Co dělat, když mí pacienti nemají na doplatky za léky?

Nedávno jsem přišel do své ordinace v jednom domově seniorů a na stole jsem měl papír, od shora dolů popsaný jmény, pod tím sdělení „LÉKY STOP“ a vykřičník. Nechápal jsem, co to znamená, a hledal jsem autora tohoto sdělení.

Nakonec jsem našel mladou sociální pracovnici a zeptal jsem se, o co jde. Řekla mi, těmto lidem už nemohu předepisovat léky, protože oni si je nejsou schopni zaplatit. Vysvětlil jsem ji, že to samozřejmě takhle nejde, že mohu u těchto pacientů projít medikaci, podívat se, zda jdou nějaké léky vysadit, zda jdou nějaké léky nahradit levnějšími, ale že tito pacienti nemůžou zůstat zcela bez své medikace.

Nevím, jak to ona sociální pracovnice vyřešila, ale narazila na jeden velký problém. Problém, který bude narůstat a který se nijak neřeší. Nerozumím tomu, jak se vypočítávají důchody a jestli se situace v budoucnu zlepší, ale vím, že mnoho seniorů není ze svých důchodů schopno zaplatit základní pobytové služby v domovech seniorů. Takže na jejich pobyt musí doplácet někdo jiný, kraj, město apod. Podle zákona jim musí zbýt na osobní potřeby minimálně patnáct procent jeho příjmu. Takže většina těchto seniorů má pro své osobní potřeby nějakých cca 650 Kč na měsíc. Za to si musí kupovat oblečení, hygienické potřeby, služby holiče či kadeřníka, pedikúru, něco ke čtení apod. Což jsou věci, které se nedají považovat za nějaký nadstandard a 600 Kč měsíčně je dost málo.

Přitom není neobvyklé, že senioři musí na doplatcích za léky zaplatit pravidelně měsíčně i kolem 3 000 Kč. Jsou senioři, kteří nemají žádné rodinné příslušníky, kteří by jim finančně pomohli. Jsou senioři, kteří sice mají rodinné příslušníky, kteří by jim chtěli pomoci, ale oni sami jsou v hmotné nouzi. Jsou i senioři, kterým jejich rodinní příslušníci pomoci nechtějí. Senior takové situace nezvládá. Nezvládá je ani zařízení, nezvládá je ani stát.

Já se snažím vyjít mým klientů seniorům vstříc tím, že hledám léky bez doplatku. Je to velmi obtížné, zabírá to spoustu času. Někdy zjistím, že v určité lékové skupině vůbec lék bez doplatku neexistuje, jako například u venotonik. Jindy zjistím lék bez doplatku, tak jej nasadím, ovšem tento lék za půl roku už doplatek má. Není v tom žádná stabilita, je to jak na tureckém trhu.

Jsem ještě schopen zjistit, který lék je aktuálně bez doplatku, ale už vůbec nemám šanci zjistit, který lék má aktuálně nejmenší doplatek. To bych musel několikrát denně volat do lékárny. Takže chápu kolegy, kteří to přestanou řešit. Samozřejmě nejsou neobvyklé situace, že lék bez doplatku senior nesnáší a musí užívat jiný. Když ovšem senior na doplatek nemá, tak co s tím? Kdo ten doplatek má zaplatit? Nebo tedy dojdeme k situaci, že seniory přestaneme z ekonomických důvodů léčit?

Objevují se názory, že senioři často berou zbytečně mnoho léků. Nechci říkat, že to tak není, nemám takové informace, abych k tomu mohl zaujmout odpovědný postoj, ale mám pocit, že situace není tak jednoduchá, jak se prezentuje.

Snažím se, aby mí staří pacienti brali co nejméně léků, ale je problém, že jsou polymorbidní a tak dostávají léky i od jiných lékařů, než praktika. Tudíž mají léky od diabetologa, neurologa, psychiatra, internisty atd. Každý z těch léků je zcela správně indikován ve vztahu k diagnostikované nemoci. Pokud má senior diagnózy na papíru A4 od shora dolů, má i přiměřeně velkou medikaci. Není možné mu nějaký lék odebrat, aniž by nedošlo k porušení řádné léčby. Jediné řešení je, přestat seniora na některé nemoci léčit. Je to ta správná cesta? A se kterými nemocemi začít? Nebo máme seniory zcela přestat léčit. Prostě sebrat jim celou medikaci a nechat to na Pánubohu?

Senioři tvoří největší části konzumentů zdravotnické péče. Podíl nemocných seniorů ve společnosti bude v příštích několika desítkách let narůstat. Léčbu seniorů hradí stát. Jestliže se zvyšují náklady na léčbu seniorů, pak je zcela oprávněný požadavek, aby se na tuto péči dalo více peněz. Pokud léčbu seniorů platí stát, pak tedy kdo jiný?

Přesto někteří komentátoři, jako například David Klimeš z HN, napadají ministra zdravotnictví za snahu o valorizaci plateb za státní pojištěnce a vyzývají k vyšší spoluúčasti pacientů. Obecně ano, jenže jak to zařídit u seniorů, kteří prostě již nemohou více přispívat? Narazili na hranici svých finančních možností. Takže jak to udělat?

Pokud většina seniorů již není objektivně schopna více se podílet na své léčbě a stát by, podle Davida Klimeše již neměl poskytovat více peněz na jejich léčení, pak by tedy měl někdo jiný? Kdo by to jako měl být, když ne stát? Nebo je tu již výše zmiňovaná možnost, začneme seniory léčit levně, špatně a nedostatečně, nebo vůbec.

Hlavně tuhle problematiku řešte, dobrovolně zvolení politici, na svých politických zasedáních a to odpovědně.  Neházejte to na lékaře v praxi. Úkolem lékařů není řešit problematiku financování zdravotnictví, jejich úkolem je kvalitně léčit. Pokud ovšem na kvalitní léčbu nemají peníze, pak by zřejmě měli začít léčit nekvalitně, což je ovšem zase protizákonné. Takže lékaři musí dennodenně vymýšlet kvadraturu kruhu a opravdu je to přestává bavit. Nedivme se, že lékaři v příštích letech nebudou.

Zdroj: www.tribune.cz