Inzerát za veřejné peníze a přemrštěné ceny
Všichni víme, nebo alespoň tušíme, jak přísná je regulace reklamy například léčivých přípravků. Co všechno lze anebo nelze sdělovat. Pod jakými sankcemi jsou byť nechtěně nepřesná nebo zavádějící sdělení. Co ale reguluje reklamu zadávanou největší zdravotní pojišťovnou v zemi? Jaký zákon určuje, co v ní může a nemůže být? Může být reklama osočující?
Může zdravotní pojišťovna vést za peníze z veřejného zdravotního pojištění diskreditační kampaň vůči účastníkům systému poskytování péče, když se jí znelíbí? Opravdu si může dovolit za peníze plátců zdravotního pojištění platit inzertní kampaň, kde prezentuje zaujaté názory a poškozuje účastníky systému poskytování péče? Konkrétně dodavatele zdravotnických prostředků?
Dne 23. 3. uveřejnila VZP ve Zdravotnických novinách s podpisem i tváří náměstka ředitele Dr. Petra Hoňka inzertní sdělení, na které téměř nelze nereagovat (přesné znění inzerátu najdete ZDE). Podívejme se, co všechno je v tomto inzerátu špatně a co v něm je – přiznejme si – dobře.
V inzerátu se uvádí: „Čím více se VZP daří šetřit za zdravotnické materiály, tím častěji zní kritika, že ceny v číselníku nastavuje svévolně, je netransparentní...“
Dr. Honěk je v hodnocení klinických studií přísný. Připomeňme si situaci, kdy nedávno zepsul studie k dálkovému monitorování schizofrenických pacientů ITAREPS, i když ty samé studie byly „dost dobré“ pro Ministerstvo zdravotnictví i jiné pojišťovny. Zde však panu náměstkovi uchází, že kritika netransparentnosti procesů kolem číselníku VZP, který byl mimo jiné seznán právně nicotným, má pouze časovou souvislost s úsporami v nákladech na zdravotnické prostředky, nikoli souvislost příčinnou. Asociace CzechMed upozorňuje na zmíněnou netransparentnost již delší dobu.
Výtkou vůči procesům VZP je, že při hospodaření s veřejnými prostředky by měly být transparentní, veřejnosti dostupné a objektivně přezkoumatelné. Že v pozici veřejné instituce je proti povaze našeho právního řádu domlouvat podmínky úhrad individuálně s jednotlivými dodavateli anebo jednostranně rozhodnutím jaksi „ex offo“. Na tyto námitky VZP nikdy veřejně neposkytla věcnou protiargumentaci.
Pomiňme na chvíli určitou volnost, se kterou se zde užívá pojmu „cena“. VZP nesrazila „ceny“, ale úhrady. Tedy množství peněz, které je ochotna za určité výrobky vynaložit. „Cena“ je totiž to množství peněz, za které dodavatelé svoje výrobky, reálně na trhu prodají. Kolik za ně utrží. V inzerátu se přitom naráží na „číselníkové ceny“, tedy „VZP max.“, to jest kolik je pojišťovna ochotna uhradit.
Dr. Honěk ve své argumentaci uvádí, že to jsou právě dodavatelé, kterým VZP díky úsporným krokům snížila úhrady. To je velký omyl! Dodavatelé již dávno prodávají svým zákazníkům – nemocnicím – tyto výrobky za „ceny“ nižší, než úhrady v číselníku. VZP nyní snížila úhrady těm, kdo pojišťovně faktury předávají. Řekněme to jinak. Snížení úhrad kardiologických materiálů nedopadá na dodavatele, ale na nemocnice, které za nízkou cenu nakoupí a za číselníkovou cenu vykáží. O systému zpětných bonusů se psalo rozsáhle na jiných místech.
„Však taky v posledních letech sotva najdete příklad, kdy by pojišťovnu za úspory na materiálech peskovaly pacientské organizace“ píše se inzerátu dále. To je omyl! Při posledním výrazném zásahu do úhrad poukazových materiálů (inkontinence a stomické pomůcky) v lednu 2013 jsme zaznamenali hned několik tiskových vyjádření i aktivní vystoupení pacientských organizací. V reakci na to, VZP svá rozhodnutí sice nezvrátila, avšak zmírnila, když se potkala s ohlasem pacientské i odborné veřejnosti. Dodavatelé nestihli vzít ani tužku do ruky, tak bryskní byla reakce pacientů.
V inzerátu se také hřeší i na nehomogenitu pacientských zastoupení. Z povahy věci jsou pacienti organizovaní o to více, čím chroničtější jejich onemocnění je, a zda-li je zasáhne v dostatečně aktivním věku, aby se mohli organizovat.
Kardiologické „náčiní“, které Dr. Honěk zmiňuje, pomáhá pacientům utéct hrobníkovi z lopaty. Tito pacienti jsou rádi, že jsou naživu, svůj přístroj již mají v sobě, anebo výkon za sebou. Tito pacienti se již nepotřebují organizovat. Pokud se někomu péče tohoto typu nedostalo, takový pacient se nachází již tam, odkud se organizovat nelze.
„Kdo nejvíce křičí? Ti, komu přemrštěné ceny nejvíce vyhovovaly – vybraní výrobci, dodavatelé a nátlakové skupiny.“ Tzv. přemrštěné úhrady (nikoli ceny) jsou dodavatelům vcelku jedno, protože dodávali zákazníkům za tržně vysoutěžené ceny daleko nižší. Tito dodavatelé, protože dodávají nemocnicím, se jaksi necítili zmocnění k tomu, aby iniciovali „nápravu věcí vezdejších“ mezi pojišťovnou a nemocnicemi. Proč by to také dělali? Jsou to především nemocnice anebo vmezeřené subjekty bez přidané hodnoty, které realizovaly ono obchodní rozpětí mezi tržní cenou a úhradou v číselníku. Co kdyby si VZP vzala na paškál tyto subjekty v nějakém budoucím inzerátu?
Ještě k těm „přemrštěným cenám“: Skutečnost, že číselník obsahuje již leta neaktuální úhrady vzhledem k tržním cenám, není chybou dodavatelů. Ty číselníkové ceny (úhrady) tam někdo v minulosti na pojišťovně do číselníku zavedl. A přidejme kvůli férovosti, že většina nesouladu číselníku s realitou vznikala dlouho předtím, než Dr. Honěk se na pojišťovně stal tím, kým je dnes. Možná i dlouho předtím, než vůbec tušil, že bude mít někdy co činit se zdravotnickými prostředky. Nejspíš to asi není vůbec chyba konkrétního rozhodnutí konkrétního člověka, ale chyba samotného číselníku/ úhradového katalogu. Žádná regulace pod sluncem není schopna věrně kopírovat situaci na trhu, proto jakékoli hladiny, limity a kdovíco jsou určitým znásilněním prostředí. Prostředí tak komplikovaného, jako je rozhraní mezi soukromou sférou průmyslu a regulovaným vesmírem veřejného zdravotnictví.
Ať už Dr. Honěk anebo právníci VZP v inzerátu pečlivě volí formulace, aby bylo možné kdykoli zpochybnit, že mínili toho či onoho konkrétně. Takže „nátlaková skupina“ (děkujeme za kompliment) se ozývá bez obav, že by se husa odhalila jako potrefená. Kdybychom se neozvali, spíš by se odborná veřejnost ptala, zda si husa vzala volno.
Podívejme se závěrem na titulek inzerátu: „Úspory vadí nejvíce těm, kdo vysávají systém.“ Možná by se poprvé v tomto textu chtělo zvednout ukazováček: trochu opatrně s tím „vysáváním“! Chce snad VZP označit kohokoli, koho živobytím jsou výrobky anebo služby, které se hradí z veřejného zdravotního pojištění, za „vysávatele“?
Ta ostrým jazykem formulovaná neadresnost inzerátu je hůl s dvěma konci. Kdože tady co „vysává“? Dodavatelé? Pouze někteří? Je to celý segment zdravotnických prostředků, který v poukazech představuje již pár let stagnující necelá tři procenta nákladů pojišťoven? Anebo který v nákladech ústavní péče představuje pomalu klesajících necelých 15 % nákladů nemocnic? Při zvyšujícím se počtu výkonů?
Co třeba jiné neefektivity zdravotnického systému, jako příliš vysoká návštěvnost ambulantních služeb, nízký podíl jednodenní chirurgie ve srovnání s ústavní péčí? Anebo míní „governance and lack of transaprency“ jako slabinu českého zdravotnictví? Právě tyto nedostatky zmiňuje pracovní dokument Evropské komise, který je základem hodnotící zprávy Country report Czech Republic 2015. Proporčně daleko větší otázky českého zdravotnictví jsou někde jinde, než ve zdravotnických prostředcích.
Po osobních invektivách v článku z února, máme nyní inzerát - nota bene - zaplacený z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Jeho titulek se asi inspiroval v něčem jako „republiku si rozvracet nedáme“. Když není čas napsat článek, i placená inzerce přijde vhod. Má však také svá pravidla. Při formulaci „úspory vadí těm, kdo vysávají systém“ se chce připomenout, že hanobení rasy, národa, přesvědčení či skupiny obyvatel se ani do placené inzerce nevejdou. Průmysl zdravotnických prostředků je také skupina obyvatel.
CzechMed opakovaně volá po diskusi nad fakty, čísly a principy. Činí tak nyní znovu.
MUDr. Miroslav Palát,
foto: shutterstock
autor je prezident asociace CzechMed
Zdroj: www.tribune.cz