Dvacet let kardiocentra, jehož lidé nelétají nízko
Kardiocentrum Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a 3. LF UK v těchto dnech slaví dvacet let. Během dvou dekád zde vzniklo pracoviště, které vývoj v léčbě kardiovaskulárních chorob dokáže nejen sledovat, ale v mnoha aspektech mu i udávat směr.
Syndrom špatné zpáteční adresy vinohradské kardiocentrum překonalo už dávno – v mezinárodní komunitě se jeho odborníci pohybují s přirozeným sebevědomím a ty mladší ani nenapadne, že by tomu mohlo být jinak. „Sledujeme‑ ‑li, čeho všeho se v kardiocentru vinohradské nemocnice podařilo dosáhnout, je to fascinující pohled – a to z mnoha úhlů,“ řekl na oslavě výročí v pražském Karolinu předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., a pokračoval: „Toto pracoviště stálo za zásadní změnou v ošetřování pacientů s akutním infarktem myokardu. Podkladem pro ni byly první ze studií PRAGUE – i díky nim se perkutánní koronární intervence jako metoda volby rozšířila po celém světě. Kromě prvních široce citovaných studií PRAGUE můžeme zmínit celou řadu dalších studií této série, například studii PRAGUE‑15, která přispěla k vymýcení mýtu, že renální denervace může nějak zásadně přispět k řešení farmakorezistentní hypertenze. A nejsou to jen studie, ale i registry. Prof. Widimský například vede registr CZECH 3, který významně přispívá ke standardizaci léčby akutního infarktu myokardu v rámci celé České republiky. Vinohradské centrum představuje absolutní špičku i v mezinárodním kontextu a byl bych rád, kdyby se mu většina ostatních českých center přiblížila.“
Věda táhne kvalitu péče, ne naopak
V podobném duchu hovořil i současný děkan 3. lékařské fakulty UK prof. MUDr. Michal Anděl, CSc.: „To, co se zde za dvacet let podařilo vybudovat, je do důsledku dotažená jedna základní doktrína: totiž že pro univerzitní klinické pracoviště jsou věda, výzkum a rozvoj naprosto superiorní. Teprve od nich se odvíjí kvalitní lékařská péče a kvalitní výuka. Není tomu naopak, jak si mnozí myslí. Naše kardiocentrum snese srovnání s tím, co je dobré a nejlepší v Německu, ve Švýcarsku nebo v Nizozemsku. Je příkladem toho, jak by mohla vypadat podobná centra i jinde v naší republice.“ To, že tato slova říká právě on, má obzvláštní význam. Před dvaceti lety nebylo snadné prof. Anděla přesvědčit, že se od „jeho“ interní kliniky má kardiologický program odštěpit. A v této nedůvěře nebyl sám. To přednosta kardiocentra prof. MUDr. Petr Widimský, CSc., na setkání demonstroval jen částí ze 116 oficiálních dopisů a analýz, kterými pro nejrůznější úřady a instituce zdůvodňoval, proč by na Vinohradech měla být samostatná interní kardiologická klinika. I z těchto několika dobových dokumentů bylo patrné, jak vyčerpávající taková papírová válku byla – počítá se ale výsledek, a ten byl pro vinohradskou kardiologii pozitivní.
Ojedinělá série studií PRAGUE
Říjen 1995 byl klíčovým okamžikem z řady důvodů. Tehdy na jednom sále a třinácti lůžkách zahájilo činnost kardiochirurgické oddělení. Z něj se rozvinula plnohodnotná klinika, která dnes poskytuje kompletní spektrum kardiochirurgických výkonů s výjimkou transplantací. Začala zde také non‑stop fungovat invazivní kardiologie, aby mohli být všichni pacienti se STEMI léčeni prostřednictvím perkutánní koronární intervence. „První dva roky jsme se v těchto službách střídali jen dva, byli jsme vůbec první pracoviště, které přestalo používat trombolýzu,“ vzpomíná Petr Widimský. Od tohoto rozpisu služeb se dvěma jmény je možné odvíjet odpověď na otázku, proč je dnes Česká republika vzorem organizace péče o nemocné se STEMI.
Během dvaceti let bylo z řad pracovníků kardiocentra jmenováno pět profesorů a habilitovalo se osm docentů. Jen těžko pak hledá srovnání série akademických studií PRAGUE. „Tyto studie vždy řešily nějakou významnou otázku současné kardiologie a až na jednu výjimku, PRAGUE 7, nebyly sponzorovány průmyslem,“ zdůraznil prof. Widimský. Závěry tohoto klinického výzkumu jsou prezentovány na nejvýznamnějších kongresech, velmi často v prestižních sekcích „Hot Lines“. V současnosti probíhají studie PRAGUE 16 až 21 a připravují se PRAGUE 22 a 23.
Co může intervenční kardiologie přinést do léčby iktů?
Zkušenost s inovací v léčbě infarktů myokardu nyní kardiocentrum přenáší i do léčby cévních mozkových příhod – základní teze je jednoduchá: tam, kde je to možné a bezpečné, by měl pacient podstoupit mechanickou trombektomii. „To je naše vize, jak by měla vypadat péče o akutní ikty za deset, patnáct let. Je velmi provokativní a znepokojujeme tím řadu neurologů a intervenčních radiologů,“ připustil prof. Widimský. Ischemické ikty a STEMI mají řadu podobností – v obou případech akutní uzávěr arterie vede k ischemické nekróze a jediná efektivní léčba je reperfuze. Je zde ale i celá řada významných rozdílů – ať už jde o etiologii poškození, délku terapeutického okna nebo fakt, že u iktu mnohem více hrozí reperfuzní poškození. Na začátku tohoto programu na Vinohradech stály tři mladé ženy s rozsáhlým iktem, které se díky včas provedené trombektomii velmi dobře zotavily. Tyto první případy přispěly k motivaci celého týmu. Až dosud zde endovazální intervenční léčbu podstoupilo 78 nemocných se středně závažnou a závažnou cévní mozkovou příhodou. Téměř polovina z nich přežívá buď jen s mírným handicapem, nebo zcela bez něj. „K nemocnému s podezřením na CMP bychom měli přistupovat třeba jako k pacientovi s otevřeným tepenným krvácením. Čas je klíčový faktor a hodně jej lze ušetřit, když pacient jede rovnou na CT a nezdržuje se na centrálním příjmu nebo na JIP.“
V České republice bylo v roce 2014 u pacientů s iktem provedeno 576 trombektomií. Nemocných, kteří by z takového výkonu mohli profitovat, je násobně více. „Ve většině nemocnic tyto výkony provádějí jeden nebo dva intervenční radiologové a ti ani nemohou být trvale dostupní. Můžeme buď vychovávat nové intervenční radiology, což trvá šest sedm let, nebo poskytnout trénink v neurointervenčních výkonech intervenčním kardiologům, což může zabrat tři čtyři měsíce,“ řekl prof. Widimský a zdůraznil, že ať už samotný výkon dělá kdokoli, neobejde se takový program bez úzké multidisciplinární spolupráce.
Zdroj: