Česká protinádorová vakcína: mezi pokorou a hrdostí
Evropská léková agentura (EMA) schválila evropskou část globální klinické studie fáze III, hodnotící účinnost a bezpečnost terapeutické protinádorové vakcíny s pracovním názvem DCVAC/PCa. Ta původně vznikla na Ústavu imunologie 2. LF UK , který ji úspěšně provedl i první fází klinického zkoušení. Posléze její vývoj převzala česká společnost Sotio. Tento přípravek aktivní buněčné imunoterapie je vyráběn individuálně pro každého jednotlivého pacienta. Je založen na aktivovaných dendritických buňkách, které vyvolávají imunitní odpověď proti širokému spektru nádorových antigenů. Ve studii třetí fáze VIABLE bude hodnocen u pacientů s metastatickým kastračně rezistentním karcinomem prostaty.
Něco takového se v Česku nepovedlo po desítky let
„Přestože jsou za touto vakcínou roky práce, z hlediska případného vstupu na trh znamená souhlasné stanovisko EMA jen začátek. V tomto směru musíme být pokorní. Na druhou stranu dostat vlastní výzkum tak daleko, aniž by jej převzala nadnárodní firma, se v České republice v posledních desetiletích nepovedlo nikomu,“ říká přednostka Ústavu imunologie prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc. „Jsme jedna jen z osmi společností na světě, která je s buněčnou imunoterapií ve fázi tři,“ dodává k tomu další vedoucí tohoto týmu, prof. MUDr. Radek Špíšek, Ph.D. „V našem případě je specifické, že přímo vyrábíme aktivované dendritické buňky, což jsou nejúčinnější buňky pro zahájení imunologické odpovědi – jako jediné mohou aktivovat naivní T‑lymfocyty, a tím nastartovat specifickou imunitní reakci. Náš přípravek obsahuje dendritické buňky, jež prezentují celou řadu nádorových antigenů, pocházejících z nádorových linií karcinomu prostaty. Ty jsou komerčně dostupné v buněčných bankách a my na jejich použití máme licenci. Do přípravy vakcíny se nám také podařilo přidat postup, který využívá tzv. imunogenní nádorové smrti, tedy faktu, že za určitých okolností nádorová buňka umře tak, že to vyvolá imunologickou odpověď. To je mechanismus, o němž se ve světové literatuře píše jen několik málo posledních let. Ojedinělé je i to, že z jednoho odběru umíme pro pacienta vytvořit dostatek účinné látky na jeden rok léčby, jsme přesvědčeni, že imunitní systém je zapotřebí aktivovat dlouhodobě,“ vysvětluje prof. Špíšek.
Studie VIABLE představuje randomizovanou, dvojitě zaslepenou, multicentrickou studii fáze III s paralelními skupinami pacientů. Látka DCVAC/PCa v ní bude porovnávána s placebem u mužů indikovaných k chemoterapii metastatického kastračně rezistentního karcinomu prostaty. „Účinek imunoterapie se dá předpokládat více u časnějších stadií onemocnění, ale z regulačního hlediska je prakticky nemožné provádět klinické studie v časných fázích nemoci. Úspěchem je již to, že se nám podařilo prosadit imunoterapeutický režim v kombinaci s chemoterapií, nikoli až po jejím selhání. Je trochu neštěstí buněčných terapií, že spadly pod legislativu týkající se léčiv. Tím se vše prodražuje a prodlužuje. Dříve by taková léčba byla považována za léčebný postup a nikdo by nechtěl studii fáze III, podobně jako ji nechce u transplantace kostní dřeně. Kdyby to tak nebylo, mohli jsme již přípravek používat u pacientů,“ říká prof. Bartůňková.
Ještě před několika málo lety se muži s kastračně rezistentním karcinomem prostaty ocitali na hranici terapeutických možností. Nyní je na prahu vstupu do klinického použití (popř. v některých státech už v běžné praxi) hned několik nových účinných léků – např. cabazitaxel, abirateron acetát, alfaradin nebo enzalutamid. Design studie VIABLE počítá i s přidáním těchto inovativních látek, podle toho, jak budou schváleny.
Je také důležité, že součástí schválení není jen protokol studie, ale celý terapeutický proces od odebrání pacientovy krve se zvýšeným obsahem bílých krvinek leukaferézou, přes zpracování v léčivý přípravek obsahující zralé dendritické buňky až po jeho aplikaci podkožní injekcí zpět do těla pacienta. Mimořádně komplikované je v takovém případě i zaslepení studie. „I pacienti v placebové větvi například musejí podstoupit leukaferézu a odebraný materiál se odesílá do centra. I proto je poměr počtu nemocných větví s placebem a ve skupině s účinnou látkou dvě ku jedné,“ popisuje prof. Špíšek.
Studie je pro česká centra otevřená
V rámci studie VIABLE se počítá se zařazením zhruba celkem 1 170 pacientů z Evropy a USA, z České republiky by jich mělo být kolem stovky. „Nebráníme se tomu, kdyby jich bylo více. Zatím je do programu zapojeno 15 českých center, připravují se další. Logistika spojená s touto studií je sice poměrně složitá, ale minimálně v rámci České republiky je již vyzkoušená. Zatím nedošlo ke ztrátě nebo znehodnocení materiálu, nezaznamenali jsme jediný problém s dopravou,“ říká prof. Špíšek.
Pokud by se některé pracoviště chtělo na studii podílet, je možné se obrátit přímo na klinické oddělení společnosti Sotio. Pro účely této komunikace vznikne samostatná webová stránka, nábor pravděpodobně začne v létě poté, co dá souhlas SÚKL a místní etické komise. Studie je typu event‑driven, její délka tedy bude záviset na počtu událostí potřebném pro statistické vyhodnocení, předpokládaná doba sledování je tři roky. Primární cílový ukazatel je celkové přežití. „V tomto případě by přežití do progrese onemocnění (PFS) jako cílový ukazatel asi nebylo vhodné. Tato léčba funguje jinak, než jsou lékaři, ať už onkologové nebo urologové, zvyklí u klasické chemoterapie. Jde o koncepčně jiný typ terapie. Nedá se očekávat, že po podání vakcíny nádor zmizí. Snažíme se vyvolat imunitní odpověď proti nádoru, což nemusí nutně znamenat zmenšení nádorové masy. Proto v protokolu studie je, že když pacient zprogreduje, není to důvod k vysazení imunoterapie,“ vysvětluje prof. Bartůňková.
Nyní společnost Sotio žádá o schválení klinického hodnocení národní lékové agentury v jednotlivých evropských zemích. V nejbližší době podá žádost o schválení protokolu studie VIABLE rovněž ve Spojených státech k Úřadu pro kontrolu potravin a léků (FDA). Čisté výrobní prostory Sotio v Praze mají dostatečnou kapacitu na pokrytí potřeb evropské části studie, v USA je nasmlouvaná spolupráce s biotechnologickou společností v New Jersey.
V současné době již běží čtyři studie fáze II, zaměřené na různě pokročilý karcinom prostaty. „V letošním roce plánujeme zahájit klinické zkoušení fáze II u karcinomu ovaria, připravuje se fáze I u nemalobuněčného karcinomu plic,“ nastiňuje další vývoj prof. Špíšek.
Prediktivní faktor, jenž by dokázal dopředu vytipovat nemocné, kteří na léčbu odpovědí, zatím není. „A nikdo jej zatím v této oblasti nemá,“ upozorňuje prof. Špíšek. „Pokud na něco takového přijdeme, bude to retrospektivně, z analýzy dat od léčených pacientů. Nemyslím, že to bude něco zásadně sofistikovaného. Možná se ukáže, že prediktivní je nějaký jednoduchý základní parametr, jako třeba krevní obraz,“ říká prof. Bartůňková.
Zdroj: Medical Tribune