Čínská medicína není bezpečná

Prof. MUDr. Vladimír Tesař, DrSc., MBA, FASN, přednosta Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN, reaguje na článek představitelů Komory tradiční čínské medicíny. Poukazuje na to, že čínská medicína není bezpečná, rozporuje také tvrzení o úspoře nákladů na zdravotnictví při užívání čínských bylin.

Přečetl jsem si v Medical Tribune článek s názvem Tradiční čínská medicína – ano, či ne? (MT 17/2015), ve kterém jsem se dozvěděl, že v Číně se tradiční čínská medicína hodně používá, že jde o léčbu celostní, lze ji kombinovat s léčbou západní, není snadné ji v celém rozsahu zvládnout a zabývají se jí i některé vysoké školy (blíže neurčeno) na Západě (tato obsahově chudá informace rozvinuta do téměř celé strany formátu A4).

K uvedenému textu mám několik zásadních připomínek:

1. Čínská medicína není bezpečná, čínské byliny obsahují toxickou aristolochovou kyselinu, na jejíž obsah nejsou testovány. Aristolochová kyselina vyvolává selhání ledvin a karcinomy urotelu. Chronické selhání ledvin vyžadující náhradu funkce ledvin je v Hongkongu nebo na Tchaj‑wanu daleko častější než v Evropě, což může souviset s užíváním „bezpečné“ čínské bylinné terapie. Některé práce (čínského původu) předpokládají, že až deset procent případů terminálního selhání ledvin v zemích, jako je Tchaj‑wan, může být způsobeno toxicitou čínské medicíny. Nejde tedy jen o nějaké omyly způsobené západními (v čínské medicíně nevzdělanými) lékaři, jak se to stalo dle autorů v Belgii (v jediné situaci spojené se závažnými komplikacemi léčby čínskými bylinami, kterou autoři zmiňují).

2. Je zřejmé, že léčba selhání ledvin a léčba rakoviny je extrémně nákladná, a proto je argumentace o úspoře nákladů na zdravotnictví při užívání čínských bylin těžko akceptovatelná. Pokud by šlo o náklady na roční léčbu deseti procent dialyzovaných pacientů v ČR, bylo by to odhadem něco mezi 1,5–2 mld. Kč, což rozhodně není málo. Navíc je nutno brát v úvahu ztráty v důsledku invalidních důchodů a ztráty pracovní síly (jde často o mladé lidi).

3. Autoři tvrdí, že tradiční čínská medicína nepředstírá, že může vyléčit všechno. Možná si to někteří její představitelé uvědomují, ale řada jejích poskytovatelů se tak vůbec nechová. Nedávno jsme léčili pro selhání ledvin a krvácení do plic s ohrožením života pacienta s vaskulitidou, který odmítl klasickou léčbu a léčil se u „čínského“ lékaře. Propagace čínské medicíny a jiných alternativních postupů je právě založena na klamavém tvrzení o vysoké bezpečnosti (na rozdíl od západní medicíny, která rizika léčby neskrývá). Na nebezpečí používání bylinných směsí používaných v tradiční čínské medicíně upozorňují i práce zahraničních autorů. Recentně upozorňuje např. Wang [PLoS One. 2014;9(8):e105218] na zvýšené riziko urotelového karcinomu po užívání čínských bylinných směsí. Podle práce Wu z roku 2012 [Nephron Clin Pract. 2012;120(4):c215–c222] čínské byliny odpovídají za vysoký výskyt selhání ledvin na Tchaj‑wanu, Yang a kol. zase upozorňují na zvýšené riziko úmrtí na nádory po čínských rostlinných produktech [J Epidemiol. 2009;19(1):17–23].

Zdroj: