Klinickofarmaceutická péče v ČR

Klinická farmacie je v českém systému pregraduálního a postgraduálního vzdělávání ukotvena již dlouho, přesto neměli kliničtí farmaceuti ještě v 90. letech minulého století v rámci zdravotnických zařízení (ZZ) prakticky žádné uplatnění. V posledních deseti letech však řada lékařů a některé managementy ZZ začínají vnímat problematiku poskytované péče ve spojení s užíváním a podáváním farmakoterapie a začínají vytvářet prostor pro uplatnění klinického farmaceuta. Zlomovým byl rok 2010, ve kterém managementy dvou různě velkých a odlišně zaměřených nemocnic, Nemocnice Na Bulovce a Nemocnice Na Homolce, vytvořily prostor pro vznik samostatných oddělení klinické farmacie (KF). Byl položen základ systému péče, která je poskytována klinickým farmaceutem pacientovi, a základ systému služby, která je poskytována klinickým farmaceutem ošetřujícímu lékaři. Potvrdilo se, že klinický farmaceut s dostatečnou klinickou praxí je pro lékaře partnerem a že péče/činnost klinického farmaceuta je jiná než péče poskytovaná lékárníkem v rámci péče lékárenské. Ukotvení klinickofarmaceutické péče do legislativy, konkrétně do zákona o zdravotních službách, a prosazení požadavku na dostupnost klinického farmaceuta ve ZZ akutní péče do vyhlášky o minimálním technickém a personálním zabezpečení bylo následováno vypracováním dokumentu České odborné společnosti klinické farmacie (ČOSKF), který předkládá managementům nemocnic možnosti realizace klinickofarmaceutické péče. V letech 2012–2013 vzniká několik dalších oddělení KF a je proto třeba činnosti všech oddělení sjednotit. S tímto cílem byla vytvořena Metodika práce oddělení KF. Metodika ukotvuje a sjednocuje základní činnosti klinického farmaceuta a jejich rozsah, předkládá klasifikaci hodnocení farmakoterapeutických doporučení a výstupy činností oddělení KF. ČOSKF podporuje vnímání klinického farmaceuta jako odborníka, který rutinně provádí hodnocení medikací pacientů v kontextu zdravotnické dokumentace pacienta, informací a požadavků lékaře a pacienta samotného, odborníka, který rutinně poskytuje odborná farmakoterapeutická doporučení určená zdravotnickým pracovníkům a pacientům. Podle reálných zkušeností z oddělení KF ošetřující lékaři na podkladě farmakoterapeutických doporučení provádějí změny v medikacích pacientů a spoléhají se na odbornost specialisty v klinické farmacii stejně, jako se spoléhají na odbornost jakéhokoli jiného konziliáře. Pozitivně vnímají skutečnost, že klinický farmaceut nese odpovědnost za provedená farmakoterapeutická doporučení. První výstupy z oddělení KF naznačují, že farmakoterapeutické doporučení je provedeno asi u 10 % pacientů přijímaných do ZZ a asi u 30 % medikací hodnocených během hospitalizace pacientů. Záleží samozřejmě na typu lůžka a na rozsahu poskytované klinickofarmaceutické péče. Na základě zkušeností s fungujícími odděleními KF vnímají managementy nemocnic klinickofarmaceutickou péči a službu klinického farmaceuta jako jeden z ukazatelů kvality poskytované péče. Bezpečnou medikaci pak akceptují jako jednu z priorit. Služba klinického farmaceuta přispívá k racionalizaci farmakoterapie, se kterou je spojeno příznivé ovlivnění nepřímých nákladů na zdravotní péči, což racionalizuje celý systém farmakoterapie konkrétního pacienta. O pozitivním vnímání klinickofarmaceutické péče ve ZZ svědčí i fakt, že vznikají nová oddělení KF a stávající oddělení jsou v řadě případů personálně posilována.

Zdroj: MT