Jaký je přínos alternativní medicíny?

Prof. MUDr. Karel Šonka, DrSc.,

předseda

České neurologické společnosti ČLS JEP Nelze celou medicínu postihnout EBM, i když by se o to měla odborná veřejnost do budoucna snažit. Léky uvedené do praxe před stávajícími standardy EBM nikdy nezískají jistotu na podkladě EBM. U nových postupů je medicína založená na důkazech rozhodně žádoucí. Málo časté nemoci jsou do značné míry z EBM vyloučeny, alespoň jejich léčba, protože o testování léků v jejich indikaci má farmaceutický průmysl minimální zájem. Delší kontakt s empatickým lékařem při aplikaci léku s nulovým biologickým efektem může být v některých indikacích s velkou složkou duševního zpracování problému účinnější než lék vyzkoušený dle EBM. To je pozitivní při aplikaci levné a bezpečné metody. Je to nevýhodou u drahé a invazivní léčby, protože nemocní se jí dožadují. Léčba jim může přitom škodit a odebírá prostředky nemocnému, který by je mohl použít lépe, nebo celému zdravotnictví. Při zavádění nové léčby je třeba řídit se zákonem a zdravým rozumem. Některé postupy, které nejsou klasicky uvedeny v učebnicích, nemusejí být šarlatánské v pravém slova smyslu, ale některé jsou zcela nesporně. Je to celá škála a hranice se těžko určuje; někdy stačí, že se slibuje více, než je dokázáno. O jedno ověření jisté pochybné metody se kolegové pokusili a její efekt opravdu vyvrátili – více příkladů si neuvědomuji. U všech dubiózních metod to však není možné, věda není od toho (a nemá na to peníze), aby entuziasticky kontrolovala šarlatány.

Prof. MUDr. RNDr. Jiří Beneš, CSc.,

předseda pracovní skupiny ČLS JEP

Nevědecké léčebné a diagnostické metody Takzvaná doplňková a alternativní medicína (dále CAM – z anglického complementary and alternative medicine), což je výstižnější název pro „alternativní medicínu“, bývá zejména lékaři podceňována, přestože ovlivňuje chování pacientů a je pro ně zdrojem rizik. Odpovědnost léčitele za poskytnutou službu nebývá odborně garantována nebo je definována jen občanskoprávně. CAM se vymyká standardizaci, existuje však paralelně s právně a odborně garantovaným systémem léčebně‑preventivní péče. Popularita CAM roste na celém světě. Proniká prakticky do všech oblastí medicíny, snad s výjimkou medicíny urgentní. S nejtragičtějšími důsledky alternativněmedicínských postupů, zejména s odrazováním pacientů od účinných metod medicíny založené na důkazech (evidence based medicine, EBM) se můžeme setkat v onkologii. Metody CAM působí především jako placebo a jen v některých případech i prostřednictvím chemických nebo fyzikálních činitelů. Příkladem metody, při níž se uplatňuje i jiný než placebový účinek, může být chiropraxe, tedy manipulační výkony při vertebrogenních potížích, masáže nebo aplikace některých rostlinných drog. Některé metody CAM mohou mít adjuvantní (pomocný) účinek. Světové písemnictví je však chudé na tzv. dvojitě zaslepené klinické studie, které by prokazovaly specifickou účinnost CAM při diagnózách, které nemají charakter psychosomatických onemocnění. Výsledky takových studií pak bývají negativní nebo na pokraji průkaznosti. Existují vážné důvody, proč pacienti vyhledávají CAM, typicky se tak děje u onemocnění, která medicína dosud nedokáže uspokojivě léčit. Lidé jsou nespokojeni s „odlidštěnou“ medicínou, kde pacient je často vnímán jen jako diagnóza. Lékař, vedle dále zmiňovaných ekonomických důvodů, může být motivován snahou o maximální pomoc pacientovi i za cenu zapření vlastního přesvědčení. Bohužel však existují i takoví, kteří opouštějí vědecké základy medicíny a CAM sami věří. Jde o formu selektivního myšlení, kdy lékař (např. homeopat) považuje rozumové argumenty proti jím prováděné metodě jen za obstrukce medicíny „ortodoxní“.

CAM představuje velký etický problém:

- Lékař by měl pacientovi pomáhat způsobem co nejúčinnějším, měl by se tedy vyhýbat metodám, jejichž účinnost je sporná, malá či nulová.

- Lékař, ač by CAM využívat aktivně neměl, musí rozhodovat, zda ji pacientovi doporučí (nebo povolí), či nikoli, pokud bude dotázán. U rizikových metod by mělo být jeho stanovisko jednoznačně záporné, avšak jindy může být i kladné.

- Kladný vztah lékaře k CAM může vést ke ztrátě důvěry u pacientů, kteří tyto metody vnímají jako šarlatánské, případně může být záštitou pro laické léčitele.

Pravděpodobně jediným rozumným východiskem je odmítavý nebo velmi zdrženlivý vztah lékaře k CAM, provázený snahou o maximalizaci dodatečného placebového účinku racionální terapie a případným vysvětlením důvodů, které jej k odmítání CAM vedou. Klíčem je tedy posílení důvěry pacienta v metody, které mu nabízí medicína založená na důkazech, což je zřejmě úkol dalece přesahující konfrontaci s CAM.

MUDr. Václav Chvála,

předseda Společnosti psychosomatické medicíny ČLS JEP

Evidence based medicine (EBM) je metoda, jak učinit léčbu bezpečnou. Touto metodologií jsou postupně prozkoumávány léčebné postupy a má se za to, že až se takto medicínská praxe „vyčistí“ od toho, co „testem opravdovosti“ neprošlo, nastane doba správné medicíny. Z toho vyplývá, že zdaleka ne všechno, co zatím neprošlo testováním dle EBM, musí být nutně šarlatánství. Všechno, co lékaři používají, byly nejprve metody založené na zkušenosti, tedy také EBM – experiences based medicine. Mnoho léků dlouho používáme především proto, že víme, že jsou účinné. Mezi nimi třeba i nejběžnější Acylpyrin. Mysleli jsme si dokonce, že víme, jak účinkuje, než se ukázalo, že tomu tak není. Jen proto jsme ho přece nezařadili mezi šarlatánské metody. Myšlenka podrobit lékařské metody vědeckému výzkumu je v zásadě dobrá, ale jak známo, i cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly. Háček je totiž v tom, co vlastně EBM zkoumá, přesněji co je schopna zkoumat. A obávám se, že je dobře stavěná především na biologickou stránku nemoci. Ta je ale jen jednou částí lidské existence. Další dvě jsou z hlediska zdraví a nemoci neméně důležité, ale metodologii EBM často unikají. Ty dvě další části jsou psychická a sociální realita. Pokud léčebná metoda zahrnuje celou bio‑psycho‑sociální realitu a je v praxi účinná, nemusí být ověřitelná jako EBM, pokud zasahuje především v oblasti „psycho“ a „socio“. Pokud naše medicína bude trvat na EBM čistce, může se ke své škodě zbavit i velmi podstatných a účinných metod léčby, třeba psychoterapie (až 400 různých škol). Pokud jde o psychoterapii a psychosomatiku, to nejsou alternativy k medicíně. Díky pokroku v medicíně se dostaly do centra klasické medicíny, protože jako jediné umějí spojit bio‑psycho‑somatický přístup napříč obory.

Z alternativních metod mám ověřený účinek akupunktury, buď izolované, nebo v komplexu čínské medicíny. Určitě fungují metody postavené na józe či shiatzu nebo tělové techniky evropského původu. Právě takové potřebují pacienti s psychosomatickými onemocněními, která se čistými EBM metodami příliš léčit nedají. Za metody za hranou považuji celou škálu přístrojových technik, jako je biorezonance, na záhadných energiích a vlnách postavené těžko zdůvodnitelné metody. Ty sice také fungují, právě proto, že člověk není jen biologický organismus, zasahují ale nejspíš docela jinak, než autoři metod hlásají. Řekněme, že mohou podněcovat sebeúzdravné síly člověka, což není na škodu tam, kde je EBM v koncích. Podobně je tomu i s homeopatií, která ale má v praxi dobré výsledky, je‑li v rukou zkušeného lékaře, jen její vysvětlování je nejspíš vedle. Proto také budí odpor v řadách vědců.

Všechny léčebné metody se pokoušejí dokázat svou účinnost, aby mohly být legitimně používány. Metoda ověřování je ale právě ten problém.

MUDr. Milan Kubek,

prezident České lékařské komory

Medicína není pouze exaktní věda, ale zároveň také umění. Označit tedy veškeré léčebné metody, jejichž účinnost není potvrzena vědeckými studiemi, za šarlatánské, to by bylo příliš kruté a hloupé zjednodušení. Vedle „evidence based“ účinných metod tak mohou fungovat také postupy takříkajíc „confidence based“. Osobně se přidržuji raději tzv. klasické medicíny, ale nebráním se například využívání takzvaného placebo efektu. Z alternativních metod zastávám smířlivý postoj například vůči akupunktuře. Léčitelských metod je nepřeberné množství a vynalézavost některých šarlatánů skutečně nezná mezí. Z toho vyplývá, že prakticky není možné vytvořit vyčerpávající soupis takových nevědeckých postupů. ČLK vypracovala a na svých webových stránkách umístila přehled alespoň některých metod, jejichž účinnost není prokázána u onkologických onemocnění. Právě onkologičtí pacienti se totiž nejčastěji stávají obětí různých šarlatánů, přičemž u nich v případě zanedbání účinné klasické terapie hrozí největší nebezpečí.

Proč? Protože tyto metody prostě neúčinkují. Diskuse s léčiteli a autory pseudovědeckých metod však stejně zpravidla nemá naději na úspěch, neboť iracionálnímu myšlení nelze oponovat logickými argumenty. Lékařská komora podporuje vědeckou medicínu založenou na důkazech. Každý kvalifikovaný lékař nese plnou zodpovědnost za své jednání, a to včetně disciplinární i trestněprávní odpovědnosti v případě poškození pacienta. Pokud lékař odborným vyšetřením vyloučí organické onemocnění, může klidně při léčbě somatoformních obtíží svých pacientů využít některou z tzv. alternativních metod a spoléhat se na sugesci či placebo efekt. Jednání takového lékaře však musí být motivováno prospěchem pacienta, nikoli důvody zištnými. To znamená, že každý případ je třeba posuzovat individuálně.

MUDr. Ladislav Fildán,

předseda České lékařské akupunkturistické společnosti ČLS JEP

Akupunktura je pravděpodobně nejstarší nepřetržitě používaná léčebná metoda na světě. Její kořeny v oblasti severní Číny jsou některými historiky datovány na základě archeologických nálezů do období před čtyřmi až deseti tisíci lety. Jelikož nejstarší čínské písemné památky pocházejí ze 14. stol. př. n. l., nelze vznik akupunktury přesněji určit, takže se domníváme, že pravděpodobně se začala více používat 2 500 let př. n. l. Vyvíjela se celá staletí, byl vytvořen diagnosticko‑terapeutický systém. Moderní poznatky zasahují samozřejmě i do akupunktury, principy však zůstávají stejné. Akupunktura je prováděna po celém světě, nejen ve východní Asii. Proběhla a probíhá spousta studií založených na postupech EBM (evidence based medicine), každým rokem se koná světový kongres lékařů‑akupunkturistů, na něm některé z těchto prací zaznějí, jsou vydávány desítky lékařských časopisů s akupunkturní tematikou. Efekt akupunktury je natolik zjevný a známý, že dnes již nikdo nepochybuje o jejím pevném místě v léčebně‑preventivní péči.

V Německu v roce 2005 byly shrnuty výsledky studií bolestí v kříži, bolestí kolen a dvou různých forem bolestí hlavy. Studie byla prováděna německými lékaři na 500 000 pacientech s více než pěti miliony ošetření (studie byla iniciována německými zdravotními pojišťovnami). V rámci těchto studií byly provedeny i obsáhlé randomizované studie. Ty prokázaly, že standardní terapie, zvláště pokud se drží směrnic, zřetelně vykazuje u chronických bolestí zcela nedostačující účinek. To odpovídá enormnímu počtu pacientů s chronickými bolestmi. Akupunktura signifikantně převážila nad standardní terapií a bylo také potvrzeno, že je to zdaleka metoda s těmi nejnepatrnějšími vedlejšími účinky.

Zdroj: Medical Tribune