Chceme odstranit nesmyslné duplicity činností se sestrami
8 minut čtení
9. 2. 2016
Redakce Medical Tribune položila viceprezidentce České konfederace porodních asistentek Bc. Radmile Dorazilové několik následujících otázek:
1. Jaký vliv má snižující se počet porodníků na práci porodní asistentky?
Celkově prozatím nevidíme výrazněji se snižující počet či nedostatek lékařů v našich nemocnicích, ale samozřejmě mohou být výjimky. Nabízí se otázka k jakému počtu tento nedostatek vztahujeme a jaký by měl být počet optimální. Ze zkušeností, které mám já osobně i mé kolegyně, se dá usoudit, že prozatím žádný výrazný vliv na práci porodní asistentky nepociťujeme a ani neočekáváme.
2. Je pravda, že kvůli nedostatku porodníků se navyšují kompetence porodních asistentek?
Není pravda, že kvůli nedostatku porodníků se navyšují kompetence porodních asistentek. Tyto jsou dlouhodobě dané a nemění se – viz český zákon o způsobilosti k výkonu zdravotnických povolání a směrnice MZ o činnostech zdravotnických pracovníků, směrnice EU pro regulované povolání porodní asistentky, mezinárodní definice porodní asistentky, přijatá Mezinárodní konfederací porodních asistentek ICM (která měla v r. 2014 svůj světový kongres v Praze), Mezinárodní federací gynekologů a porodníků FIGO a Světovou zdravotnickou organizací WHO. Dlouhodobě však kompetence porodních asistentek nejsou v praxi využívány, nebyl o to zájem a naopak byly omezovány. Pokud by byly kompetence porodní asistentky (dále jen PA) důsledně využívány, umožní to samozřejmě nižší předepsaný počet gynekologů a porodníků – tyto otázky spolu úzce souvisí, stejně jako souvisí s kvalitou, hospodárností a dostupností péče.
3. S jakými problémy se tato profese porodní asistentky potýká? O co asistentky usilují, co chtějí prosadit? Jaká je jejich představa, že by měla vypadat spolupráce privátních (zaměstnaných) porodních asistentek a lékařů porodníků a rozdělení kompetencí?
Problémy jsou téměř v celé šíři činností PA a vychází z konfliktu profesních zájmů PA s profesními zájmy „konkurenčních“ profesí tzn. lékařů - gynekologů a porodníků a všeobecných sester (ale i „neoficiálních“ profesí jako jsou duly, laktační poradkyně apod.). Jestliže asertivně hájíme profesní zájmy PA, tzn. především pracovní příležitosti a kompetence PA, neznamená to nepřátelství k ostatním profesím. Nechceme nic víc, než k čemu byla a je PA oprávněna dle českého zákona o způsobilosti a vyhlášky o činnostech, dle směrnice EU a dle mezinárodní definice PA.
Máme zájem na dobrých vztazích a spolupráci s gynekology a porodníky. Chceme jim však být (v rámci svých kompetencí) partnerkami tzn. že odmítáme diskriminaci a omezování a to, aby vysokoškolsky vzdělané PA byly pouhými „pomocnicemi“ lékaře. V našem vztahu jde především o svéprávnost PA.
Rozdělení kompetencí mezi lékaře a porodní asistentku je jasné a není třeba ho měnit. Problémy jsou pouze při péči o ženu v průběhu fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí, kde se naše kompetence překrývají a z obou profesí se stávají konkurenční poskytovatelé péče.
Dlouhodobě požadujeme, aby byl stanoven seznam zdravotních indikací, jasně vymezující hranici, po kterou PA pracují samostatně a od které pracují podle pokynů nebo pod vedením lékaře. Při péči v průběhu fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí by měla každá žena svobodnou volbu poskytovatele – záleželo by tedy jen na ní, zda si vybere lékaře se specializací na gynekologii a porodnictví nebo porodní asistentku.
Při zjištění rizikových faktorů by však porodní asistentka byla pod přísnou sankcí povinna okamžitě předat ženu do péče lékaře. Pro PA jsou péče o fyziologicky těhotné ženy, vedení fyziologického porodu a péče o matku s novorozencem po porodu základem její existence - bez těchto činností nejsme skutečné porodní asistentky ve smyslu mezinárodní definice naší profese. Pro gynekology a porodníky jde pouze o menší část činností – zůstávají jim screeningová vyšetření, péče o rizikové a patologické těhotenství, ukončení patologického porodu, veškerá vyšetření a operace gynekologicky nemocných žen.
Již dnes známe řadu případů dobré spolupráce mezi lékaři a porodními asistentkami. Bohužel však máme i řadu špatných zkušeností se snahou o diskriminaci a omezování PA. Věříme však, že v dohledné době naše profese najdou oboustranně přijatelné řešení ke prospěchu našich žen, jejich dětí a rodin.
Problémy jsou ale i ve vztahu porodních asistentek se sestrami a to s ohledem na pracovní příležitosti a nesmyslnou duplicitu činností. Podle dřívějších předpisů mohly všechny sestry (zdravotní, dětské a ženské) pracovat na všech odděleních s výjimkou obvodních ženských ambulancí a porodních sálů (kde musela být ženská sestra) a pracovišť s péčí o novorozence (kde musela být dětská sestra). Přijetím nového zákona v roce 2004 se situace změnila, protože vznikly dvě vzájemně nezastupitelné profese. Porodní asistentky se vzdaly možnosti práce na jiných odděleních, ty zůstaly zcela všeobecným sestrám. Vrácena nám byla pouze možnost pracovat s novorozenci. Souhlasily jsme, že obě profese se mohou překrývat při péči o gynekologicky nemocné ženy a patologické novorozence. Také u práce v gynekologických ambulancích jsme uznaly, že zde mohou být i sestry či zdravotní asistentky, kvalifikace PA je vyžadována pouze pro samostatné vyšetření těhotné nebo pro návštěvní službu.
Od začátku však požadujeme, aby nejen k péči na porodním sále, ale také k péči o těhotné ženy a o šestinedělky s novorozenci v systému rooming-in a v návštěvní službě byly do budoucna oprávněny pouze PA. I v tomto sporu platí, že pro PA jde o zásadní, kdežto pro sestry pouze o okrajovou věc. Sestry se však nechtějí vzdát ničeho a snaží se udržet si jednostranné výhody i když stále slyšíme o jejich nedostatku. Jde o dlouhodobě neřešený, vlekoucí se problém nejen porodních asistentek, ale také celého systému péče a její kvality.
6. Co chce asociace prosadit ve vztahu k pojištovnám v oblasti úhrad?
Již třikrát jsme podávaly vlastní návrh výkonů porodní asistentky, hrazených ze zdravotního pojištění, který však nebyl přijat kvůli odporu gynekologů a porodníků. V našem návrhu jsou pouze výkony týkající se péče o ženu v období těhotenství, porodu a šestinedělí a péče o novorozence a kojence, které je porodní asistentka oprávněna vykonávat sama bez přítomnosti lékaře. Jestliže jsou tyto výkony hrazeny gynekologům a porodníkům, je zjevnou diskriminací naší profese pokud stejné a přitom méně nákladné výkony nejsou hrazeny porodním asistentkám. Problém je v jediném chybném ustanovení zákona o zdravotním pojištění o obecné „indikaci“ lékaře, které je velmi lehce zneužitelné, zjevně diskriminační a v našem případě nevede k úsporám, ale naopak k prodražování péče a omezení její dostupnosti. Do zákona bylo vsunuto v roce 1997 a dnes je v rozporu s později přijatým zákonem o „nelékařích“. Věřím však, že pokud byli schopni nalézt řešení a dohodnout se na výjimce z tohoto ustanovení psychologové s psychiatry, dohodnou se dříve či později také porodní asistentky s gynekology a porodníky.
7. Existuje statistika o počtu porodních asistentek? jak se vyvíjel jejich počet v posledních 5 - 10 letech? je tato profese pro zdravotníky atraktivní?
V roce 2004 byla v ČR po téměř 50 letech oficiálně obnovena profese porodní asistentky. Dnes máme v registru více než 6 tisíc PA, dle ÚZIS však v oboru pracují necelé 4 tisíce PA. Část dřívějších „ženských“ sester mohla zvolit dvojí registraci a může pracovat v jiných oborech jako všeobecné sestry, část PA nemůže najít práci v oboru a pracuje v nižších pozicích např. jako zdravotní asistentky a část PA pravděpodobně z tohoto důvodu odešla mimo zdravotnictví. PA mají opačný problém než sestry – je nás dostatek, ale těžko hledáme uplatnění ve svém oboru včetně naplnění svých kompetencí. Dá se říct, že naprostá většina PA má své povolání ráda a je pro nás atraktivní. Sama o sobě říkám, že cítím hrdost ke své profesi.
8. Co musí absolvovat, aby se staly PA? jaké jsou odhadované náklady, než dosáhne registrace? platby za kursy, zkoušky, různé poplatky...
V souladu se směrnicí EU a doporučeními WHO se zvýšila úroveň vstupního vzdělání PA z dvouletého nástavbového pomaturitního studia přes tříleté vyšší na současné tříleté bakalářské vysokoškolské studium. PA nemají problémy s více úrovněmi vstupního vzdělání, o kterých se často mluví u všeobecných sester. Podmínkou přijetí ke studiu porodní asistence bylo a je ukončené úplné tzn. čtyřleté střední vzdělání s maturitou buď všeobecné na gymnáziu nebo odborné na zdravotnické škole. Po absolvování studia se PA může registrovat, dále musí průběžně dokládat praxi v oboru a potřebný počet kreditů celoživotního vzdělávání. Je však třeba upozornit, že registrace a kreditní systém Ministerstvo zdravotnictví a jím pověřená organizace NCONZO v Brně nezvládly a nefunguje tak, jak by měl.
9. Jaký je průměrný příjem PA v zaměstnaneckém poměru ?
Nemáme dostatečný přehled o platech porodních asistentek. Určitě je rozdíl mezi příjmem PA, pracující na směny v nemocnicích a PA, pracujících v ordinacích soukromých lékařů. Celkově můžeme vycházet pouze z průměrných platů, udávaných ÚZIS – budou podobné jako u sester.
Zdroj: www.tribune.cz