Medicína má svůj pevný mravní skelet
Každodenní lékařská praxe je pestrým kaleidoskopem nejrůznějších životních příběhů nám, lékařům, se svěřujících pacientů. A každý životní příběh nese v sobě etický obsah. Etická problematika prostupuje celou lékařskou profesí. Jakým způsobem na ni lékař reaguje, záleží především na jeho osobním hodnotovém žebříčku, na odborných zkušenostech a na osobní citlivosti. Co je pro některého lékaře otázkou pouhého dodržování základních pravidel, může být pro jiného etickým problémem s obtížným rozhodováním, ba dokonce někteří lékaři mohou tutéž klinickou situaci vnímat jako neřešitelné dilema. Vidíme, že je důležité, aby lékař věděl, o jaké paradigma se může opřít, když volí určitý postup v klinické situaci nemocného. Musí být také schopen sebereflexe i v oblasti vlastní motivace, která ho vedla k výběru zvoleného postupu.
Lékařská etika je tedy odpovědí nejen na klinický obraz nemocného, ale také na stav světa a lékařství. Lékařská etika nejenže musí pohotově reagovat na zdravotní stav nemocného a všechny související problémy, ale měla by také velkodušně na odborné úrovni garantovat vztah lékaře a nemocného, který je šancí pro vyjádření absolutní možnosti, kdy je vztah lékaře k nemocnému darem. A to darem, který zjevně tiší fyzická i psychická zranění nemocného.
Lékařská etika je podporovatelkou konkrétního dobra, jež přináší ošetřující lékař nemocnému. Avšak lékařská etika má také poznávací horizont, který nám umožňuje vidět, že je to funkční systém garantující rozvíjejícím se aktivitám lékařské vědy ochranu před vlastním existenčním ohrožením. Velkou hrozbou pro přežití lidského rodu se stáváme my sami, protože kvůli novým technologiím i vytvářením aktivního ovzduší pro uzákonění euthanasie můžeme zničit jak člověka, tak i výrazně poškodit planetu Zemi.
Je řada situací, kdy nedosáhneme etické jistoty, ale můžeme usilovat o to, abychom byli morálně uvědomělejší. Etika obecně je aktuálním tématem současného morálně filosofického diskursu. Lékařská etika se prosazuje z pozice respektu k lidskému životu, pokory před velikostí lidského údělu, soucítění s některými nelehkými fázemi lidského života a poukazuje na sebezničující tendence v některých jeho fázích. Lékařská etika je tedy informačním zdrojem a především mravním skeletem medicíny, protože jejím úkolem není nic menšího než přispívat k udržování důstojnosti lidského života a k záchraně života vůbec.
Nelze tedy pochybovat o tom, že lékařská etika je biofilní disciplínou životu přející, život ochraňující a respektující. Lékařská etika musí mít také odvahu nejen prostřednictvím médií, společnosti a kultury vůbec, ale především skrze nás, kteří jsme poskytovateli zdravotní péče, sdělovat nejen slovy, ale především činy v naší lékařské a ošetřovatelské praxi, že existují platná a oprávněná morální pravidla a zásady, jež jsou funkční nejen v bezprostředním výkonu našich pomáhajících profesí, ale také v ohledu sociálním a občanském.
Lékařská etika je praktickou realizací respektu k nejvyjádřitelnější hodnotě lidského života a výraznou a nezastupitelnou složkou duchovní kultury lidské společnosti.
MUDr. Mgr. Josef Kořenek, CSc.,
praktický lékař, Loučka
Zdroj: Medical Tribune