Kolik absolventů medicíny mizí v zahraničí?
Veřejným prostorem nyní rezonuje diskuse o nedostatku zdravotníků a také otázka, do jaké míry se na něm podílí odchod lékařů do zahraničí. Přesná data, kolik lékařů skutečně odchází a kam, samozřejmě chybějí. Nezbývá než pracovat s odhady. Proto se tentokrát ptáme děkanů či proděkanů lékařských fakult: Kolik absolventů podle vás začíná svou kariéru v zahraničí? Dá se tato skupina nějak charakterizovat? Jde o přirozený pohyb, který je v zásadě pozitivní, anebo se jedná o něco, co skutečně ohrožuje české zdravotnictví?
| Prof. MUDr. Vladimír Komárek, CSc.,
děkan 2. lékařské fakulty UK v Praze
Pravidelně se v rámci promoční gratulace ptám studentů, kam nastupují. V posledních letech odchází do zahraničí (především do Německa a Velké Británie) kolem patnácti procent absolventů. Obvykle to jsou nadaní studenti, kteří strávili určitou dobu v zahraničí v rámci programů mobility (Erasmus aj.), a velkou většinu z nich tvoří studenti ze Slovenské republiky. Jde o zcela přirozený a vítaný pohyb v otevřené Evropě (mimo jiné i bohatí němečtí lékaři odcházejí do Švýcarska a Švýcaři do USA) a rozhodně to není hlavní příčina problémů českého zdravotnictví.
| Prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.,
děkan 1. lékařské fakulty UK v Praze
Našich absolventů se při promoci vždy ptáme, kam směřuje jejich další profesní cesta. Těch, kteří deklarují svůj zájem zahájit kariéru v zahraničí, bývá kolem patnácti procent. Nevíme, kolik studentů svůj úmysl skutečně naplní, nevíme ani, kolik se jich vrátí a po jak dlouhé době. Mimochodem, zahraniční zkušenost je pro každého profesionála nesporně přínosem. S hrozícím nedostatkem zdravotníků ovšem souvisí – krom často diskutovaných odchodů mladých lékařů – několik dalších otázek, které zůstávají veřejné diskusi poněkud skryty. Dobrou zprávou je výpověď o kvalitě našeho medicínského školství, po jehož absolventech je převis poptávky a kteří se zároveň bez problému okamžitě uplatní po celém světě. Myslím, že existuje řada oborů našeho vysokého školství, kde tomu tak úplně není. Varující zprávou je, že nepochybně odcházejí většinou ti, kteří mají nejen dobré vzdělání, ale také výraznější aktivitu a další předpoklady k úspěchu. A velmi špatné zprávy jsou hned dvě. Tou první je, že právě mladí lékaři nastupující do praxe jsou opravdu nedostatečně ohodnoceni. Tou druhou a ještě horší je, že za stávající stagnace (a v některých případech propadu) financování medicínského školství, kdy si lékařské fakulty na vzdělávání mediků musejí z významné části samy vydělávat vlastní hospodářskou činností a kdy jsou učitelé budoucích lékařů ohodnoceni dramaticky méně než lékaři ve zdravotnictví, je akademická kariéra pro absolventy naprosto neatraktivní. Učitelé stárnou a tlak na přijetí více studentů do stejných prostor a bez zvýšení počtu učitelů představuje cestu masifikace, nikoli kvality. Myslím si, že řešení hrozících problémů našeho zdravotnictví bude vyžadovat víc než pohled úředníka přes excelovskou tabulku „letos přišli/ odešli“ či politické získávání v médiích viditelných „teďhnedbodů“ za kosmetické šarády v nástupních platech v nemocnicích. Bude totiž třeba i nadstranické a nadresortní rozhodování o financování vysokého školství, založené na expertních faktech.
| Doc. MUDr. Pavel Zonča, Ph.D.
děkan Lékařské fakulty, Ostravská univerzita v Ostravě
Odhaduji, že do západní Evropy po absolvování lékařských fakult míří řádově jednotky procent absolventů. Důvodem práce v zahraničí nejsou pouze výhodnější ekonomické podmínky, ale řada dalších faktorů. Jde o efektivitu postgraduálního vzdělávání, celkové klima ve společnosti anebo jenom chuť poznat něco nového. Impuls „jít do světa na zkušenou“ je přece velmi pozitivní. Dlouhodobá zahraniční zkušenost je pro lékaře neocenitelná a pro zdravotnictví ČR je přínosná. Činnost lékařů je dnes mnohem komplexnější než dříve. Obecně se od lékařů všude vyžaduje nejen plnění vlastních zdravotních úkonů, ale rovněž rozsáhlé dokumentování této činnosti, vykazování pro zdravotní pojišťovny apod. Zázemí v rámci nemocnic v západní Evropě je mnohdy sofistikovanější a umožní lékařům více se koncentrovat na péči o pacienta. Musím rovněž zmínit pedagogickou činnost lékařů pro mediky. Je to sice časově náročné, ale zároveň obohacující pro obě strany. Student získává nové vědomosti a lékař‑pedagog neustále rozšiřuje svůj obzor. V západní Evropě je pro lékaře prestižní pracovat v univerzitní nemocnici.
V souvislosti s odchodem do zahraničí se zapomíná na zásadní podíl studentů ze Slovenské republiky na českých lékařských fakultách. Tento podíl je například na naší fakultě asi třicet procent z celkového počtu studentů. V minulosti absolventi ze Slovenska obvykle zůstávali v České republice a přispívali k posílení zdravotnictví u nás. V nedávné době došlo ke zlepšení ekonomických podmínek na Slovensku, a proto se absolventi vracejí zpátky. Tento fakt nebyl v médiích doposud zmíněn a považuji jej za rizikovější než odchody absolventů do západní Evropy. Zájem o studium studijního programu všeobecného lékařství přitom mnohonásobně převyšuje počet přijímaných studentů a kapacitní možnosti lékařských fakult v ČR. Přijímací řízení je těžké a ke studiu medicíny jsou vybíráni jen ti nejlepší. V akademickém roce 2015/2016 Lékařská fakulta OU v Ostravě navýšila počet přijímaných studentů o deset procent na základě deklarované společenské potřeby. Studium je však náročné a fakultu nakonec úspěšně absolvuje přibližně jen 55 až 70 procent původně přijatých studentů. Nejen toto číslo může mnohé zájemce o studium medicíny odradit. Je také otázka, jak budou lékařské fakulty motivovány k navyšování počtu přijímaných studentů. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy snížilo pro rok 2016 rozpočet určený k financování vysokých škol, tím došlo ke snížení poskytnutých příspěvků a dotací určených pro finanční zabezpečení hlavních činností veřejných vysokých škol. Lékařským fakultám navíc nebylo uhrazeno desetiprocentní navýšení počtu financovaných studentů. Konečným důsledkem je vzdělávání takto přijatých studentů bez úhrady. Důležitá je zmínka o asymetrickém nedostatku lékařů v různých specializacích. Absolventi si vybírají svou budoucí specializaci nejenom podle své afinity, ale čím dál více se uplatňuje pragmatický přístup (náročnost postgraduálního vzdělávání, možnost privátní praxe v dané specializaci, vytíženost v době služeb a podobná hlediska).
| Prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA,
proděkan Lékařské fakulty UP v Olomouci
V posledních letech se vedení olomoucké lékařské fakulty ptá absolventů před promocí pomocí dotazníku, jaké mají další plány. Z uvedené statistiky, která ale není určitě úplně přesná (ne všichni absolventi dotazník odevzdají a ne vždy je pak realita stejná, jak je uvedeno v dotazníku), vyplývá, že do zahraničí (země EU, jako je Německo, Rakousko nebo skandinávské země) chce jít pracovat kolem deseti procent absolventů. Na českých lékařských fakultách studuje také velké procento studentů ze Slovenska (na LF UP v Olomouci je to kolem třiceti procent studentů). Tito studenti částečně zůstávají v Česku, částečně odcházejí „na západ“ a částečně se vracejí na Slovensko. Pokud tyto studenty započteme do odcházejících, číslo se nám u studentů všeobecného lékařství dostane někam k patnácti procentům, u studentů zubního lékařství je to kolem dvaceti procent.
Na otázku, jestli je odchod absolventů do zahraničí pozitivní, je těžko odpovědět. Na jednu stranu je to velmi dobré, pokud lékař získá zahraniční zkušenosti a vrátí se do České republiky tyto zkušenosti předat v našem zdravotnictví, na druhé straně je ale otázka, kolik absolventů se takto vrátí, když si v zahraničí zvyknou na nejméně troj‑ či čtyřnásobné platy (nástupní plat lékaře v Česku cca 25 000 Kč, v Rakousku cca 3 000 EUR), lepší systém specializačního vzdělávání a práci s menším množstvím přesčasových hodin, které jim v Česku tvoří významnou část příjmů.
Je v České republice nedostatek lékařů? Určitě je jich nedostatek v nemocnicích, v určitých oborech a na určitých místech (mimo velká města) a vzhledem k věkovému složení lékařů se nedostatek bude prohlubovat. Je několik důvodů, proč tomu tak je. Promovala jsem na LF UP v roce 1985 a v našem promočním ročníku bylo asi 250 absolventů. V současné době je počet absolventů LF UP v Olomouci kolem 140–150. Za posledních třicet let se zněkolikanásobila potřeba lékařů v rámci rozvoje nejrůznějších metod, jako příklad slouží radiodiagnostika, kdy za posledních třicet let došlo například k rozvoji CT, MR nebo invazivní radiologie, jež potřebují větší množství zkušených lékařů. V nemocnicích chybí většinou střední generace, protože rozdíl mezi měsíčním platem v nemocnici (složeným ze základu, osobního ohodnocení a platby za přesčasové hodiny) a výdělkem stejně starého kolegy, který pracuje v soukromé ambulanci, je klidně více než 100 000 Kč, a to bez nočních služeb, sobot a nedělí. Změna specializačního vzdělávání, která zrušila dvoustupňový systém, při němž měl lékař první atestaci asi za tři roky, rozhodila náš dříve fungující systém. Když shrneme všechny výše uvedené skutečnosti, musíme přiznat, že odchod mladých lékařů danou situaci ještě zhoršuje a že propagovaný příchod lékařů z Východu tuto situaci určitě nevyřeší.
Pokud by měl někdo opravdový zájem, jak zmapovat počty lékařů a jejich potřebnost, lze určitě použít statistiku zdravotních pojišťoven v kombinaci s údaji České lékařské komory a požadavky odborných společností. Na základě těchto faktů by bylo pak potřeba vytvořit plán pro zlepšení situace (platy v nemocnicích, změna specializačního vzdělávání…).
| Prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, CSc.,
proděkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Do zahraničí v současnosti odchází asi pětina absolventů studujících v českém jazyce, řada z nich nám to otevřeně sděluje i u státních závěrečných zkoušek. Zpět do ČR se vrací jen malá část z nich, ale ti, kteří se vracejí, jsou velmi cenní. Problém absolventů je však nutno hodnotit v celém kontextu výdajů na zdravotnictví, vlastní organizace a řízení poskytování zdravotní péče i pregraduální i postgraduální výuky. Nějaká sociálně přijatelná forma ekonomické participace studenta na výuce by tento problém mohla částečně narovnávat. Problém však dominantně nevidím v odchodech lékařů do zahraničí, problém je spíše v tom, že mladí lékaři ztrácejí motivaci k návratu.
Měli jsme v minulosti skvělý systém postgraduálního vzdělávání; čím více jej budeme vracet do téměř původního stavu, včetně postgraduálního vzdělávání i na menších, okresních pracovištích, tím lépe pro lékaře i pacienty. Péče, které se dostává pacientům v ČR, je naprosto srovnatelná s úrovní péče v sousedních zemích na západ či na jih od nás. Máme stejnou techniku, stejné léky, stejné výsledky léčby, jen u nás je levnější personál, na což však nelze spoléhat donekonečna.
| Doc. MUDr. Alexander M. Čelko, CSc.,
proděkan 3. lékařské fakulty UK v Praze
Na 3. LF UK v Praze mají studenti mimořádnou příležitost absolvovat část svého kurikula na zahraničních univerzitách, což je ta nejlepší příprava pro začátek profesionální kariéry v zahraničí. V rámci programu Erasmus+ má 3. LF UK 32 uzavřených dohod s univerzitami ve třinácti státech EU. Jenom v SRN je to sedmnáct dohod o výměně v rámci studijních pobytů a praktických stáží na jedenácti univerzitách. Podle dotazníků, které jsou v nepravidelných intervalech rozesílány studijním oddělením fakulty našim absolventům, přibližně jedenáct až třináct procent z nich zahajuje svoji profesionální kariéru v zahraničí, predominantně v SRN, pak ve Skandinávii (hlavně Švédsko) a opět stoupá zájem o Irsko. Každý rok promuje v magisterském studijním programu asi 100–110 studentů. Pozitivním rysem se zdá být mírně se zvyšující návrat mladých absolventů po přibližně šesti letech pobytu v zahraničí. Typický absolvent 3. LF se zájmem o práci v zahraničí je spíše nadprůměrný student s velmi dobrou jazykovou vybaveností, zejména němčinou, ke které jim výrazně pomáhají již zmíněné studijní pobyty a praktické stáže v rámci programu Erasmus+. Převládající motivací absolventů pro práci v zahraničí je jednoznačně finanční ohodnocení, ale také mezilidské vztahy na pracovišti a možnosti postgraduálního vzdělávání. Tato (do určité míry dočasná) migrace mladých lékařů do zahraničí zatím určitě neohrožuje české zdravotnictví, spíše poukazuje na negativní aspekty tohoto problému, které usnadňují rozhodnutí mladých lékařů začít pracovat v zahraničí.
Zdroj:
