Sdílení aktuálních informací je základem moderního zdravotnictví
Názory MUDr. Marie Kortusové v článku Uvítali byste přehled o medikaci vašich pacientů? přímo vyzývají k polemice. Protože paní doktorka ve svém zamyšlení opakovaně zmínila systém IZIP, a to v různých negativních souvislostech, omezím se na pár poznámek k této tematice.
Začnu tím, v čem se s paní doktorkou plně ztotožňuji, tedy ve vnímání pacienta jako klíčového prvku, a s požadavkem „vtažení pacienta do hry“. V této souvislosti připomínám, že projekt IZIP byl již v roce 2005 oceněn jako nejlepší eHealth projekt na světě mj. právě proto, že posiluje roli pacienta. Podotýkám, že žádnému jinému projektu se takového ocenění dodnes nedostalo. IZIP je dokonce držitelem patentu na distribuci informací prostřednictvím pacienta. Jsem přesvědčen, že moderní zdravotnictví musí být založeno na dostupnosti informace v momentě vzniku, tedy v reálném čase. Jakékoli zasílání zpráv, ať už prostřednictvím datových schránek či ukládáním na diskety, CD disky či zmíněné USB flash disky, je překonanou cestou. Pacient nepotřebuje žádný specializovaný nosič, tedy nic, co by mohl někde zapomenout a do čeho se nedá navíc zapsat bez jeho fyzické přítomnosti.
Moc dobře si uvědomuji, že pro správné fungování IZIP jako systému je klíčový přístup zdravotnických profesionálů. S potěšením konstatuji, že v systému je aktuálně registrováno 21 000 zdravotnických profesionálů, že počet nových zápisů provedených zdravotnickými pracovníky (ZP) každý měsíc atakuje hranici tři čtvrtě milionu. A to přesto, že v systému IZIP je zatím „jen“ 2,5 milionu uživatelů, z nichž podle statistik čerpá zdravotní pojištění, tzn. navštíví lékaře, pouze 20 % nemocných. Denně jsou tak do EZK zaslány desítky tisíc záznamů od zdravotnických profesionálů a stovky lékařů si je denně přečtou. Napadat tedy lékařku, která IZIP využívá, slovy – cituji: „Chce nám snad paní doktorka namluvit, že informace šesti nadšenců ze 40 000 lékařů v ČR, kteří v současnosti IZIP používají, dávají validní přehled o léčbě?“, svědčí o hrubé neinformovanosti, případně o záměru škodit.
Ke kompletnosti a aktuálnosti informací mám také několik připomínek. Základním zdrojem informací je a vždy bude pacient. Kontakt s pacientem je pro lékaře zásadní. Je nositelem choroby se všemi symptomy, je nositelem subjektivních informací. V případě systému IZIP usilujeme, aby byl nositelem i informací objektivních, vznikajících v průběhu diagnostického procesu. Ty se do systému dostávají automaticky – v reálném čase – přímo ze softwaru ošetřujícího lékaře. Stejnou cestou lze rovněž dohledat informace uložené v jiných systémech (PACS apod.). Tím je zaručeno, že informace jsou vždy ve správný čas na správném místě, tj. tam, kde je pacient. A to, i když je třeba právě v bezvědomí. Je logické, že čím více ZP se do systému zapojí, tím více informací tam bude. Bál bych se však 100% garance. Je popsán případ úmrtí pacientky, kdy se lékaři spolehli na kompletnost informací v systému bez konfrontace s klinickým stavem. Paní doktorka se zmiňuje i o neužitečnosti elektronické preskripce a navrhuje vlastní cestu identifikace léků změnou jejich názvu. Obávám se, že farmaceutické firmy s registrovanými obchodními názvy léčiv nebudou ochotny své zvyky měnit. ePreskripce účinnou látku poznat umí, ať už je název léku jakýkoli. Tím lze zabránit přinejmenším zbytečným indikacím.
Rád bych podotkl, že systém IZIP je dobrovolný. Je pouze a jen na rozhodnutí každého lékaře, lékárníka a samozřejmě i pacienta, zapojí‑li se či nikoli. Názory prezentované lékařkou v odborném časopisu mohou negativně ovlivnit jak odbornou, tak následně laickou veřejnost – proto jsem se rozhodl uvést věci na pravou míru
Zdroj: Medical Tribune