Jak smysluplně restrukturalizovat a redukovat lůžkovou péči?

MUDr. Petr Adámek,

ředitel Městské nemocnice Hořice

Dlouhé roky se o zrovnoprávnění následné péče snaží zainteresovaní vedoucí pracovníci a odborníci, nicméně výsledkem jejich mnohaletého úsilí jsou v naprosté většině případů jen frustrace, deprese či rezignace. Populistická mediální prohlášení všech politiků napříč politickým spektrem o demografickém vývoji a z něj logicky vyplývající nutnosti posílení akutní geriatrické, chronické následné, ošetřovatelské a paliativní péče (sociální nechme sociálnímu sektoru, resp. rodině) jsou zhruba na úrovni plamenných projevů bývalých bolševických aparátníků, budujících rozvinutou socialistickou společnost.

Můj subjektivní názor lze shrnout do následujících bodů:

1) Panuje obecná společenská neúcta ke stáří a starým spoluobčanům.

2) Stejně tak vládne obecná společenská, resp. profesní neúcta k zaměstnancům a kolegům pracujícím v této sféře, což je dáno bodem jedna a z něj plynoucím dlouhodobým neřešením chronických problémů následné péče odpovědnými osobami, částečně i nedostatečně kvalitním lékařským i nelékařským personálem „vyselektovaným“ těmito negativními vlivy rezultujícími v absolutní neatraktivnost psychicky velmi náročného oboru medicíny.

3) Absentuje zakomponování problematiky následné péče (byť v omezeném rozsahu) do pregraduální vyúky interních oborů na medicíně, stejně tak praktických stáží u oborů s interním kmenem na lůžkách typu LDN v rámci postgraduálního vzdělávání.

4) Naprosto zásadní je navýšení úhrad za ošetřovací den, aktuálně často nepokryjí ani reálné náklady zařízení typu LDN. V současné době odhaduji jako odargumentovatelný požadavek na minimálně 15‑ až 20% navýšení oproti úhradám roku 2010 (realitou pro letošní rok je však 98% úhrada, kdy referenčním obdobím je rok 2009!), pokud se má v situaci kolem LDN něco zásadního změnit. Otázkou k diskusi by možná byla (při katastrofálním stavu veřejných financí) i různá výše regulačního poplatku na akutních a chronických lůžkách (rozuměj vyšší na chronických) – jsem si však plně vědom kontroverznosti tohoto názoru.

Prof. MUDr. Hana Matějovská‑Kubešová, CSc.,

přednostka Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU Brno

Dokud se nevede diskuse směrem k lepšímu financování následné péče, zvláště nyní, kdy se uvažuje při tendencích k redukci akutních lůžek o překladech nemocných v daleko náročnějším stavu, než tomu bylo doposud, nemají žadné další debaty a návrhy smysl. Osobně znám všechna pracoviště typu LDN v okolí Brna a mohu čtenáře ujistit, že tam pracují lidé motivovaní (většinou nikoli ekonomicky, ale hlavně svým vnitřním entuziasmem), empatičtí, ochotní pomoci člověku a psychicky velmi odolní – to jsou totiž předpoklady předurčující člověka k volbě právě této profesní dráhy.

Zařízení typu LDN budou mít stále nedobrou pověst zvláště mezi těmi, kdo je na vlastní kůži nezažili a kritizují je z povrchního pohledu. V těchto zařízeních se totiž jednak častěji umírá, a to jen tak nezměníme, a dále zde leží ti pacienti, jejichž zdravotní stav nedovoluje návrat do vlastního prostředí – mimochodem často za zcela minimální snahy těch, co potom nejvíce kritizují. Pohled zdravého soběstačného člověka na tyto nemocné potom může být samozřejmě velmi negativní. Většina naší populace totiž není vyrovnána s perspektivou vlastního stáří, nesoběstačnosti a odkázanosti na pomoc druhých. Jak často při diskusích na toto téma slýcháme od mladších lidí odpověď: „Toho se já raději nedožiju!“

Já osobně samozřejmě souhlasím s myšlenkou rozšíření sítě lůžek následné péče, ale také výrazného posílení dostupnosti péče terénní, aby se nemocní mohli i za důstojných podmínek dříve vracet do vlastního prostředí a setrvat v něm.

Na druhé straně je však nutno masivně posílit preventivní kampaň proti nejvýraznějším geriatrickým syndromům, které ve své rozvinuté podobě limitují kvalitu života a soběstačnost seniorů nejvíce. Každý člověk může celým svým stylem života určovat, s jakým vkladem bude vstupovat do seniorského věku.

Tato preventivní opatření je nutno aplikovat již od mladšího a středního věku. Například prevence osteoporózy začíná okolo 15. roku věku, prevence inkontinence od 35. roku věku, prevence demence je celoživotní záležitostí. Tedy obecná populace by si měla být těchto faktů vědoma a být si také vědoma vlastní odpovědnosti za svůj vlastní stav na prahu stáří a v jeho průběhu.

MUDr. Zdeněk Záboj,

primář Oddělení geriatrie FN Olomouc

Tato tematika by si zasloužila daleko více prostoru nejen medializací, ale především celospolečenskou, odbornou a politickou vůlí změnit systém následné a dlouhodobé péče v ČR. To znamená nejen reprofilovat a změnit systém jednoho druhu péče na jiný, ale přesně specifikovat za pomoci odborné společnosti (ČGGS) a jednotlivých resortů (MZ a MpaSv) včetně zdravotních pojišťoven potřebnost zajistit kvalitní zdravotní, léčebnou a ošetřovatelskou péči pro seniory v následné a dlouhodobé péči. K tomu je třeba stanovit technické zázemí a přístrojové vybavení, specifikovat počet jednotlivých druhů kategorií lékařských a nelékařských profesí včetně fyzioterapie, logopedie, ev. ergoterapie a stanovit počet takto diferencovaných lůžek včetně sítě, a hlavně zajistit financování takto nastavené péče, aby nehrozilo její podfinancování.

Doc. MUDr. Iva  Holmerová, Ph.D.,

předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti

Přiznám se, že mě stávající diskuse o redukci akutních lůžek a jejich transformaci na lůžka následné a dlouhodobé péče naplňuje nadějí i hrůzou zároveň. Nadějí proto, že by snad mohlo přece jen a konečně dojít k rozumnějšímu uspořádání lůžkového fondu naší zdravotní péče. Hrůzou proto, že se o transformaci zatím hovoří přesně ve smyslu transformace nevyhovujících nemocnic na nevyhovující následnou péči. Nepotřebujeme jen „jakousi“ následnou péči, ale potřebujeme opravdu kvalitní, odbornou a diferencovanou následnou péči k doléčení a rehabilitaci a potřebujeme také kvalitní péči dlouhodobě.

Jsem příznivcem zvýšení sesterských kompetencí, ale zastávám názor, že následnou i dlouhodobou péči je třeba poskytovat odborně, a to i z medicínského pohledu, nejen ošetřovatelského, který je jistě důležitým, ale nikoli jediným hlediskem. Proto je důležitá role lékařských oborů následné a dlouhodobé péče, tedy především rehabilitace, geriatrie, paliativní medicíny a také nově vzniklé nástavbové specializace medicína dlouhodobé péče. Zajištění odbornosti a kvality péče je stejně důležité jako další personální a technické podmínky a vybavení pracovišť.

MUDr. Helena Pomahačová,

GARC Kladno

Důležité je, aby se z přeměny akutních lůžek na následná neudělala masová akce. V každém regionu je třeba posoudit potřebnost konkrétního typu následných nebo dlouhodobých lůžek, zajistit dostatečné množství personálu a proškolit ho. Režim na oddělení následné péče je jiný a je třeba na to týmy připravit, neměla by to být jen vyčleněná lůžka v rámci oddělení akutní péče, která vzniknou ze dne na den. O doplnění vzdělání zdravotnického personálu se zatím zřejmě neuvažuje, přestože je to důležité.

Pro kvalitní péči je dále nutné, aby se do kalkulace ošetřovacího dne započítali i další odborníci – především fyzioterapeuti a ergoterapeuti. Bohužel v řadě míst je těchto odborníků nedostatek. Pokud bude dominovat snaha ušetřit náklady na péči, dopadne to špatně.

MUDr. Ivo Bureš,

primář Geriatrického centra Pardubické krajské nemocnice

Je třeba si uvědomit, že společnost stárne a choroby ve stáří mají své klinické zvláštnosti, a jedna z nich je, že starý člověk stůně déle. Navíc je starý člověk vysoce náročný na veškerou péči. S tím, jak se hlídá obložnost a délka hospitalizací, je tendence seniory přesouvat dříve, než je vhodné, do zařízení následné péče. Často se takto přesouvají nestabilizovaní senioři do tzv. lůžek následné péče, která na komplikované a náročné pacienty často není připravena, jak v úhradách, tak personálně. Jsou tak často ohroženi na životě a po eventuální stabilizaci ztrátou soběstačnosti do budoucna, imobilitou, či dokonce nutností být doživotně institucionalizováni.

Netroufám si říci, že je akutních lůžek hodně nebo málo, ale vím s jistotou, že musí dojít k jejich restrukturalizaci ve prospěch zdravotní péče o seniory už v akutní péči vznikem geriatrických oddělení s odborně připraveným týmem zdravotníků, kam by přicházeli pacienti přímo anebo ihned po provedení určitých zákroků a základní stabilizaci. Potom by následovaly další typy lůžek v následné péči. Je to na delší rozbor, ale struktury a charakteristiky lůžek v péči o seniory jsou již dávno definovány Českou geriatrickou a gerontologickou společností, leží nebo ležely na MZ ČR.

MUDr. Milan Stolička,

primář LDN Klokočov FN Ostrava

V první řadě si dovolím konstatovat, že lůžek následné péče je dostatek. Využití lůžkového fondu většiny pracovišť typu LDN není stoprocentní a naopak má lehce klesající tendenci. Záměr transformovat přebytek lůžek akutní péče na lůžka péče následné nepovažuji za šťastný. Je to pouze jednoduchá forma řešení zachování zaměstnanosti zdravotnického personálu v nemocnicích, kde se redukce lůžek akutní péče chystá. Poskytování kvalitní následné péče vyžaduje vyzrálý, zkušený a náležitě vzdělaný zdravotnický personál a také dostatečné technické vybavení včetně rehabilitace. Nelze očekávat, že zdravotnický tým složený ze zdravotnických pracovníků zaniklých oddělení různých oborů s nedostatečnými zkušenostmi a vzděláním v následné péči a s nízkou motivací k této specifické práci bude tím, kdo posílí důvěru našich občanů v následnou péči a bude poskytovat kvalitní komplexní péči o seniory či jinak dlouhodobě nemocné pacienty. Aby naši spoluobčané s důvěrou svěřili své nemocné seniory do následné nebo dlouhodobé péče, je potřeba, aby se této formě zdravotní péče věnovala náležitá pozornost ze strany politiků, zdravotních pojišťoven, odborné zdravotnické veřejnosti, pracovníků resortu sociální péče a správních orgánů obcí, měst a krajů.

Následná, dlouhodobá a paliativní péče potřebují mít pevné a jasně vymezené místo v systému poskytování zdravotní péče. Je potřeba přijmout obecně respektované a právně podložené standardy pro tyto jednotlivé typy péče, posílit vzdělávání a nárůst odborníků v této oblasti a definovat, pro které diagnózy a typ pacientů je určena. V neposlední řadě je nutné stanovit formu hrazení péče. V případě chronických pacientů, jejichž nemoci vytvářejí dlouhodobou závislost na sociální péči bez naděje na obnovu sociální nezávislosti a zlepšení zdravotního stavu, je nejvyšší čas přijmout kombinovanou formu úhrady péče o tyto nemocné, a to podílem úhrady ze zdravotního pojištění a podílem úhrady ze sociálních dávek.

Cílem by mělo být dosažení důstojné kvality života našich dlouhodobě nemocných spoluobčanů kvalitním a komplexním systémem poskytování péče, který bude jako fungující a spolehlivý přijímán celou společností, s výhledem na to, že každý z nás může být jednou odkázán na jeho pomoc.

Zdroj: Medical tribune