Kdo koho vodí za nos?
V čekárnách ordinací některých lékařů se v nedávné době objevil plakát vytvořený zřejmě marketingovým specialistou jedné farmaceutické firmy. Pokouší se být vtipný. Přirovnává léčivé přípravky k řízkům, varuje pacienty před jakoukoli záměnou léčivého přípravku v lékárně a přirovnává ji k záměně řízku vepřového za kuřecí.
Který z „řízků“ má být originální, už plakát neposuzuje. Nerozlišuje ani důvody případné záměny léku, jakými může být výpadek přípravku na trhu, zbytečně vysoký doplatek pro pacienta či snaha, aby pokaždé nedostal jiné generikum a nepletl všechno dohromady.
Podle informace z plakátu lze snadno nabýt mylného dojmu, že každý lékárník vodí pacienty za nos a vydává zásadně jen to, z čeho má větší zisk.
Musím se proti takovému projevu neúcty k lékárnické profesi ohradit nejenom jako člověk, zdravotník a poskytoval lékárenské zdravotní péče, ale také jako předsedkyně nedávno založené organizace Poskytovatelé lékárenské péče z. s., která sdružuje provozovatele lékáren a lékárníky, kterým záleží na tom, aby lékárenská péče byla v praxi uskutečňována nikoli jako obchod s léčivy, ale jako zdravotní péče, byla podle toho hodnocena a přijímána nejenom pacienty, ale také respektována napříč společností.
Nelichotivá restaurační vepřovo‑kuřecí pointa
Kromě toho, že si farmaceutická firma jako zadavatel kampaně touto restaurační vepřovo‑kuřecí pointou snižuje svůj vlastní kredit a může tak nepřímo nabádat k nelichotivému pohledu na kvalitu a charakter vlastních produktů, otevřeným a necitlivým výpadem proti lékárníkům se dopouští pomluvy celé profesní skupiny, narušuje důvěru mezi lékárníky, lékaři a pacienty.
V chaotickém systému zacházení s léčivy, který má v České republice podobu doslova „vymknutou z kloubů“, si tuto důvěru budujeme a udržujeme nesnadno, vytváříme ji soustavnou péčí o každého jednotlivého pacienta v rámci kompetence, která nám jako odborníkům v oblasti léčiv přísluší. Není to nic samoúčelného, společnou snahou lékaře a lékárníka je optimální farmakoterapie, které bude pacient důvěřovat.
Dopady narušené důvěry
Dotčenou „plakátovou“ firmu záměrně nejmenuji, zejména proto, že chci poukázat na principiální problém. Farmaceutické firmy nejsou zdravotnická zařízení, nepečují o konkrétní pacienty, jejich cílem je prodat právě a jen svůj lék ve velkém, větším a ještě větším množství. I podle některých veřejných kauz k tomu zdravotníky nezřídka zneužívají. Lékaře či lékárníky, podle toho, jak se to hodí. Uvedený příklad je špička ledovce. O spolupráci firem a lékařů bylo již napsáno mnoho, o zájezdech do exotických destinací i o předepisování za úplatu. Nedělají to všichni lékaři, ale někteří ano, a takový plakát v čekárně je pak vlastně nepřímým důkazem této „placené spolupráce“. Firma si jím zajišťuje, že to, co si u lékaře předplatila, bude opravdu uskutečněno.
Lékaři i lékárníci měli a mají ve svých etických kodexech základní postulát poskytování zdravotní péče: stavět prospěch pacienta na první místo, zásadně nad své vlastní zájmy. Musíme věřit a doufat, že vydrží i do budoucnosti. Jinak bychom už byli jen krůček od toho, abychom se nechali vmanipulovat firmami nebo jinými institucemi do vzájemné nedůvěry. Nakonec by to odnesl ten, na kom nám má záležet nejvíc, nic netušící pacient.
Jak? Různě. Třeba zbytečným doplatkem, doma nahromaděnými duplicitami, které se v lepším případě ocitnou ve spalovně nebezpečného odpadu. V horším případě poškodí zdraví pacienta nedostatečným záchytem a řešením problémů spojeným s užíváním léčiv. Nedůvěra mezi zdravotníky (lhostejno, že vyvolaná komerčním subjektem na zvýšení vlastního profitu) se nakonec projeví i jako nedůvěra pacienta ve zdravotní systém, v terapii, v lékaře i lékárníka a spustí kaskádu problémů.
foto: Jupiter Images
Zdroj: www.tribune.cz
