Prof. Žaloudík: ukradené peníze jsou už ztraceny
Jste poradcem premiéra pro oblast zdravotnictví. Co mu radíte?
Leccos. Snažím se především dostát lékařské zásadě „primum non nocere“, tedy hlavně neškodit. Lidem, premiérovi, systému. Ve věci otázek zdravotního stavu jednotlivců i společnosti jsem však zvyklý dodržovat lékařské tajemství. Také pro vrozenou plachost vám více nepovím, neboť nakonec platí to, jak rozhodne pan premiér a vláda.
Jste znám jako kritik korupčního prostředí ve zdravotnictví. Nechá si Bohuslav Sobotka od vás skutečně poradit?
Krást se nemá kdekoli, nejen ve zdravotnictví. Korupční jednání ovšem neznamená jen uplácení penězi nebo zlodějnu darebným převodem majetku, ale korumpovat lze také funkcemi, tituly, prebendami či mediálním vlivem, což se podceňuje. Chci věřit, že ono korupčnější prostředí ve zdravotnictví máme už třeba za sebou. Zda a kde ještě doutná, bděle sleduji. Zatím se vyjadřuji pro potřeby pana premiéra k tématům, která jsou mi sekretariátem vedoucího poradců z úřadu vlády zaslána. Jen pak sděluji svůj osobní názor na řešení. Rada ještě neznamená zásadní podíl na rozhodnutí v té či oné věci. Jde ostatně o vládu koaliční a váhu musejí mít u premiéra především hlasy a názory ministrů. Asi poskytuji jenom jakýsi jeden kamínek do mozaiky různých názorů. Zda jde o kamínek v centru, nebo na okraji celého obrazu, nevím a nepátrám po tom. Ostatně říká se, že komu není rady, tomu není pomoci, a také se říká, že radou v nouzi pomůže ti každý dobrý přítel, málokterý přinese ti také mouky pytel. Vesměs jsou vládní jednání o chybějících penězích někde někomu na něco a pouhá rada mincemi zpravidla necinká.
Představte si, že byste dostal tento úkol. Zajistit peníze do zdravotnictví jinak než navýšením rozpočtu, a to tím, že se naleznou ukradené peníze. Uměl byste je najít – a to navíc rychle?
Takový úkol bych snad reálně ani dostat nemohl. Možná jen kdybych přesídlil k filmu a byl pověřen námětem pro dojemný hollywoodský trhák či nový díl hvězdných válek mimo naši realitu. Ukradené či odkloněné peníze se samozřejmě už nikde nenaleznou, jsou dávno utraceny nebo jsou ztraceny někde v oběhu a pod jinými majiteli. Nemyslím, že by byly někde zakopány nebo zašity v matracích. Je iluze, že odhalíme padouchy, ti sdělí své úkryty, vydají lup a ten pak pomůže k dofinancování zdravotnictví. Vyšetřovatelé, právníci a soudy, jakkoli pro morálku státu potřební, finanční prostředky dále jen čerpají, ale nevytvářejí. Myslím, že problém a rezervy jsou především v samotném neuspořádaném a neefektivním systému a nápravu bude třeba hodně odpracovat, což potrvá. Myslím, že mnoho zbytných subjektů v rozbujelém a málo strukturovaném systému našeho zahleněného zdravotnictví ani nemá zájem na pořádku a efektivitě ve financování, včetně transparence v čerpání různých dotací, kterými je současnost také nemocná. V čistotě a pořádku se havěti nedaří, a tak se před úklidem skrývá nebo příčí.
Jak moc se podle vás změnilo české zdravotnictví poté, co odešel ze scény Marek Šnajdr? Kde všude dodnes najdeme jeho stopy?
Ani tak významný režisér jako Marek Šnajdr naštěstí zdravotnictví neproměnil, možná jen místy jemně pocuchal někde na zátylku či ve tmě na podbřišku. Pan bakalář Marek Šnajdr, jak je už i veřejnosti dobře znám, má přes nevysoký věk bohatou minulost a nepochybně si zajistil i neméně bohatou budoucnost. Už delší dobu ho však nevnímám jako konkrétní osobu, ale jako fenomén nebo symbol jednoty drzosti, arogance, intrikaření a mafiánství v určité etapě našeho vývoje, kterou jsme v zájmu vlastního zrání asi museli projít a zaplést se vinou přílišné tolerance. Používám výraz šnajdr s malým „š“ podobně jako u pojmů rentgen, diesel nebo kalašnikov, což byla původně také příjmení. Zatímco osobnosti patří jen historikům, jejich produkty si i současnost osvojí pod jejich jménem. Postšnajdrovským zůstatkům inspirovaným programem zištné arogance říkám pracovně a bez dalších jmenných konotací šnajdroidi. Vídám je dosud leckde. Ačkoli popularita jejich otce zakladatele už poněkud vyčichla, nepochybně bude zájem ji zase někdy někde oživovat. Šnajdrismus si bohužel ochočil nebo získal i jinak vážené kolegy. Ne že by ho následovali zcela, ale že ho trpěli, že od něj čekali i prospěch. Ovšem i pasivita, strach nebo prostá lenost klást odpor odpornému jsou hříchem. Snad jsme se poučili.
A co po panu bakaláři zůstalo? Především aplikace imunity na exposlance ve společnosti, která naopak zůstává proti darebnostem málo imunní. Takže stopujme stopy, pokud je déšť advokacie už nesmyl, ať se pobavíme i poučíme. Třeba zrovna v oblasti nákupu a prodeje očkovacích vakcín, které mají řádnou imunitu navodit.
Zdroj: Medical Tribune