Český mammární screening oslavil deset let

Pokud české zdravotnictví může být na něco hrdé, tak je to určitě program screeningu karcinomu prsu. Byl schválen před deseti lety a od té doby i podle střízlivých výpočtů zachránil přes deset tisíc žen. Svou organizací a kontrolou kvality je vzorem pro další preventivní programy, přesto stále kvůli nízké účasti cílové populace zůstává pod svým potenciálem.

Fungující screeningový program je jedinou cestou, jak významně snížit morbiditu spojenou s karcinomem prsu. České ženy mají tuto možnost již deset let. Příležitostí k oslavě tohoto výročí byl Den mammární prevence, který proběhl 20. září na nejnovějším ze screeningových pracovišť – Breast Unit Praha. „Inovace u karcinomu prsu tkví v jednoduchosti a včasném preventivním zákroku, diagnostickém a léčebném. Strategie není v hašení požárů v pozdních stadiích kombinacemi extrémně drahé chemoterapie, hormonoterapie a biologické léčby. Nechci se vézt na mediální vlně, ale ve chvíli, kdy se všude píše o třech desítkách úmrtí na otravu methanolem, stále v České republice umírá denně šest až osm žen na pozdě diagnostikovaný karcinom prsu. Ročně to je 2 800 žen,“ řekla při této příležitosti předsedkyně Asociace mamodiagnostiků ČR MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph.D.

Český mammární screening nevznikal na zelené louce, jako například ve Velké Británii nebo Švédsku. Na začátku bylo 137 pracovišť, která se více nebo méně systematicky věnovala mammární diagnostice. Nově nastaveným kritériím kvality však vyhovovalo pouze pět z nich. „Bez nějaké masivní dotace se jejich úroveň podařilo srovnat. Síť je nyní v podstatě dotvořená. Tvoří ji sedmdesát center, což je vzhledem k velikosti republiky více než jinde v Evropě,“ uvedl místopředseda mamodiagnostické asociace prof. MUDr. Jan Daneš, CSc.

Dlouhá léta také program musel čelit tlaku, aby preventivní mamografiie bylo možno provádět i mimo akreditovaná centra – ke koloritu parlamentní demokracie patřil boj politiků za nějaký místní mamograf. „Tendence mít mamograf na každém rohu už mizí. Takové pracoviště vyšetří třeba jen 1 000 žen za rok – vidí tedy ročně čtyři pět karcinomů. Nebo také nevidí, protože při tak malém počtu nemají lékař ani laborant dostatečnou zkušenost,“ dodává prof. Daneš.

Postupně se také zlepšuje kontinuita péče. „I ta je jedním z kritérií kvality. Mamodiagnostikům není jedno, kam pacientky se zhoubným nádorem odesílají. Nesmíme například dopustit, aby u žen s minimálním nálezem došlo k mutilujícímu výkonu na prsu,“ uvádí MUDr. Skovajsová.

Nejvíce českému screeningu chybí adresné zvaní

Ve své dnešní podobě je český mammární screening v mnohém unikátní. To platí například pro rozsah cílové populace. „ Jsme jediná země v Evropě, která nemá horní věkovou hranici,“ upozorňuje MUDr. Skovajsová. Neobvyklá je i vstřícnost vůči ženám, ať už jde o lokální dostupnost, délku objednacích lhůt nebo čekání na výsledky. „U nás je standardem, že se až na výjimky každá žena dozví výsledek na počkání hned po vyšetření. I ve skandinávských zemích, jež mají hodně vyspělé preventivní programy, výsledky chodí poštou třeba až po třech týdnech,“ srovnává MUDr. Skovajsová. Zcela ojedinělé pak jsou propracovaná kontrola kvality a práce s daty. Ty jsou hrazeny z dobrovolných příspěvků a také díky společnosti AVON.

Investice času, energie i finančních prostředků se již vrací. Díky mamografickému screeningu dosahují počty karcinomů v optimistickém stadiu T1 (z celkového součtu nově zjištěných nádorů) již téměř 40 procent. Počátkem devadesátých let se tato časná stadia objevovala pouze do 10 procent. V roce 2010 bylo ve screeningu vyšetřeno 538 495 žen, zachyceno bylo 2 862 karcinomů. Míra detekce je tedy kolem pěti promile – jinými slovy, s nálezem zhoubného nádoru odchází přibližně jedna žena ze dvou set vyšetřených.

Z nádorů diagnostikovaných v rámci screeningu bylo více než 70 % v časném T1 stadiu, nebo dokonce ve stadiu carcinoma in situ (11,5 %). Mnoho prognosticky příznivých novotvarů se také skrývá v další skupině diagnostikovaných nádorů, tzv. neznámé (neměřitelné) velikosti, která se v datech za rok 2010 objevuje ve 14,9 procenta. „U žen chodících na screening karcinom prsu až na výjimky není smrtelné onemocnění. Víme již také, že časně zachycený karcinom se daří vyléčit trvale. Tyto ženy jsou po léčbě zdravé, i když je samozřejmě doživotně sledujeme. Vyplývá to i ze skandinávských zkušeností, které jsou delší než naše,“ říká MUDr. Skovajsová.

Jednou z rezerv jsou velké regionální rozdíly v pokrytí screeningem. Nejmenší účast, kolem 45 %, je v Ústeckém kraji a také v Praze, kde však ještě přetrvává nezanedbatelný podíl šedého screeningu mimo akreditovaná centra. Nejlépe pak je na tom Kraj Vysočina se 70 procenty.

Co však českému screeningu chybí nejvíce, je adresné zvaní. Účast žen pomalu a kontinuálně narůstala až do roku 2006, poté stoupla skokově (v rámci pilotního projektu adresného zvaní organizovaného VZP) na přelomu roku 2007 a 2008. Od té doby se zastavila na 51 procentech. „Potvrzuje se tak zkušenost z ostatních zemí, že bez adresného zvaní nelze vyšší účasti, a tím i vyšší efektivity programu dosáhnout. Všechny země, které dosáhly účasti 80 až 90 %, mají program adresného zvaní zavedený. Jsou to Švédsko, Nizozemsko, Finsko, Velká Británie, některé spolkové země Německa, některé státy USA, Izrael. V ČR je podmínkou screeningového vyšetření žádanka praktického lékaře či gynekologa. Tato podmínka se již několik let jeví jako kontraproduktivní, neboť ke jmenovaným odborníkům nedocházejí všechny ženy,“ vysvětluje MUDr. Skovajsová.

Veškeré údaje o screeningu nádorů prsu jsou odborné i laické veřejnosti přístupné na webových stránkách Asociace mamodiagnostiků ČR

www.mamo.cz.

Zdroj: Medical Tribune