Ostře o změně nemocniční sítě
V pátek 2. listopadu pořádala Česká lékařská komora v pražském hotelu Clarion konferenci s názvem „Připravované změny v síti zdravotnických zařízení a jejich dopady“. Sešli se zde zástupci stavovské organizace, zdravotních pojišťoven, poskytovatelů péče, vedení resortu, odborářů i pacientů. Jak povaha tématu, tak volba přednášejících logicky vedly k tomu, že se jednotlivá sdělení nesla mnohdy ve zcela protichůdném tónu.
Setkání otevřel prezident lékařské komory MUDr. Milan Kubek. „Slovo reforma se podařilo zdiskreditovat. Co je skutečným cílem chystaných změn? Zlepšení péče. Rád bych položil otázku, jak se v posledních letech zlepšila? Zaznamenali jsme pokles její kvality, dostupnosti i bezpečnosti tím, jak je v praxi uplatňována personální vyhláška. Zákon o zdravotních službách zredukoval onen zvláštní vztah lékaře a pacienta na vztah poptávajícího a kupujícího. Dochází k omezování solidarity mezi zdravými a nemocnými, bohatými a chudými. To by se mohlo ještě dále prohloubit po zavedení dvousložkového pojistného. Občané dostávají stále méně a platí stále více,“ zahájil razantně svou prezentaci. Poté se již konkrétněji věnoval probíhající restrukturalizaci lůžkového fondu.
„Ministerstvo zde razí heslo ‚Všechna moc patří pojišťovnám‘. To, co se dnes děje směrem k nemocnicím, je předobrazem toho, jak se za dva roky budou pojišťovny chovat k soukromým lékařům,“ řekl M. Kubek a zmínil některé údaje z databází ÚZIS: „Počet lůžek u nás s vývojem medicíny klesá tak jako tak – za sedm let o pět tisíc. Není však kompenzován nárůstem lůžek následné péče, což je dáno především tím, že chybí ochota za dobrou následnou péči i zaplatit. Nemáme nadbytek lůžek, ale jejich špatnou strukturu s přílišnými kapacitami v superspecializovaných nemocnicích, kde jsou také nejdražší hotelové služby. Útlum malých nemocnic znamená přesun pacientů do velkých nemocnic s dražší péčí. Navíc polovina lůžek dnes patří subjektům se soukromoprávní povahou, zásah do soukromého vlastnictví by měl minimálně zajímat Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Vidíme také, že redukce počtu lůžek nepřináší žádnou úsporu, ani absolutní, ani relativní.“
Změně nemocniční sítě podle M. Kubka musí předcházet zavedení spravedlnosti v úhradách. „Jinak nemůžeme říci, kdo je hospodárný a kdo plýtvá. Mezi úhradami jednotlivým nemocnicím jsou však obrovské rozdíly. Například u FN Motol je základní sazba DRG 40 000 Kč, u srovnatelné FN Brno jen 32 000, u regionálních nemocnic může být rozdíl dvojnásobný.“
Na vystoupení prezidenta ČLK navázal Ing. Petr Nosek, náměstek ministra zdravotnictví: „Pan prezident Kubek tu šíří obraz, že české zdravotnictví je v absolutním rozvratu, nic nefunguje a pacienti nám zůstávají bez pomoci na ulici. To realitě určitě neodpovídá.“ Je podle něj logické, že když se má jakákoli nemocnice restrukturalizovat, budí to obrovskou nevoli. Úspora nákladů však není primárním cílem restrukturalizace, tím je zajištění kvalitní a bezpečné péče. „To, že je nemocnice plná, ještě nemusí nic znamenat. Stále platí, že každé lůžko si svého pacienta najde, stačí se podívat, kolik je u nás hospitalizováno lidí s diagnózou bolesti zad, v tom jsme v mezinárodním kontextu unikátní.“
Náměstek Nosek reagoval i na zmínku o rozdílných podmínkách úhrad: „Snažíme se sbližovat základní i individuální sazby, tento proces je naplánovaný na několik let, rozhodně to nemůže být ze dne na den, tím bychom situaci rozkolísali více než celou restrukturalizací lůžek.“
I další mluvčí, ředitel VZP MUDr. Pavel Horák, patří mezi klíčové hráče celého procesu. „Musím říci, že dnešní jednání mi povzbuzuje sebevědomí. Normálně mám pocit, že se mě týká syndrom týraného dítěte, a tady jsem panem prezidentem Kubkem prezentován jako vládce s neomezenou mocí,“ začal odlehčeně. Pak se již podíval několik let zpátky na východiska současné restrukturalizace.
„Prvotním stimulem zredukovat deset tisíc lůžek bylo zcela zřejmé poznání, že platy zdravotníků musejí růst. Řekli jsme si tedy, ano, dáme dvě miliardy na platy, ale musíme utvořit podmínky pro to, aby se snížily fixní náklady nemocnic. Mnohá pediatrická oddělení například přežívají jen díky tomu, že existuje akreditační podmínka třiceti lůžek, jinak by nemohla vychovávat budoucí lékaře. Všichni vědí, že by mohla fungovat s deseti lůžky, ale drží si jich násobně více.“
Poté vysvětloval, jakými kritérii se pojišťovny při jednání s jednotlivými nemocnicemi řídily – ať už šlo o obložnost, počty výkonů, geografickou dostupnost nebo analýzu klinicko‑ekonomických parametrů, kde byly zohledněny například takové parametry jako procento sekundárních transportů, délka pobytu na JIP nebo délka anestezie. „Někde, jako třeba v případě Žatce, jsme šli tak daleko, že jsme zkoumali jízdní řády a hledali, s kolika přestupy jezdí autobusy do větších měst.“ Vždy jde přitom podle MUDr. Horáka o kompromis. „Neexistuje jasné optimální řešení. Máme nemocnice, které jsou na správném místě, jsou však zanedbané a mají špatnou pověst. Jinde nemocnice stojí naopak tam, kde být nemá, investovaly se ale do ní dvě miliardy a asi ji nezboříme,“ řekl P. Horák.
Zdroj: Medical Tribune