky nutné k zajištění ubytování a stravy. Ve studiích HL nebyl tehdy testován žádný nový přípravek, testovala se jen intenzita terapie, velikost ozařovacího pole a dávky záření. Pochopila jsem, že pro spolupráci je nutné, aby se vytvořily osobní kontakty v jednotlivých oblastech diagnostiky a léčby a další osobní kontakty s administrativním vedením studie. V tom nám výrazně pomohl především profesor Diehl. Uskutečnily se pobyty dalších lékařů na klinikách (interní a radioterapie), několik našich patologů bylo i v centru referenční patologie ve Würzburgu. Přínosem byly pobyty naší datamanažerky Ing. Kateřiny Kláskové v centrále German Hodgkin Study Group.
Pracovat podle protokolů léčby GHSG bylo velmi výhodné a vlastně levné. Společná posudková a revizní služba německých zdravotních pojišťoven nedovolí přílišné zvýšení nákladů. Naučili jsme se nutný systém kontroly pacientů, minimalizovat laboratorní odběry, zobrazovací vyšetření, např. CT (PET/CT). Získali jsme tvrdé podklady, což nám umožnilo eliminovat „úzkost“ při kontrolách pacientů, a tím i zbytečné plýtvání. Spolu s Interní hematologicko‑onkologickou klinikou v Brně jsme zařadili do prospektivních randomizovaných studií GHSG 560 pacientů z ČR.
Spolu s prim. MUDr. Zdeňkem Králem a MUDr. Lenkou Šmardovovou, pověřenými léčbou HL na Interní hematologické a onkologické klinice FN Brno, jsme vytvářeli guidelines léčby HL, přednášeli a publikovali naše výsledky. Naše jména se objevila mezi spoluautory publikací GHSG v nejprestižnějších světových časopisech jako NEJM, JCO, Lancet, Annals of Oncology apod.
Ve FNKV se vytvořila během let silná sestava lékařů zabývajících se léčbou HL, zmíním především MUDr. Heidi Mócikovou, Ph.D., která také „tvrdohlavě“ pokračuje v započatém úsilí. Zorganizovala spolu s Ing. Kateřinou Kláskovou vznik České studijní skupiny Hodgkinova lymfomu a fungující databázi HL, do níž nyní přispívá FN Brno, FN Hradec Králové, FN Olomouc a FN Ostrava. V neposlední řadě bych ráda zmínila nasazení MUDr. Kateřiny Dědečkové z Ústavu radiační onkologie, Nemocnice Na Bulovce a z Protonového centra Praha, ale i fungující tým patologů z 2. LF UK a FN Motol pod vedením prof. Romana Kodeta, především MUDr. V. Campra, MUDr. J. Soukupa a doc. MUDr. Zdeňku Vernerovou z 3. LF UK a FNKV. Aktivní je i „nová generace lékařů“, k nimž patří L. Gaherová – FNKV, A. Sýkorová – FNHK, V. Procházka – FN Olomouc a J. Michalka – FN Brno.
Význam České studijní skupiny Hodgkinova lymfomu s vytvořenou databází se ukázal nyní na 10. mezinárodním sympoziu o Hodgkinově lymfomu (ISHL), kde skupina prezentovala čtyři postery. Největším úspěchem byla přednáška MUDr. Dědečkové z Protonového centra Praha „Proton radiotherapy for mediastinal Hodgkin lymphoma: single institution experience“, která byla pozitivně komentována předními radioterapeuty z USA.
související článek: Zvítězil nad Hodgkinovým lymfomem
Zdroj: MT