Dětský lékař: nejsme ohroženi nemocničními pediatry, ale sami sebou
Vážená paní předsedkyně SPLDD,
dovoluji si reagovat a nesouhlasit s dopisem a výzvou k zachování oboru Praktický lékař pro děti a dorost. Váš názor vychází, dle mého mínění, z mylných předpokladů, že je ohrožena primární péče v pediatrii, která je vykonávána praktickými lékaři pro děti a dorost. Zdá se mi, že argumentace, že by se systém vrátil před rok 1989 s tím, že by dětští lékaři pendlovali mezi dětským oddělení a terénem, je naprosto zavádějící a neodpovídající realitě nutných registrací ordinací a nutných smluv s pojišťovnami.
Domnívám se, že toto nikdo nezpochybňuje a nechce to změnit. Ani si nemyslím, že by ze strany nemocničních pediatrů byl znevažován systém činnosti v ordinacích praktických dětských lékařů. Zároveň si nemyslím, že by někdo z pediatrické obce souhlasil se snížením věkové hranice pro pacienty praktických dětských lékařů ve prospěch praktiků pro dospělé.
Problémem je však vzdělávání. Návrh, proti kterému protestujete a vyzýváte k tomu kolegy, pravděpodobně směřuje ke společné atestaci dětských lékařů (nemocničních i praktických). Bránit se tomu za situace, kdy věkový průměr praktických lékařů pro děti a dorost se blíží 60 letům, mi připadá likvidační pro obor praktické pediatrie. Z hlediska optimálního vzdělávání považuji několikaletou základní praxi na dětském oddělení za naprosto zásadní. Rozhodování se pro obor praktického lékaře ihned po promoci se mi zdá předčasné a nepřirozené. Jak praxe ukázala, tento systém přispívá k současné a hlavně budoucí absenci praktických dětských lékařů.
Generování budoucích praktických dětských lékařů stávajícími dětskými odděleními a jejich mzdové i personální posílení je jedinou možnou cestou zachování našeho oboru. Kde jinde, než na dětském oddělení, by si začínající pediatři měli uvědomovat, kde je jejich budoucí uplatnění- zda nastoupí na uvolněná místa po odcházející generaci praktických pediatrů, či zůstanou, bude-li tam místo, na lůžkovém oddělení. My, dětští praktici, nejsme ohroženi nemocničními pediatry, kteří by se drali na naše místa, ale sami sebou a vlastní omezeností.
Problém se mi zdá výsostně odborný a není mi známo, že by byl prodiskutováván na nejnižší úrovni praktiků, kterých se to konkrétně týká. Zatahování pacientské veřejnosti prostřednictvím petice, kterou vyzýváte vyvěsit do čekáren našich ordinací, pokládám za minimálně neetické. Medicína by se neměla snížit k těmto manýrům, které dehonestují lékařský stav v očích soudné veřejnosti.
Dovoluji si aktivně vyslovit tento odlišný názor. Dosud se nás nikdo neptal, zda se domníváme, že pediatrie jsou dvě či jedna. Já si myslím, že je jedna a někdo dělá v nemocnici a má tam pracovní smlouvu a někdo má registraci a smlouvu s pojišťovnami a pracuje jako praktik. Ale pediatři jsou oba, ale každý jinak zařazen a oba mají své pevné zakotvení ve společném základu.
Dobrá pediatrie může být jen jedna - založená na vzájemném respektu a důvěře spolupracujících praktiků a nemocničních pediatrů. Umělé stavění obou skupin proti sobě obor poškozuje.
MUDr. Vladimír Roučka
praktický lékař pro děti a dorost, Nová Paka
Zdroj: www.tribune.cz