Odcházení

Slovo exodus nikdy neoznamuje nic příjemného. V historii českého národa byly důvody pro exodus  různé: náboženské, ekonomické i politické.  Vznikaly  spontánně, protože se niterně dotýkaly svědomí každého jedince. A každý jedinec tak vyjádřil svoji svobodnou vůli

Exodus nikdy nebyl dopředu proklamován, organizován, natož pak veden téměř agenturně. V těchto  týdnech jsme  tedy svědkem dění historicky nového, kdy slovo exodus nabývá jiného významu.

Jedna vrstva společenské inteligence,  lékaři všeobecné medicíny,  je cíleně vyzývána nevelkou, avšak halasnou skupinou LOKu k ultimativní revoltě, spočívající k hromadnému podávání výpovědí a hrozbou exodu. Aktivita lídrů eskaluje a dochází k nezvyklému jevu.

Lékaři, nepochybně i dnes občany velmi vážení, podléhají lokální psychóze, a ač mnozí nejsou přesvědčení o správnosti postupu,  podávají své výpovědi , nebo spíše podpisy vyjadřují solidaritu.  

Je smutným faktem, že staronové vedení České lékařské komory tak vehementně akci podporuje, zaplavuje lékaře svými e-maily a dokonce vyzývá vedení lékařských společnosti, aby akci podpořily  jménem celé jejich  profesní obce. Toto oprávnění nepochybně  nemají ani vedení odborných společnosti a samozřejmě ani vedení ČLK..

Nechci zde prohlašovat, že honorování lékařské práce je adekvátní jejímu společenskému významu. V této době však světem otřásá ekonomická krize, v Evropě hrozí státní bankroty, státní dluh v Česku hrozivě zatěžuje každého občana částkou hodně přesahující 100 000 Kč. A právě v této době eskalují nezodpovědní předáci LOKu  s nesmyslnými, nereálnými ultimativními požadavky.

Lékaři se nechávají manipulovat

Je bohužel tragedií lékařů, že se takto nechávají manipulovat do akce, která evidentně nemůže skončit jinak než neslavně, ostudou pro lékaře jako stav. Postavit si pomyslnou hranici trojnásobného navýšení platů, ignorovat situaci, kdy statisíce zaměstnanců musí přijmou nepříjemná platová  snížení, staví všechny lékaře v očích veřejnosti do nepříznivé světla.

A přitom většina lékařů s takto formulovanou nátlakovou akcí nesouhlasí a považuje ji za nezodpovědnou. Jak to však u nás bývá, tito kolegové nejsou na veřejnosti vidět, ani slyšet.

Vyjadřují své odsudky v kruhu kolegu s podobným názorem, nejdou s hesly do ulic, neshromažďují antiexodusové petice. Je to jistý rys české povahy obecně. Prostě  mlčící většina lékařů přihlíží, jak se situace vyvine. A možná by v této chvíli nejvíce pomohlo lékařům,  kdyby   protagonisté akce využili vypjaté situace a místo nesmyslného nátlaku nabídli limitované kompromisy.

Služby jako samozřejmá součást lékařské profese

Patřím do staré školy, která dokonce nastupovala na umístěnky, jejíž platy po desítky let nebyly žádným násobkem ničeho, kdy politická selekce přístupu na vysoké školy velmi komplikovala touhu po vzdělání, posléze i získávání vědecko-pedagogických titulů. Motivací byla vlastní náplň práce lékaře, přinášející vnitřní uspokojení z možnosti pomoci druhým.

Lékaři, kteří se rozhodli pro obory s nepřetržitým provozem, zcela automaticky brali na vědomí  povinnost služeb. Služeb, které navazovaly na páteční pracovní dobu a končily v pondělí odpoledne. S operacemi o víkendu, nočními konzilii, a plným pondělním operačním programem. Prostě to bylo samozřejmostí pro každého, kdo se pro chirurgické obory rozhodl.

A za této situace lékaři odváděli kvalitní lékařskou péči a společnost si jich velmi vážila. Je jistě správné, že takové služby patří minulosti. Přesto služby nutno brát jako samozřejmou součást lékařské profese.

K lékařskému stavu vždy patřila jistá úroveň společenského vystupování, vyjadřování i chování vůbec. Nemohu se ubránit pocitu devalvace těchto atributů, když v televizi vidím protagonisty akce Děkujeme odcházíme ve vytahaných popsaných tričkách, odřených džínách,  omílající nepřesvědčivé argumenty češtinou ladící s jejich jejich zevnějškem.

Jde nejspíše o placené funkcionáře, když mohou  putovat s jako verbíři od místa  k místu.
S mnoha mladými lékaři z chirurgických oborů jsem v denním styku a vidím, že jsou mnozí nátlakovostí akce zaskočeni, přidávají se váhavě k solidaritě s něčím, o čem nejsou zcela přesvědčeni, že je správné.

Mnozí však překvapivě a naivně doufají, že když  to nevyjde, nic se neděje, protože je budou zaměstnavatelé stejně potřebovat. Někteří čekají, že najdou místo jinde a již se aktivně vyptávají  na tuto možnost.

Jen málokteří se domnívají, že stát jim splní nereálné požadavky, a jen někteří opravdu hodlají odejít do zahraničí. Opravdu jsem přesvědčen, že odejdou maximálně stovky. A tito kolegové si mohou být jisti, že všude, kam přijdou budou právě v této situaci bráni jako gastarbajtři.

Jistě, ti kteří něco umí a míří výš, ti mají šanci se vypracovat. Ale obávám se, že právě ti nepotřebují být verbováni lobbisty. Ti se umí rozhodnout sami, nebo již odešli. Již proto, že davovým odchodem se  staví do role pouhých řadových hledačů vyššího platu.

Ani v privátu nepadají peníze do klína

Lékaři nekvalifikovaní si nikde v Evropě nevydělají velké peníze. Kvalifikování, snaživí a pracovití  jsou na tom samozřejmě slušně. Ale nikde nekončí po 8 hodinách svižné práce. Kvalifikovaní kolegové u nás se službami dosáhnou  platy přes 60 000 korun,  sice se službami, ale nejsou to služby non-stop pátek ráno, pondělí večer.

A ty lékaře, kteří mají představu vnitřního exodu,  totiž snadného přesunu do privátu mohu ujistit, že ani u nás nepadají  velké peníze do klína. Když  pominu skutečnost, že ambulantní sít je více než dostatečná, musím připomenout, že lékař v privátu nemarodí, nebere si dlouhé dovolené a váží každou, i profesní, absenci v ordinaci. Je nešťastný, když se mu poškodí drahé přístroje, šetří pomůcky a nástroje. Samozřejmě nestávkuje.

Absence v práci znamená ihned konec příjmů, avšak pokračující výdaje  za personál, energie, nájemné, Neplatí pro něj  osmi hodinová pracovní doba, často resty dohání o víkendu. Delší absence může mít.až likvidační následky. Jsou jistě ordinace, které se tak zvaně vezou s těmi velmi pracovitými, ale  věřím, že tato praxe nebude mít dlouhé trvání.

Apel na mladé lékaře

Chci tímto příspěvkem apelovat zejména  na mladé lékaře, kteří ještě studují nebo jsou rezidenty. Mějte především na paměti, proč jste se rozhodli pro tak hluboce humánní povolání. Budete-li svou profesi vykonávat s láskou, přinese vám to pocit uspokojení a naplňování vlastních předsevzetí. Jsem si jist, že se finanční podmínky  lékařů budou vylepšovat.

Máte snad dojem, že ostatní nemají důvody si stěžovat? A nejen z řad inteligence. Denně vidíme co odřou hasiči, záchranáři a jiní, a také hromadně neodcházejí, i když  venku by je brali. Věřím, že ministr L..Heger je správným ministrem, postupuje uvážlivě, ale cílevědomě, a že dokáže umění možného.Jeho  příspěvek v Medical tribune  č. 30 z 20.10.2010 Jak se změní v příštím roce (2011) zdravotnická legislativa je pregnantním vyjádřením co je připraveno k projednání. Každý soudný lékař musí vidět zřetelnou snahu vyvést zdravotnictví z největších problémů.

Opravdu jsem zvědav, kolik z těch nadšených propagátorů výzvy  bude při nesplnění jejich vizí emigrovat.  Ostatně vždy si kladu otázku, jak asi plní pracovní povinností protagonisté akce, když je věčně vidíme mimo nemocnice. V soukromé sféře by si toto dovolit nemohli. Pokud tito lékaři naplní proklamované heslo, až tolik se nestane, spíše naopak..

Doc. MUDr. Miroslav Hanuš, CSC.  Medical Tribune

O autorovi:

Absolvent fakulty všeobecného lékařství, pracoval 7 let v chirurgické profesi v okresní nemocnici, 16 let na urologické klinice VFN KU  v Praze (přednosta prof.MUDr. E.Hradec, DrSc.), poslední dva roky ve funkci přednosty  kliniky a vedoucího katedry IPVZ.. Pak opustil jistoty státní služby a postupně  za 18  let vybudoval vetší nestátní ambulantní urologické pracoviště. Je předsedou České urologické společnosti, předsedou Sdružení ambulantní urologů, které před 17 lety založil. Stále přednáší a publikuje doma i v zahraničí. Podrobněji www.urocentrum.eu. 

Zdroj: www.tribune.cz